Janek Ledecký: Moje žena je naštěstí pořád šťabajzna

5. listopadu 2018 | 06:00

Dobrý a ochotný vypravěč, který navíc má co povědět a je pro každého novináře doslova požehnáním. Přesně tak Janek Ledecký (56) působí. Co prozradil o sobě, o své dceři Ester? A jak to má se svou ženou?

Setkáváte se i s negativními reakcemi na dceřin úspěch?
Ano. V internetových diskusích občas padají dotazy, k čemu je to komu dobré, že máme dvě zlaté medaile z olympiády, když bychom víc potřebovali mít třeba lepší vývozní podmínky na cokoli. Ester jednoznačně udělala skvělou reklamu téhle republice. A nejenom ve sportu. Možná největší ve 21. století. Je přece strašně důležité, aby se tu našly osobnosti, které světu ukážou, že tu nebydlíme v zemljankách a máme zubní kartáčky. Věřte tomu, že dodnes o tom některé rozvinuté země lehce pochybují.

Bylo těžké a složité pro vás a vaši ženu vytvořit dětem takové zázemí, aby se mohly naplno věnovat tomu, co je baví?
Věděli jsme s manželkou, že chceme trávit čtyři měsíce v zimě na horách. To obnášelo střídání školy v průběhu školního roku. Jenže osnovy, výukové plány a tak dále byly natolik jiné, že se nakonec jako nejjednodušší řešení ukázalo učit děti doma. Ale hlavně měly prostě talent. Jonáš je jak nadaný, tak strašně pracovitý, což je skvělá kombinace. Nedávno mu vyšel komiks Kapsy – podle Čapkových Povídek z jedné a z druhé kapsy. Nepustí tužku z ruky a já se moc těším na to, co ještě do konce roku vytvoří. A Ester? Tu nezastaví nikdo. Ani ji nic nezpomalí. A my ji s manželkou budeme podporovat dál – i když třeba ekonomicky už to za námi dávno nejde. Ester si sama řekla, že chce na výdaje vydělávat sama.

Jaký to byl pocit stát pod svahem, ze kterého se řítila vaše dcera pro zlato? V extázi z ní byli i úplně cizí lidé…
Sport je továrna na emoce. Nechci říkat, že jsem ty medaile čekal, ale věděl jsem, že přinejmenším na snowboardu je Ester jasná favoritka. I když je to nebezpečnější v tom, že absolvuje šest jízd. Když uděláte chybu v kterékoli z nich, tak jste z kola venku, favorit nefavorit. A v tom tlaku na psychiku, při všem, co se může stát, třeba jen uvolněné vázání… Může se toho přihodit spousta. A co se týče lyží – věděli jsme, že když všechno půjde dobře, tak nutně přijdou i medaile ve světových pohárech. To, že se to povede na tom nejsledovanějším, a to nejen v sezoně, ale vlastně i ve čtyřletém cyklu, to je prostě velká klika. Ester nevyhrála kvůli tomu, že by všechny ostatní upadly, ale kvůli tomu, že to tam prostě napálila tak, jak to umí. To, co říká, není póza, ona jde opravdu do každého závodu stejně naplno. Tenhle byl jen víc mediálně sledovaný. Neumíte si představit, jak ji to závodění baví. Ve svém bytě má takové patro a na něm jsou trofeje. Padají jí z něj dolů, do ložnice. Už to nemá kam dávat.

Máte nějaké rodinné podpůrné rituály?
No jasně, že máme!

Jsou tajné?
Přesně tak! Já nesmím ani naznačit! To je supertajné, kdybych to prozradil, tak by to pak dělal každý!

Jak jste se vlastně poznal s manželkou? Jste obětaví rodiče, nikde žádný skandál, pikantérie… Dokonce ani malý drb!
Jsme spolužáci z vysoké školy. Moc jsme se tam nepotkávali, já už hrál s Žentourem a moje žena krasobruslila. I když já jsem o ní věděl, byla totiž – a je naštěstí pořád – šťabajzna. A ona věděla o mně. Ale poprvé jsme se potkali až u státnic. Co se dětí týká, udělali jsme dobře, když jsme je odmalička před mediální pozorností chránili. Získaly si ji samy tím, co umí. Většina mých kolegů děti používá jako jeden z marketingových nástrojů. Myslím, že se jim to nepěkně vrátí. Není to fér k dětem, které nejsou ve věku, kdy by do toho mohly mluvit a samy se rozhodnout, jestli se toho chtějí zúčastnit, nebo ne. Z toho se mi dělá mdlo.

Celý rozhovor s Jankem Ledeckým si přečtěte v nejnovějším čísle magazínu Blesk pro ženy, které najdete na novinových stáncích už dnes!

Autor: Hana Vítková
Diskuse ke článku
.
1080p 720p 360p
DesktopMobile