2°C
Tím, že jsme se nacházeli v tak krásných exteriérech, zajímalo mě, co se Honzovi vybaví jako první, když se řekne baroko, a musím říct, že jeho odpověď byla zajímavě překvapivá, protože to se jen tak někomu nevybaví. „Úplně první, co mě napadne, tak to jsou hodiny baroka za studií historie na vysoké škole Karlovy univerzity a výborné přednášky pana – dneska myslím, že už profesora – Mikulce o smrti v období baroka. Jak se tehdy připravovalo na smrt, nesmírně zajímavé, ale vážně, nesmírně. Co všechno člověk musel vykonat, aby svět opustil spokojený a v pořádku. Ono se tomu říkalo umění umírání a bylo to strašně zajímavé, tak na to si vždycky vzpomenu. A pak samozřejmě nádherná hudba.“
Na tiskové konferenci se představoval hlavně seriál Eliška a Damián, který je o cestování v čase, takže jsem se nemohla nezeptat, kam by si to Honza namířil, pokud by to bylo možné. „Mě by asi strašně bavil starý Řím. Podívat se do antického Říma, to by se mi líbilo, opět díky skvělým pánům profesorům na Filozofické fakultě UK, kteří tak úžasně uměli mluvit o antice. Tehdy mě nadchli pro tuhle civilizaci, jak byla strašně vyspělá, mám pocit, že pak už to jde trošku s námi jenom z kopce. A když si vezmeme, co x století před naším letopočtem všechno staří Římané dokázali, tak tam bych se chtěl podívat. Ale tak, aby tam byla nějaká plexisklová deska, protože si myslím, že jak tahle doba mohla být zajímavá, tak zároveň v řadě věcí by dneska nebyla sympatická. Co se týče hygieny a bacilů a tak dále. Takže vždycky by to bylo v nějakých hezkých skafandrech, kdyby to fungovalo, tak pak by se člověk podíval i do středověku, který musel vlastně strašně nelibě páchnout.“
Honza je docela vášnivý cestovatel, a když to nejde v čase, tak jsem byla zvědavá, kam se už vypravil letos o prázdninách, a byla jsem překvapená, že s sebou nevzal přítelkyni a vyrazil jen sám s batůžkem. Proč tomu tak je, se dozvíte v našem videorozhovoru v úvodu článku.
