22°C
O zpěvaččině skonu informoval Radko Kubičko, bývalý kolega z Rádia Svobodná Evropa. Zpěvačku české pop music již delší dobu sužovaly vleklé zdravotní potíže. Podle informací, které přinesl Blesk.cz, zemřela na selhání organismu. Vedle dlouhodobých bolestí zad trpěla atrofií, bojovala ale také se zákeřnou rakovinou.
Netradiční dětství
Odešla žena se silným životním příběhem, za kterým stojí úctyhodné milníky, úspěchy, zásluhy, ale i životní prohry. Narodila se 2. července 1947 do rodiny generála, který coby důstojník bojoval za války proti Hitlerovi pod britskou vlajkou. Maminka s rakouskými kořeny to neměla po válce příliš jednoduché, a tak aby svým rodným jazykem příliš neprovokovala, přešla spolu s manželem Jiřím na angličtinu. Díky svému dětství tak Yvonne už v útlém věku bravurně ovládala dva světové jazyky a vzhledem ke zpěvu černošských spirituálů, kterým holdoval její otec, měla dokonalý předpoklad pro to, stát se zářnou hudební hvězdou i za hranicemi.
VIDEO: Přenosilová o zesnulém Bobkovi: Už to nebyl on...
Zrodila se hvězda
Její kariéra se rozběhla během konkurzu do Semaforu, kde zaujala skladatele Karla Mareše. Psal se rok 1963, kdy začala zpívat se skupinou Olympic. Rok poté nahrála tehdy jako šestnáctiletá dívka českou verzi songu I’m Sorry z repertoáru americké zpěvačky Brendy Lee přezdívané Little Miss Dynamite, kterou textař Jiří Štaidl přetavil na hit nesoucí název Roň slzy. Okamžitě ji katapultoval do hudebních výšin a stal se jedním z nejprodávanějších českých songů let šedesátých.
Oslnila v Anglii
Po tom, co si ji poslechli hosté z anglických klubů, dostala pozvánku na třítýdenní pobyt v Londýně. A nepochybně zazářila. Zpívala na dvou koncertech v tamních klubech, nazpívala gramodesku, tečkou za raketově stoupající oblibou pak bylo vystoupení v nejpopulárnějším pořadu britské televize Ready, Steady, Go!, kam byli tehdy mimo jiné pozváni i legendární Rolling Stones. Po necelém měsíci však musela zpět do Československa.
Nový život i životní rána
Hudební rozjetý vlak se ale v roce 1968 zastavil. Podepsala totiž manifest Dva tisíce slov, kvůli čemuž čelila ze strany Státní bezpečnosti vyhrožujícím telefonátům. Nezbylo jí tak nic jiného než emigrovat. Nový život chtěla začít v Anglii, kde se jí ale na prvotní úspěch nepodařilo navázat, a tak útočiště nakonec našla v Mnichově. Zpěv ale po čase vyměnila za letušku u společnosti British Airways.
V Německu ji však zanedlouho čekala další změna v jejím životě. Do cesty jí přišla láska a provdala se za právníka se šlechtickým titulem Andrease von Schuckmanna. Díky němu se tak stala baronkou. Společně měli syna Maxmiliana Philippa, který se narodil rok od jejich svatby, a to v roce 1979. Manželství se ale po sedmi letech rozpadlo a zpěvačka se po letech přestěhovala zpět do Prahy. Ovšem bez syna. Rozhodl se totiž zůstat s otcem v Mnichově. V její rodné domovině ji společnost přijala s otevřenou náručí, spolupracovala s Karlem Krylem a později se stala moderátorkou Rádia Svobodná Evropa.
Vznešenost každým coulem
Ačkoliv získala šlechtický titul až ve svých pětačtyřiceti letech, jistá dávka kýženého šmrncu, noblesy, elegance, ale i sex-appealu ji doprovázela už od dospívání. Zejména v počátcích své hudební kariéry uhranula pohledem šelmy. Libovala si totiž ve výrazných, dlouze protáhnutých očních linkách, které korespondovaly s její ostře střiženou ofinou, lehce podtočenou. Vizáží se tak podobala egyptské královně Kleopatře.
Černé uhrančivé líčení ji charakterizovalo i v pozdějším věku, vykrystalizoval však i její styl, styl hodný opravdové baronky. Vedle úhledného líčení byly pro ni typické šperky v podobě perel zdobících její krk i uši, nezapomínala ani na náramky a decentní sofistikované hodinky. Potrpěla si však i na jiné doplňky, jež podtrhly její elegantní styl. A to zejména na hedvábné šátky a hřejivé šály. Ty šly ruku v ruce s nadčasovými svrchníky v podobě kabátů čistých linií, libovala si zejména v sakách, pod kterými se vyjímaly topy prostých siluet. Yvonne tak se stylem nakládala s invencí.
Na její nádherné fotografie se podívejte do galerie.
