Nikdy nezapomenu, jak jsem se s Andreou setkala poprvé. Hrála tehdy v seriálu Vyprávěj a já čekala blondýnku, a proto jsme tomu přizpůsobili téma chystaného focení i oblečení. Pak se objevila Andrea a byla brunetka. Moc se nám tehdy omlouvala, že ji kvůli pokračování seriálu den předtím obarvili.

Setkala jsem se s ní ještě několikrát, a i když je Andrea Kerestešová jednou z nejžádanějších hereček současnosti, nikdy nepřestala být tou milou a pokornou holkou, která rozdává úsměvy na všechny strany, neremcá a působí tak mile, že byste s ní chtěli být v jedné místnosti napořád.

Nedávno jste se stala moderátorkou. Jak vás baví pořad Překvápko?
Popravdě největší překvápko toho pořadu je, že jsem do toho šla. V životě je to tak, že každá zkušenost je nepřenosná, takže pro mě je to zkušenost, které se nebojím a která mě baví. Navíc se s Martinem Dejdarem skvěle spolupracuje. On dělá podobné věci více než dvacet let a já se vedle něj učím.

Jaké nejhorší překvapení vám někdo připravil?
Já nemám ráda překvapení, která vyvolají šok – někdo na vás bafne a podobně. Myslím, že to ani není zdravé. Ale jinak nevím, jaké překvapení by mě nepotěšilo. Ona mě nějaká maličkost překvapí každý den, někdy mile, jindy ne, ale není to nic zásadního.

Andreo, všimla jsem si, že jste na rok 2015 nafotila hned tři kalendáře, tím jste předhonila kdejakou modelku. Jak se to stalo?
Je to tím, že nedokážu říci ne. Všechny ty kalendáře jsou pro dobrou věc, nedokážu odmítnout, když mi někdo řekne, že můžu pomoct jen tím, že jsem. Vnímám to ani ne jako povinnost, ale spíš jako svou přirozenost.

Bývala jste modelkou, teď se hodně prosazujete jako fotografka. Kdy přijde na řadu kalendář, který nafotíte?
Samozřejmě, že mě to už napadlo, a možná na příští rok nějaký bude. Je to ale tak, že nerada dělám věci jen proto, že bych měla. Naopak, moc ráda dělám věci jako překvapení ve chvíli, kdy si všichni myslí, že už to neudělám.

To je zajímavý postoj k práci. Kdy je tedy ten správný čas něco udělat?
Snažím se věci dělat intuitivně, takže když mě něco napadne, přijde mi to zajímavé a je to můj nápad, který má myšlenku, pustím se do toho.

Jako fotografka máte za sebou už druhou výstavu, plánujete další?
Něco mám v plánu, ale jsem ve stadiu čekání, protože do dané oblasti se teď nesmí cestovat. Musím počkat, jak se to vyvine. Ty moje výstavy ani nevyprávějí o místech nebo lidech, které fotím, ale spíš o myšlence, která má výstavu vytvořit.

Jakou myšlenku máte na mysli?
Držím se pořád té jedné, je to otázka pravdy a toho, kdo skutečně jsme. Jestli ještě dokážeme přiznat sami sebe, nebo už potřebujeme masky. A to, jak se má práce vyvine, nechávám celému vesmíru kolem nás.

Jak jste se z modelky a herečky přeorientovala na fotografku?
K focení jsem se dostala při cestování. Nechtěla jsem si fotit památky, zajímali mě lidé a jejich oči. Když si to tak vezmu, tak ze všeho, co dělám, mám focení nejraději. Zjistila jsem, že nejsem až takový extrovert, jak jsem si původně myslela, a někdy jsem v tomhle ohledu sama sobě lhala. Čím jsem starší, tím sama sebe začínám více vnímat, a proto mě začal bavit ten introvertní svět. Tam nejsem ohraničená médii, televizí ani společností, která by mi diktovala, kde mám být a jak se mám tvářit.

Co na ten váš přerod v introvertku říká přítel?
Myslím, že se mu líbí svět, ve kterém mě zná on. Když jsme se poznali, moc ten veřejný svět nevnímal a ani mě v něm.

Váš partner je hudebník, neříkejte, že nevnímal mediální svět...
Ona ta hudební scéna, kde se pohybuje, je trochu alternativní. I když já to slovo vlastně nemám ráda, protože i alternativní muzika je přístupná všem. Jde jen o to, kde má kdo nějaké hranice a jak se v ní naučí číst. Ale co se týká toho veřejného světa, on je taky introvert, a tak když jsem ho našla, zjistila jsem, že mám s kým sdílet ten vnitřní prostor. Najednou vidíte, že to, co bylo kolem, byla jakási hra.

Spolu tedy snímáte masky všedního života...
Ano, spolu jsme bez jakýchkoli masek. Ale vlastně se bez nich snažíme být i na veřejnosti.

Když jste s partnerem jen spolu, co nejraději děláte?
Jíme. Uvaříme si nějaké super jídlo nebo si na něj někam zajdeme, to je přece skvělá věc.

Co jíte nejraději?
Všechno! Od salátů přes sushi a vlastně cokoli, my nejsme vybíraví. Hlavní je, aby bylo jídlo ze skutečných ingrediencí, aby bylo připravené s láskou, a důležité je, že si ho užíváme spolu.

Jíte v posteli?
Jasně, že jíme v posteli. To já zbožňuju.

Takže máte drobky v posteli...
Přiznávám, že jo. Ale snažíme se mít velké talíře, abychom drobili na ně, a ne do peřin.