2°C
Kolikátý rok spolupracujete na tomto projektu?
Tohle je druhý ročník, ale jinak s Run Czech spolupracuji už dlouho. Jako chlap se mohu vnutit mezi ženské, jinak to byla čistě ženská záležitost.
Jak jste se mezi ženami cítil? Zdá se, že jste dobře zapadl.
Mezi ženami jsem se cítil jako žena, to znamená dobře. Snažil jsem se oblečením, chováním i tématy hovoru vmísit mezi dámy a vrcholem bylo, když jsme si loni na konci v Českých Budějovicích dávali dárky. Já jsem jim upekl meruňkový koláč a holky mi nezávisle na tom daly takové meruňkové košíčky a bylo to hrozně dojemné.
Slyšela jsem, že si připravujete speciální oblečky na závod. Mají se dámy letos opět na co těšit?
To nebude jen normální běh. Od té doby, co jsme vymysleli, že budu dělat dámám vodiče, tak jsem si řekl, že to je trochu o něčem jiném, a holky motivuju, povídáme si a to oblečení k tomu patří. Mám rád, když je to sladěné nebo je v tom nějaký fór. Na každý běh už něco mám a myslím, že se holky mají na co těšit.
Každá žena, která se účastní tohoto projektu, má svůj silný příběh. Je některý, který vás opravdu položil na lopatky?
Mě položí na lopatky každý z nich, nemohu vyzdvihovat ženu s karcinomem prsu nad problémy osobního charakteru, které jsou tak závažné, že zamávají s lidským osudem. Každý příběh je unikátní a každý z nich motivoval i mě, protože je potřeba myslet na to, že člověk není na světě sám.
Jedna z dam tu prohlásila, že nejraději běhá s někým. Vy prý běháte nejraději sám?
Běhám téměř výhradně sám, ale v podstatě mám na uších sluchátka telefonu a dneska ráno se sestra Adélka vrátila z Thajska a celých deset kilometrů jsme si povídali, takže z tohohle pohledu jsem vlastně sám nebyl. Někdy vezmu třeba souseda, sousedku nebo kamaráda, ale já mám časový denní harmonogram tak poskládaný, že ten běh tam vždycky nějak musím narvat a běhám pak v takovou dobu, kdy nikdo nemůže, takže stejně skončím nakonec sám. Běhání v přírodě, Riegrovými sady nebo Prokopským údolím je taková krása, že si to užívám i sám.
Jak dlouho už běháte každý den?
Po čtyřicítce jsem začal tak jako pobíhat, na každý den v týdnu se to změnilo třeba před šesti lety.
Jak se cítíte, když nevyběhnete?
Špatně. Doma už vědí, že když si nezaběhám, tak jsem nervák. Minulý rok jsem měl jen několik dnů, kdy jsem nevyběhl. Byl to Štědrý den, kdy jsem jim to dal jako dárek, ale když si šli po obědě dát šlofíka, tak jsem šel tajně aspoň na procházku. No a na jiný den už si asi nevzpomenu.
Jak tak koukám, vaši rodinu jste běháním moc nenakazil...
Vůbec ne, má žena je úplně jiného zaměření, byť je bývalá atletka. Ono to tak občas bývá, když člověk něco dělá v mládí, tak pak to nesnáší. Synovi je šestnáct a nedávno mi řekl: „Tati, já bych si s tebou možná šel někdy vyběhnout. Je to dobrý?“ Tak jsem mu řekl, že ano. A možná budeme mít letos premiéru.
A sestra s vámi běhá jen na uchu v telefonu, nebo i fyzicky?
Aduš běhá, vždycky sportovala. Posilovna, aerobik. Myslím si, že největší překážka je volný čas. Kdyby ho měla víc, tak bych ji dokázal rozběhat.
Máte kromě běhání něco, na co se letos těšíte?
Včera jsem měl velikánské sezení s Bárou Basikovou, se kterou jsme si připravili nový projekt, který se jmenuje Spolu. Je to divadelní představení s písničkami, hrajeme na hudební nástroje a zpíváme spolu. V prosinci jsem měl premiéru v Činoherním klubu, krásné představení Kati v režii Ondry Sokola. Hraje tam celá řada skvělých kolegů. Také jezdím s Partičkou a kapelou Hamleti a ještě mám nový jazzový projekt Big band, je toho docela dost, ale hlavní je stejně ten běh.
A mimopracovně máte také něco zajímavého naplánováno?
Jedu se synem do New Yorku dívat se na týden do divadel. Jezdím tam pravidelně, ale jezdíval jsem sám a teď jedu se synem a moc se na to těším. Budeme chodit na muzikály a jinak nebudeme dělat vůbec nic. Takový studijní týden.
Tohle je tedy vaše ideální představa dovolené?
Pro mě ano, ale pro rodinu je to naprosto nepoužitelné, takže v létě musíme jet k moři do Itálie nebo někam.
Máte nějaký cestovatelský plán, který jste si ještě nesplnil?
Těch je moc. Chtěl bych se jít proběhnout na Island a pak mě láká Nový Zéland a ta druhá strana světa. Tak to zkusím naplánovat. Chtěl jsem jet s maratoncem Jirkou Homoláčem do Keni, ale bohužel mi to nevyšlo termínově. Tam bych si ale na měsíc vyjel. Trénovat s Keňany.
