Čtyři představení shakespearovských slavností jste odehrál i v Brně, kde jste studoval. Jaké to je vracet se v čase?
Vždycky se mi vybavují vzpomínky a ovane mě tam zvláštní atmosféra míst, kde jsem byl kdysi doma. To je moc příjemné, ostatně v Brně jsem také pár let během své kariéry působil i u divadla.

Seznámil jste se tam i s vaší ženou Eliškou, je to tak?
Ano, a jsme spolu dodnes. Myslím, že k prvnímu kontaktu mezi námi došlo v koruně stromu před Janáčkovým divadlem, kam jsme tenkrát oba velice hravě vylezli.

Jste spolu přes padesát let, vlastně skoro celý život. Jak se vám to podařilo?
Vlastně ani sám nevím. Možná i proto, že naše děti jsou pro nás hodně důležité a smýšlíme stejně – když jsou v rodině děti, tak se prostě nerozvádí.

Klobouk dolů, tyhle páry si zaslouží náš obdiv! Kolik let spolu vydržely?

Máte syna a dvě dcery. Byl jste přísný otec?
Děti máme tři a dnes už jsou to dospělí lidé. I našim vnukům už je přes dvacet let. Nejmladší Marie je sedmnáctiletá. Většinou je vychovávala Eliška, která kvůli péči o děti jaksi odložila svou touhu psát na pozdější léta a teprve před časem se k psaní vrátila. Vydala už čtyři úspěšné knížky. Abych se trochu pochlubil, jedna byla dokonce nominována na cenu Magnesia Litera.

Děti se ale nepotatily…
Nejstarší syn Jeník to zkoušel na ostravské konzervatoři. Poté, co v šedesátých letech u zkoušek zazpíval Krylovu píseň, ho ale s definitivní platností vyrazili. Dnes žije v Berlíně a má tři nádherné, talentované a taky už dospělé děti. Živí se psaním. Tam mu vyšla obsáhlá povídka v antologii mladých autorů a tady v Čechách knížka povídek.

Dojemné! Čtyřletá holčička porazila rakovinu a po dvou letech si může hrát!

Co dnes dcery dělají?
Nejmladší Anička absolvovala klavír na konzervatoři, ale život ji svedl na AVU, kde pracuje jako sekretářka. Prostřední Barunka byla jako dítě supertalentovaná malířka, která sklízela obdiv profesionálních malířů. Bohužel v osmnácti u ní byla diagnostikována schizofrenie, je v invalidním důchodu.

Už jste také dědečkem. Kolik máte vnoučat?

Celkem pět, jsou různě po světě. A všechna jsou moc šikovná. Nejstarší vnuk má obrovský talent na matematiku. Teď se rozhodl, že bude dělat kryptografii. Vím jistě, že tyhle geny po mně nezdědil.

Jak si roli dědečka užíváte?

Moc. Na rozdíl od doby, kdy jsem byl otec, mám teď víc času a taky jsem klidnější. Asi nejvíc si užívám vnuka Davida. Vyučil se truhlářem a začíná se rozhlížet po tomhle řemesle. Myslím, že má kuráž. Aniž by uměl slovo německy, odešel do švýcarského Bernu. Uživil se tam, naučil se německy a získal spoustu zkušeností.

Celý rozhovor s Janem Vlasákem si můžete přečíst v novém vydání časopisu Blesk pro ženy!

Irena ze seriálu První republika: Ve skutečnosti všichni vypadáme hůř

Patricie Solaříková: S dětmi bych chtěla být doma tři roky a nepracovat