2°C
Když jste studovala herectví, napadlo vás, jakou životní roli jednou budete hrát? Tedy první dámu české diplomacie, která reprezentuje svou zemi v zahraničí?
Nevím, jestli reprezentuji svou zemi... Když byl můj muž ministrem obrany, pro mne z toho nevyplývaly žádné povinnosti, jednání většinou probíhala v režimu utajení. Teď, když je ministrem zahraničí, předpokládá se, že se manželka zapojí. Diplomaté jsou tu také s manželkami, všechny pozvánky jsou pro dva, prostě se počítá s tím, že vystupujete jako pár. Už na začátku roku jsem byla spolupořadatelkou setkání všech diplomatů, kteří žijí v České republice. Bylo první tohoto druhu, kam byly pozvané i děti. Musím říct, že to všichni kvitovali a dokonce papežský nuncius řekl, že naděje Evropy je v posílení rodiny. Byl nadšený, že tam viděl děti od půlročního miminka až po osmnáctileté přiotrávené teenagery. Opravdu moc příjemný den. A dojemné mi přišlo, jak mi děkovaly manželky, které si tady v Čechách leckdy připadají osamělé. I muži byli rádi. Oni jdou ráno do práce a ženy jsou zavřené v rezidencích, bytech, domech.
Jakou největší chybu jste udělala ve vztazích s muži?
Chvíli trvalo, než jsem to pochopila, ale snad už mi to definitivně došlo. Nejhorší totiž podle mne je nutit mužské, aby porozuměli ženským. A stejně velkou chybou je zase nutit nás ženy porozumět mužům. To se nikdy úplně nepovede.
Když mluvíme o mužích, naučila jste se s nimi žít a vycházet?
Kdybych uměla s muži vycházet a znala na ně návod k použití, tak bych nebyla vdaná potřetí, ale naopak bych slavila 34 let od první svatby. S jedním a jediným mužem.
Co hraje podle vás nejdůležitější roli ve vztazích rodičů a dětí?
Láska, láska, láska. Láska se totiž umí obětovat, umí taky občas říct z výchovných důvodů ne. Milovat děti, i když zlobí, a dát jim jistotu, že pro ně budete vždycky připravená s otevřenou náručí i srdcem.
Celý rozhovor s Veronikou Žilkovou najdete v novém čísle Blesku pro ženy
