Paní Burešová, vy jste opravdu "stále stejná", nenapadlo vás někdy během své kariéry svůj účes změnit, ostříhat se třeba nakrátko?
Napadlo. Ale musím říct, že jsem vždycky nevypadala takhle. Když jsem tenkrát v šedesátých letech dělala veřejný konkurz na pořad Poštovní schránka, který jsem nakonec vyhrála, tak jsem měla krátké vlasy. Můj kolega Eda Hrubeš mi ale tenkrát po pár natáčeních řekl: "Hele Sašo, nech si narůst dlouhé, já mám rád dlouhovlasé." a tak jsem si je nechala narůst. Stal se tak vlastně mým prvním vizážistou. (smích) Ale pak jsem vlasy vždycky měla až do půli zad, to nikdo neví, takže já jsem vlastně v podstatě měnila image. A to, že je teď mám takhle krátké, je pro mě absolutní výkřik módních trendů.

Jako televizní hlasatelka jste v době socialismu byla pro ženy módním vzorem, udávala jste trendy v oblékání, líčení, stylu. V obchodech s textilem toho ale tenkrát moc nebylo, kvalitní kousky chyběly úplně, kde jste v té době sháněla oblečení?
To máte pravdu. V běžné konfekci bychom se asi neoblékly. Modely jsme měly šité "na míru". S výběrem střihů i materiálů nám pomáhala "stylistka" z televize. Ta s námi chodila po módních salonech jako byla Eva, dříve Podolská nebo módní závod Styl, kdysi salon Rosenbaum. Ty šaty nám ale neříkaly pane. Jako hlasatelky jsme každý rok dostávaly dvacet tisíc korun a za ty jsme se oblékaly. Po dvou letech jsme ale musely všechno zase vrátit do televizních skladů. Neměly jsme ani možnost si cokoliv odkoupit.

A kde nakupujete dnes? Pořád si necháváte modely šít?
Už ne. Měla jsem to štěstí, že jsem objevila butik Hana. Tam se oblékám už léta. Pro televizní obrazovku i můj civilní život. Jeho majitelka Hana Suchárová má totiž vkus a neobyčejný cit pro styl. Přesně ví, co mi sluší a co je právě "in". Obléká mě doslova od hlavy až k patě, od šál, přes bižuterii, šaty až k botám.

Vypadáte vážně skvěle. Jak to děláte, že jste se během těch let téměř vůbec nezměnila? Určitě v tom musí být geny...
Nedělám nic a to bude asi ono. Jak nad tím začnete moc přemýšlet, pozorovat se a říkat si, tady mám vrásku, tady by to chtělo vypnout a tady zase botox, to je konečná. Deset let jsme nebyla na kosmetice. Nedělám nic, snažím se žít zdravě, chodit na vzduch, vyhýbám se alkoholu. A snažím se dostatečně spát. Ale s tou genetikou máte pravdu. Maminka vypadala úžasně. Neměla nikdy jedinou vrásku.

Určitě ale není jednoduché udržet si takovouhle štíhlou postavu. Cvičíte, držíte diety?
Dietu jsem nikdy v životě nedržela. Když mám pocit, že nemůžu dopnout sukni, dva dny nevečeřím. A po šesté hodině se snažím nejíst vůbec. Nebo použiju návod krásné Marlene Dietrich, jeden den v týdnu nejím vůbec, piju pouze minerálku. Cvičím každé ráno, ale jen proto, že mě k tomu přinutila má páteř. Kdysi jsem s ní měla velké problémy. Ale jinak jdu radši na zahrádku, kde pleju, sázím, přesazuju. A miluji chůzi. Když je to jen trochu možné, chodím všude pěšky.

Máte nějaké životní motto, kterým se řídíte?
Jak řekl Oskar Kokoschka: "Za zkušenosti musíme v životě platit. Máme-li štěstí, dostaneme slevu." Proto se raduji z každé maličkosti a snažím se, abych měla v duši pořád uklizeno...