Návrhářka Ľubica Skalská: Nechci kupovat nové materiály, přešívám staré oblečení

23. července 2017 | 06:00

Tahle mladá žena šije ze starého oblečení nové. Mimo jiné proto, že se jí nelíbí současný módní průmysl. Co vlastně móda znamená pro Ľubicu Skalskou (28)a jak by k trendům v oblékání měly podle ní přistupovat jiné ženy? 

Co pro vás obecně znamená móda?

Móda pro mě znamená osobní styl, něco, co mě charakterizuje, co nosím ráda, v čem se cítím pohodlně. Ráda používám barvy nejen jako trendy, ale jako něco osobního, jako něco, co mi může pomáhat v každodenním životě. Módu se snažím chápat do hloubky a snažím se to učit i ostatní.

Co znamená tedy slow fashion?

Je to zpomalení, dalo by se říct, že je to přesný opak povrchních trendů, jejichž hlavním smyslem je zisk. Konvenční pohled na módu je krátkozraký, průmysl plošně diktuje trendy a konzumní společnost bez rozmyslu nakupuje. Hlubší vnímání módy je tedy osobní styl. K tomu je ale potřeba, aby se člověk naučil vnímat sám sebe. To je právě ten první krok, to je to zpomalení, čím víc se vnímáme, tím víc vnímáme to, co chceme, v čem vypadáme a cítíme se dobře.

Vy se věnujete takzvanému upcyklingu – co to znamená?

Upcyklace oblečení je nedílnou součástí slow fashion. Je to přešívání už nepotřebného nebo nevyužívaného oblečení na nové oblečení, doplňky a tak podobně. Upcyklaci oblečení se věnuju už asi dva roky. Snažím se lidem ukazovat prostřednictvím své tvorby a na workshopech, kolik je tu kvalitních materiálů, které jsou nevyužívané, a jak málo stačí, abychom je opět vrátili do koloběhu, a prodloužili jim tak život. Upcyklace se ve všeobecnosti používá odjakživa, je to činnost, která by měla být běžnou součástí životnosti produktů, jak tomu bylo před obdobím konzumerismu.

Aby člověk dělal upcyklované oblečení, potřebuje tedy jen stroj?

A dvě ruce! (smích) Samozřejmě nestačí jen stroj, trpělivost a praxe jsou nejdůležitější. Dál je potřebný dobrý nápad, ale všechno se dá naučit, jen je potřeba chtít.

Jak byste zhodnotila Češky a jejich přístup k módě?

Uvědomělý přístup k módě v Čechách ani na Slovensku rozhodně není mainstreamová záležitost. Skupinka lidí, kteří se o tzv. slow fashion – udržitelnou módu – zajímají a podporují lokální trh, sice roste, ale rozhodně to nejsou davy. Ale přijde mi, že si to Češky začínají uvědomovat a začínají se velmi snažit. Mají velkou chuť do tvorby, a to mě velmi těší!

Jaké byly vaše začátky, jak jste se dopracovala k této filozofii módy?

Bylo to postupně, samozřejmě. Upcyklaci jsem dělala už jako malá holka, dá se říct, že jsem se učila šít pomocí upcyklování oblečení. Tehdy jsem ale nevěděla, že se jí budu zabývat i v budoucnu. Když jsem zjistila, jak módní průmysl funguje, tak jsem si řekla, že nechci dělat klasické kolekce a kupovat nové materiály, ale že chci svou činností upozorňovat na problematiku spojenou s fast fashion.

Kam byste chtěla se svou značkou směřovat v budoucnu?

Teď otvírám nový prostor spolu s holkami z Lišky mazané, což je přírodní kosmetika. V obchůdku s názvem Živa bude hodně živo! Zákazníci tam můžou najít nové upcyklované kolekce nebo skvělou domácí přírodní kosmetiku. Taky se můžou přihlásit na zážitkové kurzy zaměřené na seberozvoj, zero waste, slow fashion, upcyklaci… Budou mít možnost naučit se upcyklovat oblečení a vytvořit si něco vlastního, to je prostě k nezaplacení. Člověk módu vnímá pak úplně jinak, získá nový náhled na módní průmysl, který funguje fakt zvráceně.

Ľubica Skalská před svým novým showroomem, na fotografii je první zprava.
Ľubica Skalská před svým novým showroomem, na fotografii je první zprava.

A jaký je tedy ten největší problém? Proč jste začala dělat to, co děláte? Co vám nejvíce vadí?

Je to vlastně celý textilní průmysl, který funguje na bázi konzumerismu, zneužívání. Má zvrácený žebříček hodnot a krátkozraké vnímání. Přiznejme si, že všichni víme, proč jsou v řetězcích tak levné věci. Myslíme si, že jsme příliš malí na to, abychom to dokázali změnit, ale to není pravda. Ale já si myslím, že změna přichází od každého z nás.

Dá se tedy říct, že vy už nevkročíte do klasických obchodů?

Samozřejmě že tam občas chodím, ale ne za cílem nákupu, ale spíš podívat se, co se děje. Moc dobře vím, jak to v klasických obchodech chodí. Dokonce jsem v takovém jednu dobu pracovala...

Máte recept na to, jak začít podnikat? Jak se vám podařilo prorazit?

Musím říct, že je to rozhodně těžší než se nechat zaměstnat. Člověk musí mít velkou chuť, věnovat se tomu na sto procent a musí to být víceméně záliba. Ne jen taková bokovka, něco při práci, člověk tomu musí věnovat všechen čas a energii, a to i volný čas, ten vlastně neexistuje! Nicméně nejde to tak dělat dlouhodobě, člověk si musí udělat prostor i pro sebe, protože pak by se v tom necítil dobře. Musela jsem si vymezit nějaký osobní prostor, abych nepracovala 24 hodin denně. Hlavní je chuť, zajímat se o to, studovat a pracovat! Tomu, co dělám, věřím a beru to jako své poslání. Kdyby to tak nebylo, nemohla bych to dělat, protože to je hodně vyčerpávající. 

Jak byste svou módu popsala?

Dělám oblečení hlavně z oděvů, které jsou z kvalitních materiálů, mám ráda košile, džíny, vlněné kabáty, ale využiji taky třeba vlnu ze svetrů. Upřednostňuji jednoduché čisté linie. Mám ráda ženské střihy, kladu důraz na volnost, vzdušnost, nerada dělám upnuté věci. Chci totiž, aby se ženy v mých věcech cítily příjemně. Ráda dělám střihy, které se můžou nosit celoročně. A mám radost, že mé věci oslovují jak mladé holky, tak ženy v zralém věku.

Za vaší značkou stojíte tedy zatím jen vy sama?

Hodně mi pomáhá přítel, je to má pravá ruka a hodně mě podporuje, abych měla sílu a pokračovala v započatém díle. Ale co se týče tvorby, to dělám sama. I šití zvládám zatím sama, ale s otevřením nového showroomu bych ráda přibrala nějakou šikovnou parťačku.

Jak vypadá váš obyčejný den?

Jsem ten typ, který když se ráno vzbudí, tak si vymyslí, jaký ten den bude, takže je to nepředvídatelné. Mám to intuitivně nastavené, nemám na to nějaké šablony. Ale myslím si, že s otevřením nového obchůdku se to nejspíš změní, protože budu mít pevně stanovenou pracovní dobu. 

Autor: Lucie Houdková
1080p 720p 360p
DesktopMobile