3°C
Jak jste se k této práci dostala?
Ředitelkou pečovatelského centra jsem se stala náhodou. Před rokem jsem odešla z paliativní péče, pracovala jsem v domácím hospici Cesta domů jako vedoucí služeb. Dozvěděla jsem se, že Praha 7 hledá někoho, kdo povede pečovatelskou službu.
Pro mě bylo výzvou pracovat s radnicí, která chce rozvíjet sociální služby a chce hledat nové cesty v sociální péči. To byl hlavní důvod, proč jsem se na místo přihlásila. Sešla jsem se s pány z radnice a přišlo mi, že máme podobný názor na to, jak pečovat o lidi, a na to, co by městská část měla být schopná občanům nabídnout.
Spousta lidí by pečovatelství nezvládla. Je potřeba k tomu nějak dozrát?
Vést centrum je něco jiného než péče samotná. Sociální práce a péče samotná jsou náročné a nemůže je dělat každý. Musí to dělat lidé, kteří vidí nějaký smysl v tom, že budou pomáhat druhým. Je to ale také profese jako každá jiná. Má svá pravidla, své limity a tohle se lidé musí naučit. Pečovat nemůže každý, kdo má dobré srdce a dvě ruce. Musí znát své hranice, musí umět spolupracovat s rodinou, s jinou organizací, musí umět dobře předávat informace, musí být empatický.
Jak zvládnout péči o nemocné nebo umírající blízké?
Člověk si hlavně nesmí myslet, že to musí zvládnout sám. Dlouhodobá péče o nemocného člověka je opravdu vyčerpávající. Snažím se lidi motivovat k tomu, aby si uměli o pomoc říct, a to právě kvůli tomu, aby péči vydrželi co nejdéle. Je důležité udělat například rodinnou poradu, aby si všichni členové řekli, jak každý z nich může pomoct. Snaha se sám za každou cenu stoprocentně postarat o život dospělého člověka je nadlidský úkol. Člověk si musí odpovědět na otázku, jestli je to nutné a k něčemu dobré. Je důležité dobře odhadnout síly a hospodařit s nimi.
Kdy je potřeba říct si o pomoc? A o jakou? Kde hledat informace?
Většinu lidí v nové situaci přepadne strach, jestli péči vůbec zvládnou. O pomoc by si pak měli říct i v okamžiku, kdy se jejich život zásadně mění nebo kdy stojí před důležitým rozhodnutím, jak péči o blízkého zajistit. Existují poradny, kde lidem poradí, navedou je, kam se obrátit nebo jak se konkrétně o nemocné starat, jaké pomůcky a služby se dají použít, kolik co stojí. Mnoho informací se dá také najít na internetových stránkách. Lidé se mohou zajít informovat i na sociální odbor svého města nebo městské části.
Dá se na odchod blízkého člověka připravit?
Na odchod blízkého člověka se určitě nedá beze zbytku připravit, ale můžete se připravovat. Situace, kdy nám člověk zmizí ze života z minuty na minutu, je jedna z nejtěžších, i když si často lidé přejí „zemřít rychle“. Blízcí pak ale nemají čas se připravit, není čas se rozloučit. Zjistíte, kolik jste si toho nestihli říct. Pokud víme dopředu, že se čas krátí, a on se krátí vždycky, tak bychom měli najít odvahu otvírat témata, která jsou důležitá a která chceme se svým blízkým ještě probrat.
Jak vysvětlit smrt v rodině dětem?
Děti většinou chápou věci mnohem lépe, než si myslíme. Představa, že dětem zamlčujeme nějakou důležitou informaci a že ty děti to nepoznají, to je iluze. Děti jsou citlivé a vycítí, že se v rodině něco děje. Pokud se dozvíme něco špatného o svém zdraví nebo o zdraví někoho blízkého, naše chování se změní a okolí to vycítí. Snažit se před dětmi předstírat, že se nic neděje, není dobrý nápad. Děti to poznají a znejistí. Je proto důležité o tom mluvit, snažit se najít srozumitelná slova, nepoužívat složitý jazyk a respektovat, že reakce dětí může být jiná, než předpokládáme. Rodina je místo, kde se má mluvit i o těžkých tématech. Smrt je součástí života rodiny a má cenu o tom mluvit. Je to téma, které patří k životu i k výchově dětí.
Mluvíte o své práci doma?
Více jsem mluvila o své práci, když jsem pracovala v paliativě. Dnes se o stáří s dětmi doma taky bavíme, ale mají období, kdy je to zajímá a kdy zase ne. Naše děti berou stáří i konec života jako přirozenou součást života. Vždyť i my jsme už několik nejbližších pohřbili.
