Přestože Katka už pěkných pár let žije v Praze, patří mezi "náplavu". "Tatínek je Pražák, ale maminka pochází z Bratislavy a já se narodila v Ústí nad Labem. Vyrůstala jsem však v Bratislavě a pořád k ní mám domácký vztah," vypráví a dodává, že v domku se zahrádkou ovšem nikdy nebydleli. "Jsem bytové dítě, přesto jsme nežili jen mezi čtyřmi zdmi, protože rodiče zdědili velký pozemek – snad 25 arů. Původně to byl vinohrad, který se proměnil na užitkovou a okrasnou zahradu. V dětství mě docela otravovalo každý víkend tam pomáhat. Až když jsme se sestrou povyrostly a mohly si něco dělat podle svého, například jsme z hromady kamení pomáhaly budovat skalku, chytilo mě to."
Mini začátky
Po střední škole Katka vystudovala v Brně JAMU a pak jí rodina i pracovní nabídky zavály do Prahy. "Pronájem garsonky o 15 m² pro mě znamenalo definitivní osamostatnění. O novém nábytku jsem nesnila, využila jsem i židle, které dávno prošly záruční lhůtou. Zpevnila jsem jim nohy, zbrousila starý nátěr, znovu je nabarvila. Bavilo mě to, stejně jako montování poliček, prostě drobné práce, které se dají zvládnout. Jenom jsem si netroufala vrtat do zdi, z vrtačky mám docela respekt. Nebo spíš strach, že bych mohla zeď zdemolovat?" usmívá se.
Mini prostor, který obývala i s manželem a dcerkou Kristýnkou, dokonale využila. "Postel byla skládací, postýlka pro dcerku fungovala i jako ohrádka, přebalovací pult suploval skříňku. Kuchyň se smrskla na koutek s dvouplotýnkou a nádobí jsem myla v koupelně." Z garsonky se rodina časem přestěhovala do 1+1 a asi před čtyřmi lety změnila adresu do třetice.
Poločas budování
Třípokojový byt ve staré zástavbě prošel velkou rekonstrukcí. Ložnice a dětský pokoj sice zůstaly na místě, "nehýbalo" se s koupelnou a samostatnou toaletou, zato jinde padaly příčky. Stavěly se nové? "Chtěli jsme otevřený prostor. Hned za dveřmi vcházíme do haly, kterou jsme zčásti zabydleli vestavnou šatnou. Obývací kout je také otevřený, na něj navazuje jídelní stůl a hned za rohem kuchyně. V bytě byl i malý nákladní výtah, pokojíček pro služku a špajzka. Všechno šlo pryč a zvětšila se kuchyně. Využila jsem každý koutek, máme i poličky široké sotva 10 centimetrů," říká. Původní parkety zachovali, jen v kuchyňském, jídelním a obývacím koutě je nahradila plovoucí podlaha. "V hale ještě počítáme s vestavnou horní skříňkou, i dolní, ta ale musí být mobilní, protože bude stát za lednicí. A s mužem stále řešíme, zda nechat zdi v jídelně a obýváčku čisté, neobydlené. Oba jsme z domácnosti, kde stěny byly poseté obrazy. A zatímco manžel chce holé zdi, já bych sem ráda propašovala nějaký obraz. Teď jste nás zastihli v "mezičase" – bydlet se tu dá, ale všechno ještě není hotové." Katka by také ráda vyměnila rohovou sedačku na stolování za kulatý stůl, plánuje nákup skříňky na televizor a skleněný sekretář
Zkušenosti nejen vlastní |
Pro radost i k zlosti
Co jí v bytě nejvíc těší? "Šatna. Původně ji měli vyrobit řemeslníci, kteří rekonstruovali byt, ale dopadlo to špatně. Nešlo jen o tvar, uvnitř nechali prostor asi tak 20 cm široký... Nakonec šatnu na míru vyrobila jiná firma. Zato jsem měla štěstí na neuvěřitelně kreativní paní z kuchyňského studia. Stačilo říct, co chci, a ona navrhla dvě varianty, jednu lepší než druhou. Jen mě mrzí, že koupelna není větší a pračka musí být v kuchyni." Další drobný problém? "Barvoslepost" malířů. "Vážně si myslím, že chlapi jsou většinou barvoslepí. Vybrala jsem si odstín ze vzorníku, malíři ho však namíchali z více barev a výsledek byl úplně jiný. Nakonec jsem si barvy míchala raději sama."
Ješitná ženská
Katka už pět let moderuje s Přemkem Podlahou pořad pro kutily, zahrádkáře a vůbec všechny šikuly, také připravuje reportáže. Docela výhra, mít hned z první ruky užitečné nápady i tipy na poctivé řemeslníky. "Využila jsem například truhláře, když skříňky v dětském pokoji zlobily, nebo se nám rozkládaly úložné šuplíky v ložnici. Do nich namontoval 'elka' mezi bočnice a dno, a zase fungují v pohodě. Ale mě zajímá všechno, co v pořadu běží. Naše rodina sice žije v bytě, ale sestra v domečku a tchán s tchyní mají zahradu. A co si budeme vykládat, když za mnou někdo přijde a ptá se 'Nevíš? Můžeš poradit?', dělá mi to dobře. Asi je to zvláštní druh ješitnosti."
Relativní pojem chyby
Velký, zatím nesplněný sen představuje chalupa se zahrádkou. Zatím ale moderátorka na zahradničení nemá moc času, stejně jako jí ho příliš nezbývá na ruční práce. "Máme to v rodině, šila moje babička i maminka, teta-houslistka zase pletla nádherné svetry, dokonce si kvůli tomu koupila pletací stroj. Ruční práce nebaví jen mou sestru-chemičku, která je po tátovi spíš technický typ."
Co jí pomáhá jako náplast na chvíle, kdy člověku není hej? "Sedám ke klavíru, stoletému staříčkovi, na kterém jsem se učila hrát už jako dítě." Hudební vlohy zdědila i dcerka. "Když jí chci ukázat, co hraje špatně, musím to umět. A protože se učí už pár let a skladby jsou stále těžší, tajně si je předehrávám, abych nedělala větší chyby." Pokud jsou jediné, kterých se moderátorka dopouští, má vlastně hezký život.
Vyzkoušejte Katčin recept na CELOROČNÍ KOLÁČ Proč ho zkusit? Koláč bude hotový raz dva a náplň si vyberte podle sezonní nabídky: 130 g cukru rozmíchejte se 4 vajíčky, přidejte 130 g hladké mouky se špetkou soli, 130 g rozpuštěného másla, rum a dohladka vymíchejte. Na těsto poklaďte ovoce, nebo je s ním lehce promíchejte. Koláč v předehřáté troubě pečte asi 15 minut při teplotě 180 až 200 ºC a dalších 15 minut při 150 až 180 ºC. |