Monika Leová: Sociální sítě zkreslují a lidé jim věří. To mi vadí!

7. listopadu 2018 | 06:00

Monika Leová (27) řekla v létě ano svému příteli Martinu Košínovi. Svatební cestu plánují až na Vánoce, a to do Austrálie, kde se zasnoubili. S Monikou jsme si vyprávěly nejen o svatbě, ale také o závislosti dnešní doby, kterou jsou sociální sítě a telefony. Sama přiznala, že je závislá.

Dneska se tu představuje nový telefon – jak moc jsi na ten svůj fixovaná?
Přiznávám, že jsem na telefonu opravdu závislá. Už jsem četla dvě knížky o digitální dietě a snažím se to aplikovat do svého života. Někdy na tom totiž tratí vztah s manželem. Když jdeme na večeři nebo s přáteli, snažíme se telefon ani nevyndávat z tašky. Tím dáváte najevo, že si člověka vážíte. Někdy telefon musím mít u sebe, protože řeším pracovní věci, ale je to hrozné, kolik času to sežere. Dnešní telefony jsou dokonalé a nahrazují nám v podstatě společnost. Už nemusím být on-line pořád, aby mi něco neuteklo, od toho jsem se už oprostila, ale občas se přistihnu, že bezmyšlenkovitě surfuji a sleduji cizí lidi, kteří mě vlastně ani nezajímají. Reálný život je mnohem lepší. Kolikrát si dám telefon do letového módu a používám ho jenom na focení, protože dnešní mobilní foťáky jsou skvělé.

Jak dlouho jsi dokázala být bez telefonu?
Asi dva dny, když se mi rozbil. Koupila jsem si nový telefon a hned jsem ho utopila. Okamžitě jsem ho samozřejmě hodila do rýže, ale ono to bolí hlavně kvůli tomu, že jsou dneska mnohdy telefony klidně i za dvacet tisíc.

Jak často se ti to stává, že ničíš nebo ztrácíš telefony?
Když jsem měla levnější verze, tak jsem je ztrácela jak na běžícím páse. V životě to bylo asi pět telefonů, ale dva se mi z toho vrátily. Teď, když jsem se propracovala k závislosti na něm, tak si ho pořád kontroluju. Mám v něm svůj život, fotky, práci. Není ani možné, abych ho ztratila, leda by mi ho někdo ukradl. Když jdu na párty, tak ho nenosím v kabelce, protože už se mi stalo, že mi ho z kabelky vzali. Teď si ho třeba dávám do podprsenky. Telefon je jako kamarád, když se cítíte sama, jen napíšete pěti lidem, co dělají, a jeden vám vždycky odepíše. Doufám, že se doba změní a nebudeme tolik na sociálních sítích a třeba se vrátíme k tlačítkovým telefonům. Možná to u nás přijde s dětmi, myslím, že nebudu chtít, aby bylo moje dítě pořád na telefonu, ale kdo ví, třeba mu dám do ruky iPad – jen aby byl klid.

Není ti občas technologie na obtíž?
Je fakt, že občas se cítím tak unavená a přesycená tím vším, že bych se nejraději odstěhovala někam do lesa, všechno bych zahodila a žila ve srubu. Sociální sítě jsou součástí našeho života, mnoho lidí se díky nim živí, mně to také generuje nějaký příjem, ale ještě v tom nejsem tak zběhlá jako moje kamarádky, pozoruji je a učím se. Dneska už se při modelingu neptají jen na to, kdo jsi, kolik vážíš a měříš, ale i na to, kolik máš followerů, takže se o své sociální sítě musím starat a plnit je. Mnohdy je to skvělé, že jsme takhle globální a víme, můžeme vidět, co dělá ten či onen na druhém konci světa, ale také vím, že to mnohdy hodně zkresluje. Vidím to na lidech, které znám, a vím, jak co vypadá a je skutečně – a pak to vidím na sociálních sítích a je to neskutečně zkreslené. Lidé tomu pak věří, a to mi trochu vadí.

