4°C
V Ordinaci hrajete vztahovou poradkyni a sexkoučku. Dá se ve vztazích vůbec radit?
Já bych se toho sama za sebe nikdy nedopouštěla, protože se celoživotně snažím nedávat nevyžádané rady. I u těch vyžádaných jsem velice opatrná, protože každý žijeme svůj osobitý život a jdeme svou vlastní specifickou cestou. Ale existují profese, kde vám psychologové nebo koučové mluví do života… A nějak to určitě funguje.
Nechala byste si sama poradit?
To si opravdu neumím představit. Je možné, že to člověku urychlí cestu, protože se takhle ke všemu dostávám dost obtížně, ale pro mě je to tak lepší. Pořád totiž hledám a ještě nemám dohledáno. Jsem na cestě někam a vlastně nechci, aby mi někdo rychle odkryl tajemství, která si pomalu a pěkně postupně odkrývám sama. Co bych pak v životě dělala?
Na co jste si už přišla?
Je těžké říct ve zkratce něco, co člověk hledá mnoho let a o čem by se dalo napsat několik knih. Pak to vyznívá jako rady, které se předávají dál, a já bych nerada posílala dál povrchní řeči, které budou očesané právě o to hledání… Ale nejpodstatnější je, že se člověk zklidní. S věkem vám totiž zmizí některé dříve zásadní oblasti života, třeba chlapi.
Chcete říct, že už vás muži nepřitahují?
Teď jsou to jen bratři a kamarádi. Dřív jsem je vnímala jako nekonečně zajímavé bytosti, které mi vnášely do života inspiraci. Dnes už nedělím lidi na chlapy a ženy, ale na moudré a hloupé, laskavé a sebestředné, na inspirativní a omezené.
Je to úleva?
Je to obrovská úleva. Rozšířil se mi prostor pro jiné věci.
Celý rozhovor s Janou Paulovou a ještě mnohem víc si můžete přečíst v novém čísle tištěného Blesku pro ženy.
