Jaké bylo vaše první rande?

ESTER: Studovala jsem tehdy ještě ve Zlíně poslední ročník střední školy a Tomáš za mnou přiletěl z turnaje v Americe. Rovnou z letiště jel za mnou do Zlína. Jak to tak bývá u prvních schůzek, šli jsme normálně do kina. Hráli nějakou českou komedii a vůbec celý večer s ním byl moc zábavný.

Věděla jste hned, že je to ten pravý, nebo jste k sobě hledali cestu delší čas?

Nejsem vyčkávací typ. Každý to má asi jinak, ale já musím už na první schůzce cítit, že z toho člověka něco vychází. Bez toho by to u mě nešlo. Naštěstí mezi námi ta jiskra přeskočila okamžitě.

Všimla jsem si, že v první trojce v žebříčku ATP jsou všichni muži ženatí. Nedávno se oženil Novak Djokovic a před měsícem i Andy Murray. Vy jste před pár měsíci oznámili zásnuby, Tomáš teď mezi tuhle první trojku taky míří.

TOMÁŠ: To by bylo hezký. Federer to zvládnul už i s dětmi. Zatím jdu správným směrem, takže bude nejlepší v tom pokračovat.

ESTER: Myslím, že do té špičky míří hlavně výkonnostně, nejen v ohledu na plánovanou změnu v našem vztahu. Úplně upřímně, kdybych měla nyní oddálit naši svatbu o další rok výměnou za to, že bude Tomáš v první trojce, tak bych to bez zaváhání brala. Úspěch mu maximálně přeji. Tomáš mě požádal o ruku na konci minulého roku na dovolené. Určitě to bude znít jako strašné klišé, ale nečekala jsem to, ačkoli jsem si to samozřejmě přála, a byla jsem moc šťastná.

Požádal už Tomáš v duchu tradic o ruku i otce nevěsty?

ESTER: V tomto ohledu nejsme vůbec tradiční, a navíc jsme si na tenhle zvyk vzpomněli až poté. Chceme ale dodržet tradici, že svatba proběhne ve známém období „do roka a do dne“. Na druhou stranu se určitě nechystáme jíst ze společného talíře, rozbíjet sklo a podobně. Tyhle věci neřešíme. Chceme svatbu pojmout spíš jako party s nejbližšími lidmi, stoprocentně se vejdeme do dvaceti hostů. Nic velkolepého, žádný zbytečný stres. Pro nás je nejdůležitější, abychom si svatební den užili my a naši rodiče.

Ester, máte už představu o svatební kytici a šatech?

Kytku jsem řešila zrovna dnes. Přeji si stejnou, jakou chtěla i moje maminka, ale bohužel nebyla v té době k sehnání. Možná nebude k dostání ani teď, protože na bílé fia­lky zkrátka nebude vhodný měsíc. Co se týče šatů, ty konkrétní ještě nemám vybrané, ale vím, že rozhodně nezvolím žádné klasické nabírané. Tím, že jsem fotila spousty svatebních katalogů, jsem měla příležitost vyzkoušet nejrůznější střihy a zároveň jsem i zažila, jaké to je, být v nich celý den. Některé jsou tak těžké, že bych si to v nich rozhodně vůbec neužila. Proto preferuji upnuté a minimalistické, možná si je nechám ušít.

 

Celý exkluzivní dvojrozhovor najdete v červnovém vydání OK! Magazine.