„Můj vztah k divadlu se vyvíjel od čtyř let, kdy jsem prohlásil, že budu hercem. Otec mi řekl: dělej si, co chceš. Ale maminka reagovala: proboha, jenom to ne! A od té doby furt vymýšlela, jak mě od toho odvést. Podstrkovala mi knížky o astronomii, takže jsem byl několik let vášnivým astronomem, a dokonce mě chvíli zajímala i jaderná fyzika. Nakonec jsem šel studovat žurnalistiku. A paradoxně všechny větší projekty, které jsem tam v rámci studia dělal, souvisely s divadlem. Vnímal jsem to jako volání a ve třetím ročníku zkusil přijímačky na DAMU,“ popisuje Petr Svojtka svou cestu k režii.
Jeho posledním kusem jsou Ajťáci v Divadle Radka Brzobohatého, kde do hlavní role obsadil Annu Polívkovou, jež alternuje se Zuzanou Kajnarovou. Postava Jen, která přichází šéfovat ajťákům, je v oboru tak trochu kopytem, a protože herečky jsou na tom v soukromí podobně, nemusí nic předstírat. Anna Polívková umí pouze odeslat e-mail, ovšem bez přílohy! S tou prý mívá problém. Zuzana Kajnarová je na tom trošku lépe, a když je zoufalá, žádá o pomoc partnera.
„Jen je pošahaná, takže Anička i Zuzana si musely najít cestu ke své vlastní osobité trhlosti. Každá je jiná a obě jsou okouzlující,“ láká na představení Petr Svojtka, který je společně s Jirkou Janků autorem hry. Sám sebe taky považuje za „vybočujícího“. Nakonec má být po kom. Jeho dědečkem byl legendární režisér Miroslav Macháček, o jehož svérázném chování kolují legendy. Petr Svojtka se ale pracovně setkává hlavně se souputníky svého otce, který zahynul tragicky pod koly tramvaje.
„Radka Fidlerová, se kterou často pracuji, a Míša Lohniská, ta s ním byla v ročníku, tvrdí, že některá gesta máme společná. To je milý. Teď jsem někde našel fotku, kde má úplně stejné brýle jako já. Tam jsme si hodně podobní fyzicky,“ přiznává.
„Když táta zemřel, bylo mi deset. Měli jsme velice silný vztah. Vzpomínky na něj se mi silně vracejí teď, co mám vlastní děti. Vidím ho jinak, z druhé strany,“ říká Svojtka, který má tři potomky. „Ještě jsou malí, je jim deset, osm a tři roky, ale ti starší se o herectví zajímají. Přitom já bych byl radši, kdyby k němu neinklinovali.“
I když také píše hry, naplňuje ho především režie. „Nejvíc mě baví ty dva měsíce zkoušení s jednou partou herců, to, jak je to intenzivní. Když pak jdu na představení a vidím, že se divákům líbí, mám z toho samozřejmě radost, ale ta tvůrčí práce je pro mě nejvíc.“ S mámou Kateřinou Macháčkovou to však na společný projekt zatím nevidí.
„Maminka a režisér mají vždycky pravdu. V tom je ten problém,“ říká Petr Svojtka. Zatímco Kateřina Macháčková před pár lety situaci komentovala: „Když se člověk dostane do víru hry a zkoušení, nezná bratra, syna ani matku. Já mám se všemi ambivalentní vztahy. Říkám, co si myslím, a Petr to samé. To by prostě nešlo.“