2°C
Jak se vám hrálo s Davidem Suchařípou?
My se s Davidem známe z představení Drahouškové a už tam bylo naše partnerství krásné. Tady se vše potvrdilo a mně se s ním hraje bezvadně. Navíc tahle role je, jako by byla na něj napsaná. Hraje se mi to dobře i proto, že on je kus chlapa, takže se mi na něj dobře křičí. Umožňoval mi být ženou.
Celá ta hra je plná hádek, jak to máte v životě?
Vůbec nevím, co jsou hádky, to není v mém životním repertoáru.
Všimla jsem si, že se přijel podívat přímo autor hry Fabrice Roger-Lacan, jak k tomu došlo?
To je úplně nádherné. My jsme se na tu hru totiž byli původně podívat v Paříži, kde se hrálo v nejlepším divadle uprostřed centra, což je barák pro 600 lidí, a on to měl víc než rok denně vyprodáno a v sobotu v neděli dvakrát. Obrovský sukces loňské sezony a on přijel, aby viděl premiéru v Čechách v českém jazyce.
Jste známá svým pozitivním vztahem k Francii, kde se vzal?
Dcera tam žila a miluje Francii a mluví jako tamní, není vůbec poznat, že není rodilá Francouzka. Já jsem tam za ní mockrát jezdila, protože ona je kromě toho, že je to moje dcera, taky moje velká kámoška. Tak se mi ta zem dostala pod kůži. Zajímá mě také jejich historie, obdivuji jejich kultivovanou radost ze života, to, že zapíjejí dobré jídlo skvělým vínem. Mají vkus a nádhernou přírodu. Přestože Francouzi nejsou k cizincům zrovna vstřícní, já se tam vždycky cítím skvěle.
A jak dlouho tam vaše dcera studovala a co vlastně?
Byla tam nejdříve v rámci výměnného programu Erasmus, pak udělala zkoušky na univerzitu do Štrasburku a v rámci studia byla na stáži v Paříži, takže všeho všudy tam prožila zhruba čtyři roky.
Nevadilo by vám, kdyby chtěla žít místo Čech ve Francii?
Vůbec, já bych jí ráda jezdila hlídat děti.
Když jsme spolu mluvily posledně, měla jste malý přírůstek do rodiny, štěně retrívra. Jak pokračuje tahle láska?
Z malého štěňátka je nádherná, roztomilá, třicetikilová fena, se kterou pořád někdo je, a ještě má kámoše – nalezence westíka. Ten ji vychovává a je velice přísný, takže my s tímhle nemáme vůbec práci.
Co vás v nejbližší době čeká?
V únoru slavím narozeniny, jsem na rozmezí Vodnáře a Ryby. Ne, že bych to nějak sledovala, ale občas si ráda přečtu horoskop, když je dobře napsaný. Baví mě spíš numerologie, protože ta čísla vypadají, že mají nějaký řád. Takže pro zábavu se na to mrknu, ale jinak to moc nehrotím. Horoskop na míru nevlastním.
Myslím si, že někde už existuje plán, který pro mě život nachystal, a bylo by pošetilé si myslet, že to mohu změnit. Nemohu být pánem svého života, jen se nechávám překvapovat tím, co mi život přináší. Já dělám ve svém životě děsné proměny a mohu mít pouze takové přátele, kteří tolerují absolutní nespolehlivost. Měním plány na poslední chvíli a díky takovým obratům se dostávám k věcem, které bych nikdy nedělala, nebo lidem, které bych nemohla nikdy jinak potkat.
Překvapujete někdy i sama sebe?
To se nedá říct, já k těm rozhodnutím nějak dospěju, ale stává se, že mi do cesty vstoupí něco, co mě donutí otočit všechno o 360 stupňů, a nikdo racionálně uvažující mi to nemůže rozmluvit.
Řekla byste tedy, že je s vámi těžké soužití?
Ne, kdepak, jen ta moje cesta je trochu klikatější, jinak soužití se mnou není nic strašného.
Jak dlouho dopředu třeba dokážete plánovat?
Tak den, ráno se rozhodnu, co bude. Jsem zhrozená z toho, když po mně někdo chce naplánovat něco měsíc dopředu. Nikdy nevím, co budu chtít, jak se budu za měsíc cítit, jsem impulzivní člověk.
A dokážete mi říct, jestli je něco v brzké budoucnosti, na co se těšíte?
Touhle premiérou mi skončila půlroční etapa, kdy jsem přivezla hru, byla v hrůze, jestli se to bude líbit, obsazovali jsme, hledali režiséra. Nevěděla jsem, jestli to, že si myslím, že hra je výborná, není jen můj subjektivní názor.
Jak se na vás stres projevuje, nejíte, nebo naopak?
Nejedla jsem jenom dneska, ale jinak, jak jsem si projela tou Indií, naučila jsem se meditovat a pracovat se stresem. Ale musím říct, že dneska se mi to ne a ne povést. Srdce mi cválalo jako splašené.