Takže ty když všude točíš a fotíš, tak to nedáváš ven?
Většinu si dám jen do soukromého alba a funguje to také jako diář. Když se mě někdo zeptá, co jsem dělala, tak beru telefon a ukazuju na fotkách, kde jsem byla, co jsem měla k jídlu a tak. Když mám třeba i nějaký splín, vezmu si telefon a prohlížím si fotky a videa z různých akcí a cest a zlepší mi to náladu.

Ty ses letos i vdávala, tak tos měla v ruce telefon i na svatbě? Nebo jsi nechala veškerou dokumentaci na profesionálech?
Upravila jsem si kvůli tomu i šaty, nechala jsem si tam našít kapsu, abych v ní mohla telefon nosit. Nakonec jsem si ve svatební den telefon zapomněla vzít a už jsem se nevracela. Užívala jsem si den, všichni mí kamarádi telefony a foťáky měli, pózovala jsem kameramanům a fotografům. Ani jeden z nás v den D telefon u sebe neměl. Zrovna v den mé svatby nebylo hezké počasí.

To je smůla, takových ošklivých dnů letos v létě moc nebylo...
Nevím, co se stalo, měla jsem to objednané už dva roky dopředu. Ale my jsme si tu smůlu vybrali ve svatební den a teď už je vše jen zalité sluncem. Měla jsi vidět ty šaty, jak vypadaly. Nevím tedy, co jsem dělala, ale do půlky byly hnědé, po vyprání jsou batikované.

Co bylo pro tebe v den svatby nejkrásnější?
Bylo tam více okamžiků, pro mě byl asi nejsilnější zážitek náš první tanec. Vybrali jsme si písničku od Imagine Dragones: Next To Me. Kdo tu písničku zná, ví, že to není žádná romantika, ale pro nás oba je to srdeční záležitost. Já jsem při té písničce viděla jen jeho, blbli jsme, užívali si to, neměli jsme nic nacvičené, ale v tanci jsme si tak neskutečně sedli – a já jsem pochopila, že Martík je opravdu muž mého života. On vytušil všechno, co udělám, věšela jsem se na něj, skákala a on mě nikdy nepustil. Další skvělý okamžik byl, když přijela rodina z Vietnamu a převlékli jsme se do vietnamských krojů. Celkově svatba měla úžasnou atmosféru a to špatné počasí nakonec všechny stmelilo, protože se všichni schovávali pod střechou, když pršelo. Hodně se pilo, lidé neodpadávali vedrem, akorát při focení jsem měla na krajíčku, protože byla opravdu zima a já na sobě skoro nic neměla a nebyla jsem ani opilá.

Jak dlouho svatba trvala?
Od pátku probíhaly seznamovačky družiček a družbů, to jsme pařili asi do tří do rána. V šest už jsme vstávali, takže díky bohu za adrenalin, protože jsem ani necítila únavu. Je fakt, že po tom svatebním maratonu jsem odpadla a onemocněla, moje imunita to vzdala, ale užili jsme si to.

Na svatbách se hodně pije a paří a mnohdy se stává, že nakonec ani nedojde mezi nevěstou a ženichem k naplnění svatební noci. Jak to bylo u vás?
Ono by to i šlo, ale nakonec jsme se domluvili, že se přitulíme, usneme a vynahradíme si to jindy.

A co líbánky?
Musela jsem vykalkulovat, jak moc náročná byla svatba, a podle toho zjistit, jestli pojedeme na Lipno, do Itálie nebo do Austrálie. Mrzelo mě, že jsme si jeden druhého po svatbě pořádně neužili, hned jsme šli do práce... Doporučuji všem dát si svatební cestu hned nebo si vzít aspoň dva dny volna a být spolu, vstřebat všechny zážitky a užít si jeden druhého. Kolem Vánoc chceme jet do Austrálie, kde jsme se zasnoubili, tam si říct naše sliby.

 

Diskuse ke článku
.
1080p 720p 360p
DesktopMobile