Každý hodně zaměstnaný člověk hledá protipól své profesi, a Honza herectví vyrovnává tím, že přiloží ruku k dílu. "Opravdu si oddáchnu, jen když něco dělám. Jsem workoholik a fyzickou práci beru jako duševní hygienu."

Rodinné základy
Známý herec pochází ze Zlína. Když byl malý, rodiče si pořídili starou valašskou dřevěnici. "Táta je stavař a já dodnes žiju z toho, co jsem se naučil, když jsme chaloupku opravovali. Jenže je moc daleko, proto jsme asi před dvaceti lety koupili tohle stavení. Manželčina rodina na Bechyňsku kdysi pobývala a moc se jim tu líbilo," vysvětluje, jak přišel k chalupě. První dva roky v ní "bydleli" řemeslníci, aby dům dali aspoň trochu do kupy. "Byla tu voda, elektřina, dnes máme i kanalizaci, ale stejně se musely znovu dělat rozvody, opravovat krovy, přišla nová střecha… Do klempířiny bych se nepouštěl, ale omítat zdi, pohrát si s dřevěnou podlahou na vejminku nebo vraty u domu zvládnu. Stavěl jsem i základy pro smrkovou chatičku na zahradě, zaváděl do ní elektřinu a potěšilo mě, že když to přišel zkontrolovat profesionál, nenašel chybu," vypráví. Chatka je ve svahu a po první zimě se Honza spíš modlil, aby vydržela na místě.

Stavařská budoucnost
Co se tu stále řeší? Topení. "Máme jedna kamna a pak přímotopy. Zdi jsou kamenné a teplo tu bývá, až když po víkendu odjíždíme do Prahy. Ale nepoužívanou půdu čeká rekonstrukce a spolu s ní se zvládne i nové topení," vysvětluje plány. Nejde však jen o topení, od začátku rodinu trápí ještě větší problém – vlhkost. Stavení bez základové spáry je nalepené na skálu a stěny bývají často podmáčené (pod chalupou doslova teče voda). "Čekají nás velké sanační práce, podříznout dům asi nebude stačit. Nechtěl bych ho bourat, což nám kamarádka – architektka doporučila jako nejlepší řešení, protože mám rád zdi nacucané lidskými osudy…" V této lokalitě byly dříve hamry na vyklepávání plechů a místní stavěli tak, že si materiál pro svůj dům odlamovali ze skály. Honza říká, že vlastně mají kliku, protože stavení je přizvednuté a fortelně udělané

Relax se Zuzankou Práce, rodina a chalupa rovná se málo času pro vlastní zálibu. "Hledal jsem něco, co bude patřit jen mně, a nikdo mi do toho nebude mluvit. Nesbírám brouky, nechodím do hospody, zato se mi vždycky líbily motorky. V patnácti jsem měl pionýra a pak nic. Dva roky jsem o svém snu jen mluvil a nakonec mi žena motorku darovala. A vtip je v tom, že jsem na ni neměl řidičák, nejezdil jsem na ní, takže jsem ani nevěděl, jestli se mi to skutečně bude zamlouvat." Pointa? Když se Honza vracel z vyjížděk, pořád ho bolela pusa. Dumal: jak to, proč, co je? "Až jsem zjistil, že se pořád usmívám, jak mi je blaze. V jižních Čechách jsou krásná místa a já jezdím na pohodu." Když si potřebuje pročistit hlavu, sedne na Zuzanku a jde se projet. Nehledejte v tom adrenalin, Honza na své Suzuki zpravidla míří do cukrárny ve Vodňanech nebo Týnu nad Vltavou. Na špičku, větrník, kokosku... a což teprve jádrový rohlíček!

Jak vznikala zahrada
Co tady zatím dalo nejvíc práce? "Jednoznačně zahrada, oddělená od domu silnicí. Šikmá stráň se sklonem víc než 45 stupňů se v podstatě nevyužívala. V horní části vznikly terasy a uprostřed a dole jsme ji zatravnili. Nezdá se to, ale třeba písku do podloží jsou tady tři tatrovky. A to mluvím jen o tenké vrstvě pro trávník. Tady byly tuny a tuny kamení a každý někdo musel vzít do ruky." Budování teras, které mají v základu zděné vany, trvalo asi rok, pak se navážela hlína a začalo se sázet. Celá rodina za pochodu vymýšlela, jak zahrada bude vypadat, a přitom řešila se statikem, zda má jejich nápad šanci na úspěch. Dnes na terasách rostou převážně jehličnany, o které pečuje hlavně maminka Honzovy manželky. Oblíbil si herec některý ze stromů? "na skále roste sekvoj, teď už je z ní jen půlka, a mně se líbí, jak bojuje. Problémy však přinese katalpa pod chatičkou. Roste jako o závod, a když to takhle půjde dál, může vyvrátit základy opěrné stěny, která odděluje náš a sousedův pozemek."

Jalovec citlivka?
Na velké travnaté ploše je dost místa i pro bazén - využívají ho všichni, včetně manželky Lenky, bývalé závodní plavkyně. Pravda, Honza se raději zajímá o jeho provoz. "Fyzická práce mi dává odpočinout. Baví mě i zahradničení, ačkoli nejčastěji sekám trávník. Dvakrát ročně ho hnojím a projedu vertikutátorem, aby se nadýchl, a pořád chce zalévat."
Orientace zahrady z kopce dolů je jihozápadní a půda se musela hodně kultivovat, takže je jasné, že ne všemu se daří mávnutím proutku. "To víte, že jsme stromy občas vybírali systémem pokus – omyl. Například nám odešel jalovec. Říká se, že je háklivý na místo a před přesazováním se na něj má uvázat mašlička. A pak ho jen poponést a na novém místě zachovat stejný směr mašličky, jaký měl původně. Prý když s ním pootočíte, nemusel by se chytnout," předává získaná doporučení zase vám.

Co se osvědčilo? Přestože má Honza hodně zkušeností se stavbou, říká, že člověk by neměl zpychnout. "Po letech třeba zjistíte, že jste něco nevymysleli zrovna dobře. Zahrada je ve svahu, který pokračuje dál k sousedům, a my dolní díl pozemku zpevnili a ohraničili asi 1,5 metru vysokou zídkou. Základy svou šířkou vlastně kopírují tloušťku zdi, která se po letech začíná trhat, někde se i naklání. Zanedlouho budeme muset stavět novou. Prostě základy měly být zhruba dvakrát tak široké jako zídka a lehce nakloněné proti svahu."