2°C
Gábi, jak dlouho máš od porodu, pět měsíců?
Šest měsíců a sedm od doby, kdy jsem byla naposledy takhle někde venku. Tohle je moje premiéra, kdy jsem bez malého vyrazila do společnosti.
Jaké to je?
Přiznám se, že jsem myšlenkami doma, myslím na to, jestli pěkně spinká, jestli to taťka zvládá, ale on je ostřílený a umí to s ním skvěle, takže je v nejlepších rukou a mamka si může jeden večer užít.
Tys byla docela večerní ptáče. Jak bylo těžké zvyknout si, že nikam nemůžeš?
Já jsem zase takový noční ptáček nebyla, ale samozřejmě že když byla příležitost a člověk neměl co dělat, pakliže nebyl s partnerem nebo nechodil na ty různé akce s partnerem – tak jsem vyrazila ráda. Nemohu říct, že by mi to nějak chybělo. Užívala jsem si, že mohu být doma s malým, a jsem s ním strašně ráda, koneckonců proto ho mám. Jako každá maminka ale potřebuji i čas na to, abych vypnula, nabrala jinou energii, abych se z toho nezbláznila a udržovala mysl pěkně čistou.
Jak probíhalo tvé první těhotenství?
Já jsem si to strašně přála, takže jsem si těhotenství hrozně užívala. Samozřejmě každé těhotenství má svá úskalí, porod je taky kapitola sama pro sebe a první týdny s miminkem nejsou vždycky úplně jednoduché, ale já si Bena tak moc přála, že nemůžu říct ani půl slova, že by bylo něco tak nepříjemného. Je to splněný sen a čistá radost.
Měla jsi třeba na něco větší chutě?
Já si to vůbec nepamatuju. Vím, že v létě, jelikož jsem otěhotněla v srpnu, tak jsem byla divá po rajčatech. Byla akorát sezona. Asi sen každé maminky – ládovat se zeleninou. Pak to byla už taková klasika. Ke konci těhotenství jsem se cpala čokoládou a každý týden přibírala snad dvě tři kila. Nakonec jich bylo čtrnáct.
Čtrnáct kilo, to není zase tak strašné.
Je to akorát, dlouho to vypadalo, že bříško neroste, já jsem nepřibírala, ale poslední měsíc, kdy jsem byla doma, jsem to stačila dohnat všechno.
Kolik ti zbylo, abys to musela shazovat?
Nezbylo, dostala jsem se do minusu oproti tomu, co jsem měla předtím. Nebyl to účel, ale strašně ráda lítám s kočárkem a lítám s ním pořád. Beník teď kolem pátého měsíce přestal úplně spinkat, byl na mě hodně fixovaný a užila jsem si spousty bezesných nocí, takže to všechno se na těle podepíše. Myslím si, že se ještě k tomu spokojenému bytí a čokoládě propracujeme a kila půjdou nahoru.
Říkala jsi, že ses konečně dostala i ke kadeřnici. Tos celých šest měsíců nebyla?
Kdepak, jen jsem věděla, že přijde chvíle, kdy to budu muset dát zase dolů, až to dojde do momentu, kdy mě to přestane bavit. A s dítětem to člověka nebaví – nebo aspoň mě ne. Najednou jsem měla pořád stejné rousy urousané, culík je fajn, ale to je jediné, co s tím dělám, tak jsem jeden den napsala kadeřnici, jestli má volno, měla a já jí řekla, že jdeme nakrátko. Ona tomu nechtěla věřit, ale ostříhaly jsme to. Bylo to boží, je to boží, miluji to!
Však ses také proslavila jako první krátkovlasá Miss, takže to k tobě v podstatě patří.
Mám to tak trochu povinné, když to v roce 2013 bylo psáno, tak je to dáno. Jako správná ženská si občas vyzkouším něco jiného, děláme to, abychom se ujistily, co na sobě máme rády, a u mě jsou to krátké vlasy, ale myslím, že to půjde takhle pořád dokola.
Snažíš se už skloubit práci s mateřstvím?
