3°C
Zákeřná nemoc vám vzala dceru Klárku. Co byste poradila někomu, komu zemřelo dítě?
Nic. Každý si musí najít vlastní cestu. Důležitá je láska okolí, ale stejně je pak na to každý sám. Taky jsem si hledala berličky, ale nikdo za mě nic nevyřešil. Žijete jako s hrbem na zádech, akorát si na ten hrb zvyknete.
Jakubovi je teď třináct, už na něj jde puberta?
Asi jako na všechny v jeho věku. Dneska zrovna třeba říkal, že nemůže jít na tělocvik, protože má v teplácích díru. Musela jsem se smát, ale nezbylo mi nic jiného, než ji prostě zašít.
Co ho baví? Jde ve stopách svého slavného otce Karla Svobody?
On má talent, to je fakt, jenže se hudbě nechce moc věnovat. Teď mi ovšem slíbil, že bude hrát pravidelně na klavír. Nejradši ale jezdí na motorkách, skáče na nich v bahně a tak. Jinak mi dělá radost, je strašně šikovný. Je ale taky dost multifunkční, takže mám občas strach, aby se vůbec něčemu v životě věnoval naplno.
Nebojíte se o něj, když skáče na motorce?
Bojím, ale co mám dělat. Alespoň jezdí společně s mým mužem, za což jsem vážně ráda.
Takže si spolu rozumí?
Rozumí a řekla bych, že dost. Je skvělé vidět, když něco dělají spolu a oba se baví.
Byla jste už opatrnější v hledání partnera?
Nebyla. Vrhla jsem se do vztahu po hlavě. Všechno, co dělám, dělám naplno. Pokud k vám přijdou nějaké pozitivní věci, tak proč byste je dusila nebo korigovala?
Pociťujete občas věkový rozdíl? Přece jen je váš manžel o 16 let mladší.
Společnost to sice odsuzuje, ale oni se pořád do něčeho opírají. Já sama náš věkový rozdíl nevnímám. Ale třeba budu za pět let mluvit jinak.
Celý rozhovor s Vendulou Pizingerovou si přečtete v novém čísle Blesku pro ženy
