2°C
Tak jaké byly první manželské Vánoce, bylo to jiné?
Protože s Maruškou trávíme Vánoce už čtyři roky, tak to zas o tolik jiné nebylo, ale byl to skvělý den. Tedy až na to počasí. Ráno jsem říkal Marušce, že jsme se klidně mohli brát na Štědrý den a počasí by nám parádně klaplo.
Svatbu jste měli v listopadu, takže je to hodně čerstvé. Jak se cítíte jako ženáč?
Dobře se cítím. Ať si klidně lidi říkají, že je to jen papír, ale je to jiné. Zatím se mi v manželství moc líbí a pevně věřím, že nám to vydrží. Myslím, že se lidi dneska víc rozvádí, než berou, tak se snažíme zlepšovat průměr.
Byla to svatba v kostele, objevily se tam i tradiční kroje? Ctíte hodně tradice?
Moc ne. I jich vlastně málo znám, což mi přijde škoda. Myslím, že tradice jsou dneska nedoceněná hodnota. Když došlo při plánování svatby na to, jestli chceme na svatbě i něco z tradic Moravy, když je Maruška z Kyjova, tak jsem to byl snad i víc já, kdo o to hodně stál. Ty kroje tam byly senzační a získalo to úplně jiný punc. A o kostel jsem taky hodně stál, ačkoliv jsem nevěřící, tedy ve smyslu katolíků. Chtěl jsem, aby svatební slib proběhl pod něčím větším a nehmotnějším, než je střecha radnice. Prostě jsem to tak cítil.
Co pro vás bylo tím nejkrásnějším okamžikem svatebního dne?
Asi vidět, jak se ten den Marušce líbil a jak si ho užívala. Toho jsem se bál nejvíc, že se něco pokazí nebo vzniknou tlaky, nervozita a že se jí tím ten den zkazí. Nebyl by to hezký začátek manželství. Já se ale mohl večer podívat na moc šťastnou novomanželku a zaslouženě se opít s kamarády.
Stihli jste už odjet na líbánky nebo je máte zatím v plánu? Kam to bude?
Na líbánky zatím není čas. Je teď přes sezonu hodně práce v divadle. Ale těšíme se, že si to v létě, před přípravou nějakého nového muzikálu, vynahradíme. Zatím jen víme, že chceme na delší dobu než jen na týden a že chceme k moři, do tepla. Už tři roky jsme nenašli klid a čas vyrazit k moři. Už si líbánky i nějaký odpočinek, myslím, zasloužíme.
S Maruškou pracujete ve stejném divadle a jste spolu prakticky každý den 24 hodin, nelezete si občas na nervy?
Popravdě bych čekal, že to bude horší, spolu pracovat. Museli jsme se spolu naučit v divadle fungovat, ale myslím, že už se nám to poslední dva roky dost daří a že si v práci umíme jít z cesty, když to potřebujeme, a naopak se podpořit, když je na to pravý čas. Prostě se už umíme.
V Divadle Kalich bude obnoveno představení Robin Hood, kde jste vlastně získal hlavní roli díky výhře ve stejnojmenné reality show. Těšíte se?
Jasně že se těším. Měl jsem tohle představení hodně rád. Nerad se v práci vracím k minulosti a myslím, že každé představení má být uzavřenou kapitolou mé kariéry. Ale u Robina rád dělám výjimku. Jsem sám zvědavý, jaký bude můj Robin v roce 2016, v čem se změní, kam se posunul a jak vyzrál. Těším se, že se na jevišti potkám s novým, lepším, zkušenějším a silnějším Robinem, než jsem znal.
Jak moc se od té doby změnilo? Jak moc jste se třeba změnil vy sám?
Jako člověk jsem se prostě změnil. Změnil jsem se o čtyři roky, a to není málo. A ve své profesi? Snažím se vybírat si práci podle toho, jakou může pro mě představovat výzvu. Takových výzev mám za sebou naštěstí od té doby hodně a na některých z nich jsem se hodně naučil, otevřely mi oči. Hodně jsem se od té doby snažil na sobě makat a pořád se zlepšovat. Moje práce, kterou miluju, je můj motor. Takže teď, když stojím znova před výzvou Robin Hood, tak jsem nejen hubenější, ale i opravdu věřím, že i připravenější a zkušenější.
Robin Hood je romantický idol. Dokážete se s ním ztotožnit? Jste povahou romantik?
Mám to štěstí, že Robin Hood Ondry Soukupa a Gábiny Osvaldové není jen romantický hrdinný panák, ale je ta role opravdu zábavně napsaná. Na začátku je to floutek, namachrovaný, do sebe zahleděný, a právě až když tvrdě narazí a uvědomí si, co svou povahou všechno způsobil, tak se takzvaně odrazí ode dna a tlak situace ho udělá tím hrdinným lídrem. To je pro herce jako dárek k Vánocům, takovýhle hrdina. Takže není těžké se s tímhle Robinem – pro mě – ztotožnit. Je to chybující kluk, který se poučí a snaží se vše napravit, jak jen může. A romantik? Jo, je i romantik, a jelikož já jsem – asi jako každý člověk, který dělá divadlo – romantik, tak tohle se mi na něm taky dost líbí.
Jaké nejromantičtější gesto jste kdy ženě předvedl?
Ajaj, to se těžko řekne. Snažil jsem se, aby moje žádost o ruku byla z pohledu ženy hodně romantická, takže to byla romantická procházka na Petříně s prstýnkem na vrcholku rozhledny. Ale popravdě, pro mě jsou nejromantičtější také ty drobnosti jako uvařit holce dobrou večeři, jít na společnou procházku lesem, houbařit a tak. Jsem asi prostý romantik.
Čeho si nejvíce vážíte na ženách?
Asi jejich schopnosti být pro svého muže tou nejkrásnější. To umí, myslím si, každá a je to úžasné kouzlo.
Co nejvíce obdivujete na své manželce?
Samozřejmě přesně tohle. Je toho hodně. Maruška je chytrá, pracovitá, není (na ženskou) přehnaně paličatá, krásně se stará jak o mě, tak o náš domov. Myslím, že se vážně snaží dělat věci správně, a to se mi na lidech líbí.
Zatím jste si pořídili pejska, je to trénink na děti?
Tak jsme to neplánovali. Saya je pro nás ale takový naše mimčo, je to poklad. Nicméně neberu ji jako přípravu na dítě, to bude zas jiná kapitola.
Shodl jste se s manželkou, kolik dětí byste v budoucnosti chtěli?
Nijak seriózně jsme se o tom zatím nebavili, uvidíme časem. Ale já bych chtěl tři a Maruška, myslím, říkala jedno až dvě. A jak je to v Císařově pekaři? Jedno až dvě jsou tři.
Když se podíváte do té nejbližší budoucnosti, je před vámi nový rok. Je něco, co byste si v něm chtěl splnit?
Nerad se rouhám, moje sny se mi plní pořád. Pokud mám přání, tak aby se šlo pořád tímhle směrem. Mám velké štěstí jak s Maruškou, tak s pracovními nabídkami. Chtěl bych se zas letos potkat s nějakými novými muzikálovými výzvami a jednání, která teď probíhají, naznačují, že bych snad mohl mít zase štěstí.
