4°C
Jak dlouhá doba uplyne od nápadu na krém až po jeho uvedení na trh?
Tak nejkratší doba, která se nám kdy povedla, byla půl roku. Ale to musí vážně šlapat. Musí to být od začátku jasné, jak by měl přípravek vypadat. A pak musíme mít štěstí, že dostaneme všechny atesty včas. Ale průměrný čas je asi rok.
Jak vás vůbec napadlo založit kosmetickou značku?
Vystudovala jsem vysokou školu zemědělskou, obor práce se zvířaty – a vlastně všechno, co se týká chovu zvířat. Za socialismu jsem pracovala na Dobříši a spolupracovala jsem s věhlasnými rukavičkářskými závody. No a nejlepší rukavice jsou z kozinky. Tak nás napadlo, že bychom mohli chovat kozy pro ty závody. Oni by tím pádem měli surovinu a nemuseli by ji kupovat.
To nám, partě čtyřicátníků, za minulého režimu nedovolili, takže jak přišla revoluce, rozhodli jsme se, že si založíme kozí farmu. Budeme dělat kozinky a z mléka sýry. To nás napadlo díky tomu, že jsme navštívili Francii, která je velmocí na kozí sýry, a snažili jsme se něco odkoukat a naučit se. Tenkrát nás ani nenapadlo, že by mléko mohlo být v kosmetice. Takže jsme založili chov koz. Jenže záhy na to rukavičkářské závody skončily a kozinky od nás nikdo nechtěl. Takže jsme hledali jiné uplatnění.
Zkusili jsme sýr, ale tenkrát to nikdo nechtěl kupovat. A protože při výrobě sýru vzniká spousta odpadu v podobě syrovátky, napadlo mě něco jiného. Tehdy v Rakousku jsme viděli, že v lékárně jsou k dostání masti s kozím mlékem, a tak mě to napadlo zkusit. Našli jsme člověka, který nám vyvinul prvních šest přípravků, a v roce 1995 jsme začali dělat kosmetiku. A to je celý příběh!
Proč je vlastně kozí mléko tak dobré pro pleť?
Je to takový biologický komplex, který vytvořila příroda. Je v něm všechno, co organismus potřebuje, aby se mohl rozvinout a vyrůst v dospělého jedince. To je tedy jeden z hlavních argumentů, proč kozí mléko využíváme. Dělíme ho na tři části, které využíváme: syrovátku, tuk a tvaroh. Syrovátku používáme hlavně kvůli peptidům, minerálům a vitaminům skupiny B. Pak používáme tuk, který obsahuje vitamin A a mastné kyseliny, které pokožku zvláčňují. V tuku se také krásně rozpouštějí i některé ostatní látky, tím pádem se dobře dostanou do pokožky.
Pak používáme tvaroh, což je vlastně sražený kasein, který v sobě má kyselinu mléčnou, laktózu, a to je vlastně velice zklidňující látka, skvělá třeba na spáleniny. Naše babičky dávaly tvarohové obklady, které krásně chladí. Tvaroh tedy používáme jako zklidňující a hydratační médium, které takto v krému funguje. A celé kozí mléko používáme někdy jako emulgátor, to znamená jako látku, která musí spojit tu tukovou část s vodnou částí v krému.
Vy používáte vaše výrobky?
Jedině. Já mám dokonce fóbii z těch jiných. Občas si ale koupím krém od jiné firmy jako takový průzkum, ale většinou to odložím a vrátím se k těm našim, protože vidím na těch cizích už na složení, že je tam něco, co mi nesedí, o čem vím, že by tam v takovém množství nemuselo být. My používáme ingredience tak, aby tam byla maximální povolená koncentrace, a tím pádem aby byl lepší účinek. A to také nedělají všichni výrobci.
Máte nějaký rituál v kosmetice, na který nedáte dopustit?
Já se přiznám, že jsem v tomto směru bordelář. Když o tom totiž člověk něco zná, tak ví, že jsou tam i nějaké úniky, že kůže si s lecčíms poradí. Nicméně snažím se dodržovat, že ráno se omyju pleťovou vodou nebo normální z kohoutku. Pak si na sebe dám nějaký krém, většinou hydratační.
