3°C
Marku, tohle už je vaše druhá pohádka. Líbí se vám hrát prince?
Určitě si rád zahraju zase nějakého jiného prince nebo jinou postavu. Mám za sebou čerta, teď prince, tak nevím, třeba mě čeká ještě vodník.
A máte už nějakou na mysli, něco, co byste opravdu chtěl?
Ten čert byl pro mě skvělý, to jsem vždycky chtěl a to už se mi splnilo. S princem jsem úplně nepočítal, ale mám z toho radost a jak čert, tak princ jsou spíš kladní hrdinové, tak teď bych si nejraději zahrál nějakého padoucha. Doufám, že mě teď Karel Janák slyší, ale v téhle pohádce hraje i Naďa Konvalinková, která také chtěla hrát zápornou postavu, ale Karel jí to zatrhnul.
Cítíte to jako velkou zodpovědnost – hrát prince v nové štědrovečerní pohádce?
Je to zodpovědnost jako hrát každou jinou roli. Vždycky se snažíte brát to zodpovědně, ale zase to nesmí být do té míry, že by vás to svazovalo, protože ta pohádka musí být především zábavná, a když se necháte utlouct zodpovědností, mohl by se z té postavy úplně vytratit život.
Jste pravidelným divákem štědrovečerních pohádek?
Jsem spíš ten, který moc nekouká, ale pár jsem jich chytnul. Snažím se rozdělovat si čas u televize tak, že na jednu pohádku si dám dvě jiné věci, které jsou nepohádkové a baví mě trochu víc, ale pohádky k Vánocům patří, takže se vždycky na nějakou podívám.
A jak to bude s tou vaší, budete se na ni dívat s rodinou?
Tohle je moje první, takže uvidím, jak to doma s rodinou zvládneme, většinou v sedm hodin ještě nejsme po večeři. Většinou se k večeři v sedm hodin teprve připravujeme, takže to bude s pohádkou trochu kolidovat, ale uvidíme, nechám tomu volný průběh.
Jak u vás tedy probíhají Vánoce?
Ještě nedávno byly typické Vánoce o tom, že se doma uklízelo, nic se nestíhalo a večeře začínala třeba v devět večer a bylo to poměrně vyčerpávající. Ale minulý rok jsme se rozhodli opustit domov a vyrazit jinam a já jsem si to moc užil, protože tenhle shon z toho odpadnul a mohli jsme si všechno užít mnohem víc v té rodinné a společenské rovině.
Jak vypadá vaše štědrovečerní tabule?
Kapr, salát, vinná klobása a tím to víceméně hasne.
Co třeba vánoční cukroví? Máte nějaké speciální rodinné recepty, které milujete?
Moje maminka je velmi výkonná cukrářka, nedá si to nikdy vymluvit. Snažím se ji vždycky přesvědčit, aby toho dělala míň, protože pak to stejně dělá problémy v dietách. U nás má cukroví takové tři fáze. Napřed je tam první fáze, která zahrnuje obrovské množství práce, pak je tam fáze, kdy se to nesmí jíst, kterou úplně nesnáším, a ta třetí fáze je zase naopak ta, kdy se to jíst musí a neustále vás někdo nutí, abyste si ještě trochu dal. Já bych trochu ubral v proporcích, aby to nebylo tak megalomanské.
Co máte na Vánocích nejraději?
Když se sejdu s rodinou u stolu. Vždycky jsem toužil mít na Vánoce u stolu hodně lidí a tím, že jsem z malinké rodinky, tak se mi to nikdy nepoštěstilo. Teď jsme ale dokázali spojit mou i Evčinu rodinu, takže je to aspoň o trochu větší společnost, což mě strašně těší. Tahle pospolitost je to, co mám nejraději.
Jste ten typ, který má dárky připravené a miluje je dávat?
Jsem nejšťastnější, když je začátek listopadu a já mám už dárky koupené nebo aspoň vymyšlené, ale málokdy se to takhle povede. Ideál je tedy jasný, ale realita je trochu jiná. Nikdy se mi naštěstí nestalo to, že bych dárky sháněl na benzince na poslední chvíli na Štědrý den. Snad se k tomu nikdy nedostanu.
Vzpomenete si na nejlepší dárek, jaký jste kdy dostal?
Na první dobrou si pamatuji spíš ta zklamání. Jako když jsem si přál podlouhlou zbraň a mí pacifističtí rodiče měli přirozený ostych mi něco takového dávat. Dostal jsem trapnou špuntovku, ze které jsem rozhodně radost neměl, protože jsem chtěl samopal. Pak se došlo k modelu, kdy už si člověk raději vybíral to, co chce, aby nebyl zklamaný, ale někdy se stalo, že mě opravdu rodiče něčím překvapili a ono se to trefilo, což tedy bylo opravdu v minimu případů. Vybavuji si třeba magneťák, který jsem nečekal, a musím říct, že mi sloužil mnoho let a rád se k tomu ve vzpomínkách vracím.
