Kolik jste přibrala?

Z osmapadesáti jsem se dostala na dvaasedmdesát kilo. Prostě jsem papala, kdykoli jsem měla chuť, nikoli pouze, když jsem měla hlad. Nebyla jsem nárazový jedlík, ale nepřetržitý. Nejedla jsem hodně, zato pořád, což je ve výsledku totéž. A kromě toho jsem si občas dopřávala i hodně jídla najednou. 

Co vás přimělo začít hubnout?

Z vlastní zkušenosti vím, že se situace kolem zdraví nemá podceňovat. Mám zděděné sklony k hypertenzi a kila kolem pasu mi neprospívají. A léky na všechno nestačí. Navíc jsem se cítila unavená. Ono tahat s sebou navíc deset kilo dá zabrat. 

Jenže většina z nás hubne spíš kvůli tomu, abychom vypadaly dobře. U vás to žádnou roli nehrálo?

Ale to víte, že je důležité, jak vypadám, protože i to rozhoduje, jestli budu obsazena do té které role. A v osobním životě mi udělá radost, když mi to sluší, ale opravdu dávám přednost tomu, když se cítím dobře, což spolu vždycky nesouvisí. Alespoň u mě ne. Když se kila umějí nosit s radostí, neohrožují zdraví, když nebrání fantazii obléknout se tak, jak potřebuju, abych se cítila dobře, není třeba žádné diety. Tajemství harmonie života je jinde. 

Jak se vám povedlo kila sundat?

Inspirovala jsem se u jedné kolegyně, která zhubla, a navíc byla ohromně svěží a čilá. Přitom jsem na divadelních zájezdech viděla, že nijak nestrádá, naopak jí poměrně vydatně. Ta mi poradila metodu metabolické balance. Jde o individuální sestavení jídelníčku a dodržování časového rozvrhu jídla. Prostě nejíte, co uvidíte a kdy vás napadne, ale stravujete se podle pravidel. 

Co jste musela změnit nejvíc?

Jedla jsem třikrát denně s minimálně pětihodinovým intervalem. Navíc jsem začala navštěvovat obchody se zdravou výživou, kupovat zeleninu a jiné potraviny u farmářů na trhu. Podle hesla: Méně dobrého je lepší, než více horšího, nebo dokonce hodně špatného.

Celý rozhovor a ještě mnohem více si můžete přečíst v novém čísle tištěného Blesku pro ženy:

Autor: archiv Bpž