Večer se snažím být důkladnější. Kůže nepotřebuje velkou péči ráno, protože je zavřená. Je udělána tak, že když člověk vstane, tak pokožka ví, že začíná pracovní den a že je potřeba to tělo uvnitř maximálně chránit, takže nic moc nepropustí. Ráno nemá cenu dávat si drahá séra a nějak se tím víc zabývat. Spíš je důležité použít krém, který chrání proti slunci.
Naopak večer je potřeba se o pleť pořádně postarat, to znamená použít čištění, peeling, pak dočistit pleťovou vodou, spotřebovat tolik tamponků, až budou zůstávat čisté. Když se chci opravdu dobře odlíčit, abych té pleti, která se začne večer otevírat, mohla něco dát, musí být opravdu čistá.
Někdy spotřebuju pět až šest tamponků, záleží na tom, kde se člověk během dne pohyboval. Po čištění je pak dobré dát si nějaké vyživující, zpevňující sérum, které je koncentrovanější než krémy. Poté si stačí dát krém nebo masku, kterou nemusíte smývat. Čili večer je potřeba větší péče, samozřejmě i o pokožku těla.
Vždycky jste měla kladný vztah ke kosmetice?
To ne, až do doby, než jsem ji začala vyrábět, jsem ji nepoužívala. Leda když jsem se spálila, tak jsem se něčím namazala, ale tenkrát nic moc nebylo k dispozici. Takže když jsme kosmetiku začali vyrábět, to mi bylo asi 42 let, testovala jsem to na sobě a zjistila jsem, že je to lepší!
Zaujal mě váš názor na vztah přírodní kosmetiky a chemie. Jak to tedy je?
Když slyším dotazy "je to, prosím vás, čistě přírodní, není v tom žádná chemie?“, říkám, že chemie je taky příroda, je to přírodní věda. Řídí se přírodními zákony a spoustu věcí člověk vymyslel v určitých účinných látkách i lépe, například tím, že je očistil od těch složek, které dráždí.
V případě chemicky vyrobených látek je spousta z nich "odkoukána" z přírody a používají se také kvůli tomu, že by jinak třeba použitím nějaké přírodní, původní látky došlo k velkému pustošení přírody. Existují i morální kodexy, například výrobce extraktů z mořských řas už třeba dneska spoustu věcí nedělá právě kvůli tomu, že by vlastně došlo k devastaci určitého biologického druhu. Řeší to prostě tím, že získá účinnou látku chemickou cestou, ale podle přírodního vzoru.
Neznamená tedy vždy, že to, co je chemické, je pro nás špatné?
Není rovnítko mezi těmi věcmi, naplatí automaticky, že co je chemické, to je škodlivé. Existují chemické látky, které jsou škodlivé, ale to i některé přírodní látky mohou škodit. Jde tedy o jakousi míru, rovnováhu, je nutné pracovat s pokorou k přírodě a uvědomovat si tyhle souvislosti.
Vaše kosmetika je směsí přírody a chemie?
Ano, ale my si vybíráme do složení ty chemické látky, které jsou méně dráždivé. Složení krému je takové, aby se látky navzájem doplňovaly.
Jak se vám podařilo skloubit soukromý život s pracovním?
Bývaly časy, kdy jsem nic jiného než práci nestíhala. Ale v době, kdy jsme s podnikáním začínali, tak mí synové už byli velcí. Jeden byl na střední, druhý v 5. třídě základky, takže o mou péči už moc nestáli. Ale dnes mi to vyčítají, že jsem víc pracovala, než se starala o ně.
Pomáhal mi hodně manžel a člověk byl mladý, tak měl motor. Bylo to něco nového, začali jsme podnikat, to se dřív nestávalo. Po revoluci se najednou člověk cítil svobodný. Cokoliv si vymyslel a chtěl prosadit, tak to šlo. Pracovala jsem tedy hodně na úkor rodiny, ale nikdy to nedošlo až tak daleko, že bych nešla na třídní schůzky, nevyprala jim a neuvařila. A teď už je to tak zajeté, že si můžu klidně udělat čas na sebe a své zájmy.
Takže je nejlepší čas začít podnikat po čtyřicítce?
Já bych podnikala hned po škole klidně! I když je fakt, že v té době má člověk spoustu nezažitých věcí a málo zkušeností. Ale když jsme začínali ve čtyřiceti, tak jsme taky nic vlastně nevěděli, museli jsme se to naučit za pochodu.
