2°C
Čím to je, že ženy nejsou pořád platově stejně hodnocené jako muži?
Žijeme v mužském světě. Já pracuji v personalistice, a abych se někam posunula, jsem ohodnocována podle výsledků, zatímco muži jsou hodnoceni dle svého potenciálu. Žena musí být skutečně dobrá, když se má někam dostat, musí být tisíckrát lepší než muž. Mnohde ve firmách jsem se o tom bavila na modelu Anička – Pepík a vždy jsem slyšela: Anička je výborná, pracuje tu už čtyři roky, má výsledky. Pepík sice ještě ne, ale potřebuje tu výzvu, proto vybereme Pepíka. Muži nerozumí našemu myšlení. Když jsem před lety učila Business Skills for Women, tak jsem ženám kladla na srdce, aby se chovaly víc jako muži. Dnes už je ve vedoucích pozicích více žen, proto se můžeme chovat přirozeně, aniž bychom byly považovány za slabé. Ale stále platí pravidlo „lower and slower“, položit hlas níž a mluvit pomaleji. Muži automaticky vypínají, když zaslechnou vysoký ječák, který na ně rychle spustí, nejsou schopni absolvovat tolik slov najednou jako ženy.
Pomohlo vám někdy v práci, že jste žena?
Svého ženství můžete využít – ne v tom prvoplánovém slova smyslu, ale že použijete právě ty ženské mentální odlišnosti. Představte si mužské myšlení: jsou to krabice a do každé se vejde jen něco. Oni to umějí separovat, ale aby to mohli propojit, tak musí z jedné krabice vylézt a jít do druhé. Muž má například krabici pro práci, pro kamarády, pro sex, pro rodinu, pro auta a pak také jednu speciální, ve které není nic. Muži totiž skutečně umějí myslet na nic.
Tuhle teorii už jsem slyšela, ale nemohu jí uvěřit.
Je to tak. Když muž někde sedí, jen tak kouká, vy se ho zeptáte "na co myslíš, Pepo?" a on řekne, že na nic, tak nelže. Ženy to nedokážou pochopit, protože i když nemluvíme, tak nám hlavou běhá tisíc myšlenek.
Celý rozhovor a další zajímavé texty najdete v aktuálním čísle časopisu OK! Magazine.
