Režisér Zelenka: Princezna brunetka nemá u diváků šanci!

1080p 720p 360p
VIDEO: Adam Balažovič / BPŽ
5. prosince 2018 | 06:00

Zdeněk Zelenka (63) natočil již pátou štědrovečerní pohádku: Kouzelník Žito. Prozradil mi, jak je těžké najít představitele pro hlavní role, a také se přiznal, že on už kouká jenom na delfíny.

Letos se bude opět vaše pohádka promítat na Štědrý večer – kolikátá už to je?
Teď to sečetli a zjistilo se, že jsem režisérem, který od devadesátého roku natočil nejvíc pohádek pro Štědrý večer. Ta letošní bude pátá.

Je to velká zodpovědnost, natočit štědrovečerní pohádku?
Strašlivá. Celý národ plus Slovensko mají jednotné očekávání, že to bude líbezné pohlazení a že to bude trochu připomínat Tři oříšky pro Popelku a maličko to bude jako S čerty nejsou žerty – a tak dále. Běda, jak to ti lidé nedostanou. Samozřejmě my nemůžeme napodobovat, ale ten žánr je nějakým způsobem dán a my ho jako tvůrci musíme splnit a nesmíme experimentovat, protože jak se ukázalo, divák na Štědrý večer opravdu experiment nemá rád.

Je těžké dostat do pohádky humor a tu požadovanou líbeznost, aby to dohromady hrálo?
Francouzi říkají, že styl je člověk sám. To znamená, že jaký je autor, takové je dílo. Jsou tvůrci, kteří by komedii nenatočili, ani kdybyste je nutili. Musíte mít humor v sobě, to se naučit nedá.

Důležité je také obsazení, mít šťastnou ruku ve výběru. Jak těžké je hledání ústřední dvojice?
Těžké je to vždycky, ale někdy se stane, že ti dva vejdou a vy už víte, že jsou to oni. Mám v tom obrovské zkušenosti, od roku 1975 jsem vybíral děti do filmů. Vždycky říkám, že když má někdo talent, tak jakmile vejde do dveří, je to, jako by měl zvoneček. Promluví, řekne tři věty a já už vím, že je to on. Když jsme natáčeli Nesmrtelnou tetu, tak jsme vybírali tři měsíce, potom vešel Filip Blažek a já věděl, že je to on. Stejně třeba s Denisem Šafaříkem, kterého uvidíte letos. Talent se prosadí sám, já ho jen obsadím.

A je to vážně jenom o talentu?
Samozřejmě je to o celkovém charizma. Ať děláte, co děláte, tak někteří herci jsou velmi dobří na jevišti, ale jakmile je dáte před kameru, tak – jak já říkám – neprojdou přes čočku. Nemají potřebné záření. Jiný zase exceluje před kamerou, a na jevišti je bezbarvý – ale ještě nikdo nedešifroval, čím to je.

Zmínil jste, že vždycky koukáte, kdo přijde třeba na casting na princeznu. Můžete to trochu rozvést?
Princezna musí být mladá, štíhlá, krásná a nejlépe blonďatá. Je zajímavé, že černovlasých princezen je nedostatek. Řeknu to naplno: zkrátka to musí být sex symbol, který bude mít pro všechny, kdo se na to dívají, určitý drive.

Krása je ale v očích každého jiná a jinak na nás působí. To musí být hrozně těžké, rozhodovat za všechny!
Ani tady se nedá experimentovat. Princeznou nemůže být charakterní herečka, která je bradavičnatá a ošklivá, nelze říkat: „Ale ona má dobré srdce a ona to uhraje.“ To neplatí, musí být krásná, blížit se vzhledem až k fotomodelce, a ještě musí umět hrát. A dát tohle všechno dohromady, to je občas problém najít.

Proč zrovna blondýna? Libuška Šafránková přece taky nebyla blonďatá, a jak je oblíbená.
To se musíte zeptat diváků. Diváci málokdy vezmou černovlasou princeznu. Je to o působení barev. Není to pravidlo, samozřejmě je to o rozhodnutí režiséra, ale pokud bych měl vedle sebe dvě holky, obě stejně krásné a obě stejně talentované a jedna by byla blond a druhá bruneta, vyberu si blondýnu.

Díváte se na své pohádky na Štědrý den?
Přiznám se, že už jsem ve věku, kdy skoro nesleduji ani televizi. Od určitého okamžiku zjistíte, že se hraje ten stejný příběh v různém vydání pořád dokola. S jedním kolegou hercem jsem si řekl, že už dnes koukáme jen na delfíny. Je krásné, jak delfín pluje v moři, vedle něj delfíňata. Nemám náladu na to, dívat se, jak v severských detektivkách po česku pořád někdo honí vraha a herci hrají, že hrají. Přijde mi to až srandovní.

Jak probíhají tedy u vás doma Vánoce?
Nikterak odlišně než jinde. Neblbneme už s dárky, že bychom si třeba dávali ledničky a podobně, to už je pryč. Užíváme si pohodu s dobrým vínkem a povídáme si.

Kdybyste mohl mít jedno vánoční přání, jaké by bylo?
Asi aby mi bylo dvacet a mohl bych se vyhnout chybám, které jsem v životě udělal. To se mi ale nestane, takže už si mohu jen povzdychnout a říct si: „Napravit nelze, dožijme v chybách!“

1080p 720p 360p
DesktopMobile