2°C
K nudismu ji přivedl kamarád Martin Zounar. „S Martinem jsme kamarádi a známe se spoustu let. Dokonce jsme spolu jezdili na nudapláž. Teda ne jenom s Martinem. Když jsme byli mladí a oba jsme měli partnery, o prázdninách jsme spolu jezdili do Chorvatska a občas jsme tam našli místo, kde se dalo koupat jen tak. Nikdo jiný nás neviděl, protože kdyby nás viděli čeští turisté, měli bychom tady ostudu,“ zavzpomínala herečka u Honzy Dědka na léta minulá.
Řízení ve vysoké rychlosti ji ale baví stále. „Jsem akční člověk. Dodržuju rychlost, ale ráda jezdím rychle, protože neusínám za volantem. Když jedu třicítkou, začnu myslet na něco jiného a jsem schopná nabourat. Pro mě rychlost začíná na 140, ale to si tady bohužel nemůžu dovolit,“ povzdechla si herečka.
V rozhovoru s Honzou Dědkem zavzpomínala i na svoji první divadelní roli, ve které ji režíroval její tatínek František Laurin. „Když mi bylo asi třináct, znovu se otvíralo Národní divadlo a zahajovalo se Jiráskovou Lucernou. Byla tam řada dětí, družiček. Měla jsem to štěstí, že jsem si jednu mohla zahrát. Už tehdy jsem si uvědomovala tu váhu, kdy jsem stála na jevišti a vedle mě Jana Hlaváčová, pan Kemr, pan Munzar, Hrušínský. Jako dítě jsem je znala z filmů a pohádek, a najednou jsem mohla paní Hlaváčové předat kytici. Byla to koktavá družička. Koktala jsem ale víc, takže jsem dostala zásadní připomínku od režiséra, mého tatínka: Koktáš hezky, ale koktej rychle a pak rychle vypadni. To byla první a poslední spolupráce s mým tatínkem,“ vzpomíná herečka.
