Jiřina Štěpničková: Kolegyně ji chtěly dostat na šibenici! Pokus o emigraci jí nevyšel

11. dubna 2018 | 06:00

Osud téhle vynikající herečky byl skutečně velmi tragický. Talentovaná dáma, jejíž kariéra mohla vyletět až úplně nahoru, skončila za mřížemi kvůli komunistickému režimu, který z ní udělal odstrašující případ. Po únoru 1948 pro ni dokonce některé její kolegyně z divadla požadovaly trest smrti.

Narodila se v dubnu 1912 v Praze, tatínek byl mistr v továrně. Přál si syna, ale narodila se holčička, kterou oslovoval jménem Jiří. Od malička ji taky vychovával spíše v chlapeckém duchu, sportovala, hrála tenis, lyžovala a jezdila na kánoi.

Pokud jde o herecké vlohy, projevovaly se u ní už v dětství. Když však chtěla odejít studovat konzervatoř, tatínek byl proti. Na přijímací zkoušky tak odešla Jiřina pouze se souhlasem maminky, aby o tom otec nevěděl.

Vyhazov z domu kvůli úspěchu

Jiřina studovala rok tajně a její otec se domníval, že chodí na obchodní akademii. Její talent byl nepřehlédnutelný a všiml si jí Miloš Nedbal z Osvobozeného divadla. Jiřině bylo šestnáct a začala vystupovat před diváky. O rok později už dostala svou první filmovou nabídku. Protože studenti konzervatoře ale měli zakázáno hrát, vystupovala pod jménem své maminky. Kritiky ovšem okamžitě nadchla a začalo se o ní psát, všechno prasklo a tatínek vyhodil Jiřinu z domu.

Začala hrát v Národním divadle a v roce 1933 excelovala v tragickém dramatu Maryša. Tatínek jí odpustil a tajně se na ni jezdil dívat. V Národním divadle vydržela šest let a pak se přemístila do Divadla na Vinohradech. To se stalo jejím osudem. Ještě před válkou začala hrát ve filmech, poprvé se objevila v roce 1931 v komedii Miláček a v ten samý rok excelovala po boku Hugo Haase v komedii Muži v offsidu. Její hvězda strmě stoupala. V oblibě ji měl zejména režisér Martin Frič, hrála vedle Oldřicha Nového, Vlasty Buriana či Hugo Haase.

Kolegové ji potopili

Zdálo se, že Jiřina má slávu a štěstí před sebou. Ovšem pak přišel komunistický puč v roce 1948 a s ním i velký zvrat pro herečku. Situace v divadle nebyla příznivá, ubývalo rolí. Herečka nepodepsala spolupráci s StB, takže si sama podepsala ortel. V roce 1951 se rozhodla, že se synem emigruje. Tenhle pokus jí bohužel nevyšel, průvodce, který ji měl převést přes hranice, pravděpodobně sloužil komunistickému režimu. Herečka tak stanula před soudem a měla se stát odstrašujícím příkladem pro všechny, kteří by si dovolili protestovat.

Lidé z různých divadel psali petice, v nichž žádali, aby byla herečka tvrdě potrestána. V jejím domovském divadle dokonce drtivá většina kolegyň zvedla ruku pro požadavek trestu smrti! Stoprocentní důkazy sice chybějí, ale údajně šlo o Světlu Amortovou, Soňu Neumannovou, Jarmilu Švábíkovou a Světlu Svozilovou. Tahle čtyři jména ve svých pamětech uvádí Vlasta Chramostová. Listina s požadavkem na trest smrti však nikdy nalezena nebyla. Jiřina Švorcová, která v té době v divadle taky hrála, tvrdila, že to byla lež – ovšem kde je pravda, vědí už jen ti, kteří se toho zúčastnili.

Syn skončil v dětském domově

Ať už to bylo jakkoli, Jiřina Štěpničková byla odsouzena k patnácti letům. Ve vězení nakonec strávila deset let. Syn Jiří skončil v dětském domově. V té době se taky ukázalo, kdo z hereckých kolegů má charakter a odvahu mít vlastní názor.

Našli se ale i tací, kteří za ni orodovali a snažili se o její propuštění. Byli mezi nimi například Zdeněk Štěpánek, Karel Höger, Zdenka Baldová, František Smolík, Vlasta Fabianová či Jaroslav Vojta. Možná i díky tomu jí zkrátili trest o pět let.

Návrat do normálního života byl pro Štěpničkovou nelehký, začala opět pracovat, ale nikdy to už nebylo jako dřív. Až do své smrti v roce 1985 hrála v Realistickém divadle v Praze. Oficiálně byla rehabilitována v roce 1969.

Kdo koho miloval? Proč někomu nevyšla kariéra? Další příběhy hereček nejen z doby první republiky najdete na webu Blesk pro ženy – ZDE.

Autor: aši/red
1080p 720p 360p
DesktopMobile