2°C
Vše ale dobře dopadlo. Herečka nakonec zjistila, že za nedorozuměním stál jen vybitý mobilní telefon.
Spolu se svým mužem jste typickým příkladem dvoukariérního manželství. Dokážete při svých aktivitách skloubit chod rodiny?
Když se mají lidi rádi, můžou si dělat kariéru, jak chtějí, a přitom se vždycky domluví. Je to jen na nich. My si na sebe čas dokážeme udělat. Rádi chodíme do kina, do divadla, na koncerty. Rádi lyžujeme a plaveme, rádi se společně smějeme. Jsme spolu prostě šťastní.
Jste jedna z mála v showbyznysu, které manželství stále drží. Co je podle vás základem pro spokojený vztah?
Nečíst smyšlené články. Podle nich jsem byla už tolikrát rozejitá, a dokonce téměř rozvedená. Málem jsem měla celou Klabzubovu jedenáctku. Už psali tolik nesmyslů o mně i o Petrovi. Mně je to jedno a můj manžel je také rozumný. Jediné, co mě trápí, je to, že máme syna a maminky.
Museli jste synovi někdy podobné věci vysvětlovat?
To víte, že museli. Je mu jedenáct let a spolužáci mu to přinesou ukázat do školy.
Psalo se o vás také to, že jste jednou z nejlépe vydělávajících hereček v Čechách. Je to pravda?
Já nevím. Nikdy jsem o tom nepřemýšlela.
Tak jinak: Jste se svými pracovními aktivitami spokojená?
To jsem.
Zažila jste vůbec někdy ve své kariéře období, kdy se moc nedařilo?
Samozřejmě. To zažil asi úplně každý. Herectví je o nabídkách, a když ty nabídky nejdou, tak z toho není nikdo veselý.
- 12
FOTOGRAFIÍ
Jak se s tím ale herec vyrovnává, když třeba rok nemůže zavadit o práci?
Je to individuální. Já jsem byla jedno období bez divadla a bylo mi to líto, ale nikde jsem nechodila a neříkala: „Dobrý den, chcete mě?“ Protože mi to přijde divné a neumím to. Pak zavolala Hana Heřmánková, že by mě potřebovala do představení Roucho na alternaci. A já jsem se zaradovala a šla jsem. Tenkrát to režíroval pan Menzel, takže jsem byla ráda. Ale to si podle mě zažívá úplně každý. Vy děláte rozhovory s osobnostmi, které jsou na obraze. Ale co je herců na oblastech, a ani o nich nevíte. Přitom jsou to šikovní herci a třeba by hrozně rádi točili. Jenže se jim za celý život podobná příležitost nenaskytne. Ale takové to v té naší profesi je. Je to o nabídkách, štěstí, o připravenosti. Nikde nemáte napsáno, že celý život půjdete z role do role. Nikdo. Je to stejné u povolání herce, muzikanta, fotografa… Někdo práci má, jiný jí má méně, a někdo ji nemá vůbec. Tohle je trochu nespravedlivé, ale to neovlivníte.
Příjemným bonusem vaší práce je i to, že jste tváří několika prestižních značek. Potrpíte si na luxus?
Já nevím, jestli je třeba značka 1 – 2 – 3, které jsem tváří, takový luxus, když to porovnám s věcmi, které nabízí třeba Pařížská. To si myslím, že ne. Ale je to hezká francouzská značka, která má šmrnc. Může si ji obléknout holka, která jde do tanečních nebo na maturitní ples, a oblékne se tam i moje maminka. Myslím, že si tam každý najde to, co se mu líbí… Kabelku za dvacet tisíc bych si ale nekoupila. Měla bych pocit, že platím polovinu jen za značku.
Jste narozená ve znamení Lva, proto byste podle horoskopů měla být pro luxus zrozená. Máte nějaké jiné typicky „lví“ vlastnosti?
To vám neřeknu. Musel by to posoudit asi někdo jiný. Navíc nejsem člověk, který by žil z horoskopů. Nedávno jsme byli s mužem na představení divadla Sklep a strašně jsem se musela smát jedné větě, kterou říkal Milan Šteindler. Proč prý musíme volat kartářkám a objednávat se k nim, když by měly samy vědět, že přijdeme? To se mi moc líbilo.
