2°C
Na obrazovky České televize míří třetí řada První republiky – už máte všechno úplně hotové, nebo ještě něco doděláváte?
My jsme ve fázi postprodukce a jsme asi ve třetině. Začátkem října budeme mít dostříháno, dobarveno, otrikováno, ozvučeno, ohudebněno, takže dokonalé.
Je něco, co vás během natáčení třetí řady překvapilo, co tu ještě nebylo předtím?
Nic si v tuhle chvíli neuvědomuji, ale stálo mě to hodně příprav. Pokud bych měl říct, co je pro mě nejtěžší v danou chvíli, tak stejně tak, jako jsme v minulé sérii připravovali závodní auta, tak v téhle jsme se věnovali hodně boxu a tanečním scénám v klubu. Postavili jsme si zcela unikátní klub, který jsme si vymysleli s architektem Adamem Pitrou tak, aby byl noblesní, luxusní a art deco. Povedlo se nám to moc a všichni se sem na něj do studií chodili dívat a obdivovat ho a říkali, že tu už dlouho – jestli vůbec kdy – neviděli takhle krásnou dekoraci.
Když si vymýšlíte témata, která se objeví během natáčení, už je máte v hlavě vizuálně připravená?
Většinou ano, představím si tu určitou atrakci a pak se o tom bavím s tvůrci seriálu, protože to nejsem jen já, jsou to Honza Coufal jako autor, spoluautor Filip Bobiňský a Petr Šizling jako producent. S nimi se dopředu bavíme, co bychom chtěli realizovat, co by se nám líbilo, jak by to mohlo vypadat. Myslím si, že další série připraví v tomto smyslu velké překvapení a ukáže zase něco nového, co tu dlouho nebylo. Náznakově je to cítit v seriálu Zahradnictví, ale my to posuneme ještě mnohem dál. Nechte se překvapit, jestli opravdu čtvrtá série bude, tak nastane úplná změna, vše bude jinak a seriál dostane zcela nový nádech.
V historii je zřejmě stále spousta věcí, které vám mohou tvořit náměty, takže máte z čeho čerpat, že?
Ano, letošní série se opírá o několik důležitých elementů, které první republika s sebou nese. Seriál se jmenuje První republika hlavně z toho důvodu, že staví na událostech, které se mohly odehrát za první republiky, a ta je platformou rodiny Valentovy. Letos jsou to lihové aféry, které otřásaly první republikou – a přináší to s sebou několik zásadních momentů – a potom je to rostoucí nacionalismus. Vznikají německé nacionalistické organizace, které se infiltrují do českého prostředí. Všechny tyto události jsou vždy vnímány skrze rodinu Valentových, sledujeme, co vnější prostředí s rodinou dělá, jak to otřese jejich vztahy. Jaroslav má problémy s firmou, protože je krize, ale po boku mu stále stojí Marie, vývoj čeká i vztah Ireny a Lippiho. Potom tam vzniká milostný trojúhelník, protože je tu pořád ve hře mladý Vladimír Polívka a Irena má dilema ohledně toho, co se bude v jejím životě dít.
Irena vám dala taky pěkně zabrat, ne?
Museli jsme přeobsadit Aničku Fialovou, a to Katarínou Šafaříkovou, takže postava Ireny je trochu změněná, ale nakonec je to ku prospěchu věci. Irena vstupuje do vztahu se starším mužem a to, že jsme obsadili Katarínu, která má s Aničkou velkou vizuální podobu, ale také má malinko jinou energii, je o něco starší, je v tom vztahu s Lippim velká pomoc, protože je rovnocennější. Irena už není ten mladinký fracek, který závodil v autech, je to zralejší žena, která jinak přistupuje k problémům, které musí ve vztahu řešit.
Jak moc mají herci svobodu ve scénářích, mohou improvizovat?
Minimálně. Celý seriál má důležitou detektivní linii, která musí spojit celý příběh rodiny. Proto je důležité scénář dodržet, protože ve chvíli, kdy změníte text a vzniknou drobné rozdíly v něm, tak to nemusí vždycky vyjít. Je dobré se scénáře držet, protože když se tvoří, mají scenáristi čistou hlavu, ale během realizace je toho najednou hrozně moc. V téhle řadě bude třináct dílů, které točíme různě na přeskáčku, takže pro mě je text dobré vodítko a snažím se ho držet, co to jde, protože by se mi jinak mohly rozpadnout nuance, které mezi postavami existují.
Vaše žena Veronika má v seriálu docela silnou linku, už spolu pracujete dlouho. Jak se vám s ní pracuje?
Musím říct, že spolupracovat s Veronikou je super. Ze začátku jsme se to museli naučit, vznikalo tam určité napětí, ale vše jsme překonali a dokážeme si natáčení užít. Veronika získala malinko větší respekt, než měla na začátku, a já jsem se naopak začal chovat trochu umírněněji. Máme na sebe veliké nároky, protože chceme, aby výsledek byl nejlepší, jsme všem na očích a chceme, aby to vycházelo dobře a nakonec nás za to pochválili, tak doufám, že se to daří.
Jak moc si nosíte práci domů?
Nosíme. Veronika dělá spoustu různých projektů, internet, charitu, divadlo, je toho dost, a její pracovní prostor je tak hodně široký. Můj pracovní prostor je natáčení, ale během něj se setkávám s různými lidmi, takže každý den se nám děje v životě i v práci spousta věcí a my se o nich bavíme a je to přirozené. Myslím si, že je to pro vztah dobré, protože když pak jeden z nás řekne, že ho něco těší nebo trápí nebo chce radu, tak víme, o čem mluvíme.
Na co se teď nejvíc těšíte?
Jestli vyjde pokračování, tak na to se hodně těším. Měl jsem dělat jeden projekt na Slovensku, ale odřekl jsem ho, protože Veronika vstupuje do projektu StarDance a bude potřebovat, aby tu měla mou podporu, a já jí ji rád poskytnu. Když přišla s tím, že dostala nabídku, řekl jsem jí, ať do toho jde, že ji podpořím, a to budu v následujících měsících také dělat.
Jak vy jste na tom pohybově a budete spolu tančit doma v obýváku?
Já jsem dlouho netancoval, tak to nevím!
Veronika prohlásila, že není moc pohybově nadaná a bude to pro ni hodně těžká výzva – jak vy v ni věříte?
Já jí hodně věřím, vím, že opravdu prakticky vůbec netancuje, takže to pro ni bude skutečně obrovský úkol – zvládnout soutěž do jakéhokoli kola. To je také jeden z důvodů, proč tu s ní chci být, protože vím, že to bude mít vážně těžké.
