2°C
Povídaly jsme si mimo jiné o její nové knize Momentky, která je o zlomových okamžicích. Takových, které změní život navždy. Prošla si jich hodně a dokáže o tom mluvit s neobvyklou otevřeností.
Jaké pro vás byly zlomové chvíle?
Jejda. Když se mi narodila dcera. To byla obrovská jízda, na které člověk vlastně neví, jaké to bude. Myslela jsem si, že si najmu chůvu a můj workoholický život se nezmění. Ale pak jsem koukala na to miminko a říkala jsem si: „Všichni mi můžete…, já chci být s ní.“ Zlom taky byl, když mi umřel táta. To byla první konfrontace se smrtí někoho tak moc blízkého.
Jste stydlivá?
Jako Blíženec vůbec neznám stud, když mě někam vystrčí jako cukrovou panenku v šatech a dekoltu. Nestydím se, ani když mě někdo fotí. Ale jako Bára na dovolené jsem tak stydlivá, že zůstávám oblečená na pláži.
Jaký je váš vztah k nevěře? Odpouštíte snadno?
K té mám vztah úplně jasný, protože jsem si ji zažila. Rodiče mi v rámci benevolentní výchovy ukazovali, že je možné mít otevřené manželství, které může být šťastné. Takže jsem si myslela, že jsem liberální a vůbec mi to nebude vadit. Ale když jsem zjistila, že mi je manžel nevěrný, požádala jsem o rozvod. Takže něco jiného je teorie a něco jiného praxe. Ano, jsou lidi, kteří žijí s nevěrnými partnery, ale já nechápu, proč bych měla mít muže, kdyby mi byl nevěrný.
Máte dceru Bibi. Proč jste už nechtěla v novém vztahu další dítě?
Protože se zjistilo, že jsem trombotik, a zkrátka se to už nepodařilo. Víc dětí jsem chtěla – moc. Na druhou stranu: všechno vám něco dá a něco vezme. Bibi se tak aspoň neocitla na druhé koleji. Všimla jsem si totiž, že na tu jsou děti z prvního vztahu často odsunuté, když má máma mimino s novým partnerem. To bych Bibi nechtěla nikdy udělat. Je pro mě naprostou prioritou.
Co byste chtěla svou dceru naučit?
Hodnoty… Péči o sebe zvládá Bi stokrát lépe než já. Ale máme jasné životní pravdy, přes které vlak nejede, jako jsou spolehlivost, cílevědomost, snaha se vzdělat. Nezávislost.
Pomýšlela jste ještě někdy na vdavky?
Ne. Fakt ne. I když jsem byla několikrát zasnoubená. Ale jenom kvůli tomu, že mi bylo trapné říct ne. Když před vámi stojí někdo s prstýnkem, tak je to prostě trapné. Vždycky mi přišlo trochu ujeté takhle oslavovat lásku. I moje svatba byla vlastně divná.
Jak divná?
Měla jsem svatbu na zahradě. Znali jsme se krátkou dobu. Ani šaty jsem neměla – půjčila jsem si na sebe kuchařskou blůzu. Narychlo jsme zavolali jen dvěma svědkům. Bylo to dost pankáčský.
Vnímáte muže s přibývajícími léty jinak?
Asi jo. Úplně zmizely takové to lehké posmívání se a potřeba se nějak srovnávat. A je tam víc lásky. Mám mezi muži hodně kamarádů a za to jsem vděčná. Určitě věřím na přátelství mezi mužem a ženou.