Snažím se, díkybohu mám práci, kde to jde. Dělám pár dní v měsíci, takže si to k mateřské dovolené mohu dovolit a jsem za to opravdu ráda.
Mateřská dovolená ale není moc dovolená, že?
Když řeknu, že je to dovolená, tak mě spousta maminek ukouše, protože to bývá těžké a je spousta dnů, kdy to opravdu dovolená není. Přiznávám, že občas to s Benem bylo tak jednoduché, že to opravdu bylo jako dovolená, a rouhala bych se, kdybych řekla, že ne. Ono se to pořád mění, dítě roste, jeho režim se pořád mění, teď už týden máme zaběhlý nový. Dovolená – jak se to vezme, občas je to dřina, ale já mám jenom jedno dítě, a to je zatím docela jednoduché.
Je něco, co tě překvapilo na mateřství?
Já jsem se sama překvapila. Myslela jsem, že budu úzkostlivá maminka, že budu ze všeho vyjukaná a budu řešit spoustu věcí. Nakonec vůbec ne, porodila jsem Bena, zjistila, že je to ta nejkrásnější věc na světě, že je to zdravý kluk a že mi to stačí. Všechno dělám podle instinktu a v klidu, občas se najdou maminky, které mi radí, jak bych měla věci dělat, když to dělám jinak než ony, a je to občas těžké přijmout. Je to v pohodě, pokud je to rada, ale jiné to je, když jde o kritiku. Ben je jiné miminko, jiné než to, které má ta nebo ta maminka, věci nejdou vždycky aplikovat stejně a snažím se u maminek prosadit, aby se více respektovaly. Aby do sebe nešily – ta kojí, ta nekojí, ta používá to, ta tohle. Každá jsme přece jiná a díky bohu děláme vše pro to, aby bylo naše dítě spokojené.
Co tví a manželovi rodiče, babičky a dědečkové – fungují?
Fungují. Ben je benjamínek, protože už je asi sedmé vnouče, takže rodiče jsou už ostřílení, takže je nepřekvapí, když jim přivezeme miminko nebo když se za ním přijedou podívat. Bohužel je nemáme v Praze, takže nemohou fungovat jako chůva, tak jsme si jednu museli pořídit. Je to taková naše teta! Jinak mám fantastického muže, který rád hlídá.
Říkala jsi, že zatím máte jen jedno. Cítíš se na další?
Upřímně bych brala další hned, ale už by to bylo mnohem náročnější. Jsem šťastná, že Ben je ještě miminko, a chci si to mimčo užít. Strašně to letí, za chvíli začne chodit, pak už z něho bude malý chlapeček, takže dokud je malinký, chceme si ho užít, a až bude správný čas, tak mu pořídíme sourozence, když to půjde, a já doufám, že to bude bez problémů.
Jsme tu na otvíračce nového on-line obchodu, maminka módní vkus má... Co mrňous, strojíš si ho?
Myslela jsem, že si ho budu strojit mnohem víc a všechno bude "pinktlich". Všechny věci na malé děti jsou roztomilé, ale jsem teď hlavně praktická. Říkala jsem si, jak jednou ublinkne, tak ho převléknu, to vydrželo pár týdnů. Pak zjistíte, že není problém, aby v tom tričku klidně zůstal. Důležité je, aby mu bylo pohodlně, byl v suchu, a když jedeme za babičkou, tak ho vyšňoříme, aby byl hezký. Když bude mít krásnou košilku, která je nepraktická a v které si nebude moct hrát, tak to nemá cenu, pro mě za mě ať je třeba celý den v pyžamu.
A co ty, nakupuješ raději on-line, nebo si musíš oblečení vyzkoušet?
On-line! Jsem jedna z těch, které nesnáší zkušební kabinky, ač je to třeba praktičtější, protože si člověk vyzkouší tu správnou velikost. Já už jsem teď ve fázi, kdy znám svou velikost v různých internetových obchodech, takže vím, jak vybírat. Jsem línější, takže mnohem raději nakupuji on-line, než lítám po obchodech, a s dítětem je to teď mnohem praktičtější.