Takže máte pocit, že si svůj život řídíme sami?
Myslím si, že jak se chováme k lidem, tak se oni chovají k nám. Sice nechodím ke kartářkám a nenechávám si dělat horoskopy, ale nevysmívám se tomu, když to tak někdo cítí. Věřím tomu, že některé kartářky jsou skvělé a dobré, ale já to nevyhledávám.
Zase vás baví jiné věci. Vím o vás, že s celou rodinou rádi cestujete. Kde se vám líbilo nejvíce?
Moc se mi líbilo v Jordánsku. I když je to arabský stát, žije v něm hodně křesťanů. Z této země jsem byla opravdu úplně odvázaná. Podívala jsem do ní díky Petrovi, který tam koncertoval. Doprovázel operní pěvce. Dvakrát jel do Jordánska sám, a až napotřetí měl možnost vzít mě s sebou. A byla to nádhera. Třeba skalní město Petra, kde se točil Indiana Jones! Jenže po tom, co tam došlo k teroristickým útokům, už jsme do Jordánska nejeli. Chtěla bych se tam ale někdy vrátit se synem.
Jak se díváte na arabský svět a na tradiční mužskou nadřazenost?
Nepřísluší mi hodnotit to. Když někde s manželem jsme, vždycky respektuji pravidla dané země. Respektuji zahalená ramena a sukni nebo kalhoty až na kotníky. Vždycky se mi to vyplatilo. Je to prostě jejich víra, jejich svět a mentalita. Oni nemusí chápat zase tu naši evropskou.
A co kontrast chudoby a bohatství, který je v arabských státech častý. Ten vám nevadí?
To je hrozné. Podobně žijí lidi i na Kubě. Hodně jsem je litovala. Často si vůbec neuvědomujeme, co tady máme.
Dostali jste se někdy v zahraničí do nějaké nebezpečné situace?
Asi bylo nebezpečné, když jsme se dostali s manželem do Bronxu. Ale nic se nám nestalo. Jsme živí a zdraví… Já nemám problém s lidmi. Petr se tomu vždycky směje, protože když jsme byli třeba v Egyptě, ptali se mě místní lidé, jestli nejsem zčásti Egypťanka. Nemám problém zapadnout kamkoliv.
Takže jste zapadla i do nového týmu, se kterým nyní natáčíte seriál Ordinace v růžové zahradě?
Nejsem konfliktní člověk, a navíc většinu herců, se kterými se tam potkávám, osobně znám.
Kvůli Ordinaci jste opustila seriál VKV na Primě, kde jste pět let hrála cílevědomou Andreu Rubešovou. Odešla jste za lepší nabídkou?
To bych neřekla. Stoprocentně mě zlákalo to, že moje postava bude úplně jiná než Andrea. Žádný herec přece nechce hrát jen jednu roli.
Andrea vás už omrzela?
Pět let je dlouhá doba. Role mě neomrzela, opravdu jsem jen zatoužila zkusit něco jiného. Chtěla jsem pracovat na něčem jiném, potkávat se s novými kolegy a režiséry. To u mě zvítězilo. Andreu bych jinak mohla hrát pořád.
Jak se k vašemu odchodu postavila televize Prima?
Odešla jsem v klidu. Se všemi jsem se rozloučila a myslím, že můj vztah s Primou je pořád oboustranný.
S novým seriálem souvisela i změna image. Jak se cítíte v novém účesu?
Nejsem člověk, který by prožíval tyto vnějškové věci. Naopak si myslím, že proměny k práci herečky patří a že by to tak mělo být. Stejné je to i v zahraničí. Slavné americké herečky také mění s novou rolí i svou image. A to nejenom vlasy a vzhled. V mém případě to tak určitě mělo být, protože role, kterou hraji, je opravdu úplně jiná, než byla Andrea.
A jaká vaše postava bude? Údajně se z vás stala ředitelka nemocnice…
Přesně tak. Má postava je kardiochirurg. Je to velmi chytrá, tolerantní a citlivá ženská. Nemá sice manžela, ale i přesto je pro ni rodina její velkou slabinou, protože ji miluje a snaží se jí všemožně pomáhat. Měla by být také vtipná. Ale uvidíme. Nechte se překvapit.
