2°C
Jak se vám daří?
Už je mi dobře. Mám za sebou grilování, jak říkám ozařování. Čekají mě kontroly, ale věřím, že to bude dobré. Chodila jsem šest týdnů každý den a poslední týden, to už byl opravdu mazec. Měla jsem i popáleniny, ale Láďa mi sehnal mast z jezevce, díky které se mi lépe hojily. Byla jsem hodně unavená, dost jsem spala.
Měla jste rakovinu v rodině?
Ne. Byla jsem první. A proto jsem se divila. Nejdříve jsem si nahmatala na levém prsu bulku, a tu jsme sledovali dva roky. Nakonec mi ji vyndali. Pak jsem chodila na mamograf i sonografii a našli mi hluboko uložené ložisko někde jinde. Řekli mi, že co je vidět na mamografu, nemusí být vidět na sonu a naopak. Ale naštěstí se to zachytilo…
Co následovalo?
Absolvovala jsem operaci, která se ale nepovedla, protože ložisko bylo skutečně schované hluboko. Musela jsem proto na další za měsíc znova, ta už se povedla.
Co s člověkem udělá to, že se dozví, že je nemocný?
Pochopitelně přijde šok. Spousta známých a kamarádek si tím prošla a já si říkala: hlavně ať rakovina nepotká mě. Byla to moje noční můra. A pak si toho "černýho Petra" vytáhnete – v ten moment jsem se začala klepat, brečet. Ale musím opravdu velmi poděkovat lékařům onkologického oddělení Nemocnice Na Bulovce a ozařovně Thomayerovy nemocnice za jejich přístup. Pozvou vás na konzilium, kde sedí pět onkologů, kteří vám řeknou, o co jde, co bude následovat, co se bude dít. Hrozně mě to zklidnilo. Navíc mi řekli, že mám nádor, který není agresivní – jen mi ho vyndají. Sama jsem se divila, že jsem to psychicky zvládala. Na to, že jsem poděs a nemoci špatně snáším, jsem nechápala, kde se ve mně vzal ten klid a síla věřit, že to bude dobré.
Překvapuje mě, že kouříte…
Také jsem se hned ptala, jestli mám přestat. Ale lékaři říkali, že z kouření rakovinu nemám. Že mnohem horší je stres a slabá imunita. Měla jsem dvě práce, byla jsem neodpočinutá, vynervovaná.
Kdo nebo co vám pomohlo zvládnout těžké období?
Rodina, partner – pochopitelně. Pak i pejsek, který mě zaměstnával a zabavil. Zaháněl špatné myšlenky. Ale i když jsou kolem vás lidi, musíte se s nemocí porvat sama. Srovnat si všechno v sobě. Tak jsem si řekla: no a co. Už mám jednu hrůzu za sebou, zvládnu i tuhle…
Před deseti lety vám zjistili cukrovku, od té doby jste na inzulinu. Tehdy jste se prý zhroutila…
Dostávala jsem se z toho psychicky dva roky. Ležela jsem v IKEM a viděla, co všechno ta nemoc umí.
Celý rozhovor a ještě mnohem více si můžete přečíst v novém čísle tištěného Blesku pro ženy!
