17°C
Nedávno jste se vrátil z Ameriky, byl jste se podívat za synem, jak hraje hokej?
Byl jsem si tam spíš odpočinout….Nechci o tom nějak mluvit, ale ano, můj syn tam je v akademii a zkouší si tam zahrát, tak uvidíme, jak to dopadne.
Zatím není důvod být nějak pyšný. Je mladý a v první řadě se musí učit. Pořád ještě myslím platí to, co za První republiky, že škola je základ.
Už nějaký pátek se nenatáčí sitcom Comeback a přeci se stále reprízuje a je jedním z nejoblíbenějších seriálů. Jak se na něj po té době díváte?
Vím, že ho opakují, a občas ho i zahlídnu, když jsem v tu dobu doma a myslím, že to byla velice povedená věc. Do této chvíle je to takový jediný pravý český sitcom, který splňuje všechny podmínky tohoto žánru. Navíc se tu sešlo několik vynikajících věcí, v první řadě scénář, ale i to, že na obrazovkách byl po dlouhé době zábavný seriál, protože poslední před ním byli podle mého Chalupáři. Seriál měl hlavně úspěch u velikého spektra diváků, od dětí až po důchodce a v tom je jeho úspěch.
Překvapilo nás to všechny. Ze začátku tomu projektu nikdo moc nevěřil, proto jsme to začínali točit v podmínkách, jaké jsme sehnali, a nikdo nevěděl, co z toho pořádně vzejde.
Nevadí vám Ozzákova škatulka?
Já si nemyslím, že bych byl v nějaké škatulce. Ta postava se mnou nemá vlastně vůbec nic společného a někteří diváci mě v prvních dílech vůbec ani nepoznali. Ale vzhledem k tomu, že v té době na jiném programu běžela Zdivočelá země, ve které mám diametrálně odlišnou roli, nemyslím si, že by mě někdo někam škatulkoval a ani já se tak necítím.
Když mluvíme o Zdivočelé zemi, v téhle roli jste strávil 17 let. Jaké to je být tak dlouho s jednou postavou?
V takovéhle roli je to úžasné, pořád máte co hrát, protože historie naší země je zajímavá a je potřeba si jí připomínat. Myslím, že problém v Česku je právě to, že rychle zapomínáme.
Jste věrný nejen rolím, ale také divadlu Ypsilon, kde jste přes 20 let….
Letos to bude 25 let a pořád mě to tam baví. Zůstalo tam asi 30% lidí, kteří tam byli, když jsem nastupoval já. Pořád se tam potkávám s Jirkou Lábusem, s Jirkou Schmitzerem nebo Jarkou Kretschmerovou a Janou Synkovou. Je to taková moje srdeční záležitost.
Recept na to asi není. Buďto s tím člověk být chcete nebo nechcete a záleží na lidech, jak si udělají ten vztah. My jsme si s manželkou na začátku vztahu vyzkoušeli být 8 měsíců v zahraničí, kdy jsme spolu byli 24 hodin a možná to byla taková zkouška. Určité věci se v takové chvíli promítnou, musíte poznat, co ten druhý chce nebo nechce a také se musíte naučit ustoupit. Někdy musíte opustit svoje ambice a tužby a přizpůsobit se, ale také si někdy stát na svém a nepřebírat sny toho druhého.
Kdy musíte manželce ustoupit vy?
Vždycky, když to vyžaduje situace, vztah nebo prostě vím, že to musím udělat. Můžu se vnitřně vztekat, ale skousnu to a ustoupím. Jelikož mi ale nevadí takové věci jako nakupování, tak to nemusím dělat tak často (smích).
Kdybyste měl říci 5 věcí, bez kterých si neumíte představit život, co by to bylo?
Určitě je to rodina, ta je na prvním místě. Život si nedokážu představit bez přátel a své práce a také hokeje. A určitě si nejde představit život bez zdraví.
