Lucie Šteflová (18): Do fitka chodím nerada, raději si hlídám stravu | Pro ženy | Blesk.cz

Lucie Šteflová (18): Do fitka chodím nerada, raději si hlídám stravu

19. prosince 2013 | 06:00

Je mladá, krásná, nevšední a velice talentovaná. Herečku Lucii Šteflovou (18) jste mohli zaregistrovat už jako šestiletou zrzečku v seriálu Místo nahoře, mohla vás překvapit v retro seriálu Vyprávěj, a tajil se vám z ní dech ve filmu Vendeta. Talentovaná herečka jde z role do role a její štěstí je, že vás svým výkonem nikdy neomrzí, protože je pokaždé docela jiná. Přestože je jednou z nejúspěšnějších hereček, pomýšlí na práci dobrovolníka v Africe a učí se kvůli tomu dokonce svahilsky.

Svojí hereckou kariéru jste začala v šesti letech a docela kuriózně…..

Je to tak. Fotila jsem s tatínkem fotky pro jeden časopis a díky těm snímkům si mě všimla asistentka produkce seriálu Místo nahoře. Takže jsem se k herectví vlastně dostala přes modeling (směje se sympatická zrzka).

Váš tatínek pracoval jako model a dokonce i předváděl módu v Itálii, nechtěla jste být také modelkou spíš než herečkou?

Popravdě ani ne.

Máte po něm alespoň vztah k módě?

Tak to určitě. Ale příliš to nehrotím, mám ráda pohodlí. Někdy se vyfiknu a jindy jdu ven v teplácích, protože je mi v nich prostě fajn a nechci to řešit. Mám ale hodně ráda saka s vykasanými rukávy, to je kousek, který zachrání úplně všechno.

Od šesti let hrajete, víte, kolik rolí už jste ztvárnila?

Úplně první byl seriál Místo nahoře, kde jsem hrála dceru Simony Stašové a Mirka Táborského, pak jeho pokračování Místo v životě. Následoval válečný film Krev zmizelého a také jsem si zahrála v takové moderní pohádce. Zahrála jsem si dokonce i v jednom italském filmu, což pro mě byla velká zkušenost. Natáčela jsem seriál 4teens kvůli kterému jsem se musela naučit jezdit na skejtu a také film Vendeta, ten pro mě byl dost náročný a pak právě Něžné vlny a další projekty natáčím. No a nesmím zapomenout na seriál Vyprávěj, který byl úžasný v tom, že jsem na konci hrála třiatřicetiletou ženu.

Zmínila jste zahraniční film Umění milovat, jak se vám hrálo v cizím jazyce?

Byla to pro mě úžasná škola, potkala jsem se tam například s herečkou Jacqueline Bisset, která je naprosto výjimečná. Hrálo se v angličtině a já mám naštěstí tu výhodu, že umím jazyk naposlouchat. Dělá mi trochu problém v něm psát, ale mluvit se nebojím. Rozumím takhle v angličtině, němčině, francouzštině a trochu v ruštině.

Já ale vím, že studujete ještě jeden jazyk a to velice zajímavý….

Je to tak, učím se teď svahilštinu. Je to jazyk používaný ve východní Africe a já bych se tam chtěla s jednou charitativní organizací podívat jako dobrovolník. Vyžadují plynulou svahilštinu, tak jsem se do toho dala, ale jde to pomalu, protože je to jazyk, ve kterém stejné slovo má mnoho významů a ty se rozlišují jen pomocí intonace hlasu. (Lucie mi v této chvíli ochotně ukázala, že svahilsky opravdu umí a v této řeči mi řekla „Ahoj, jak se máš“ pak se ale zarazila a se smíchem řekla, že mě možná díky špatné intonaci označila za brouka…no mě to nevadí.)

Proč se vlastně chystáte do Afriky?

Chtěla bych tam jet s organizací, která tam staví školy a učí děti anglicky a chtěla bych tam pomáhat a možná přinést i trochu dobré nálady. Nejdříve jsem tam chtěla jet jako doktor bez hranic, ale vzhledem k mým špatným výsledkům v chemii a biologii to s medicínou úplně nevyšlo (smích). Tenhle sem mě ale drží od malička, od doby, kdy jsem přestala chtít být popelářkou a zlodějkou.

Co na to vaše rodina?

Oni si stále myslí, že to není tak vážné, zvláště když vědí, jak se bojím hadů. Ale já to myslím vážně a pojedu tam.

Diváci si vás mohou pamatovat i z filmu Vendeta, kde jste ztvárnila dívku znásilněnou spolužáky, která následně spáchala sebevraždu. Jak na tuhle práci vzpomínáte?

Tahle role mi dala opravdu psychicky zabrat, chodila jsem tehdy domů úplně vyčerpaná a ubrečená, protože na mě strašně doléhala tíha té situace. Taková věc s člověkem doslova zamává, když víte, že to není jen nějaká fikce, ale že se tyhle věci opravdu dějí. Dokonce jsem se bavila s jednou paní, která takovou věc zažila, abych věděla, jaké pocity prožívala a musím se přiznat, že od té doby jsem už mnohem méně důvěřivá k cizím lidem.

Vy sama máte ráda takovéhle drsné filmy nebo raději něco veselého?

Já ráda hraju komplikované postavy, jako byla právě ta ve Vendetě nebo teď v připravovaném filmu, kde hraju schizofreničku, ale jako divák jsem raději, když je to oddychový film. Něco, co mi příliš nepřitíží.

Lucie Šteflová ve filmu Něžné vlny
Takovou oddychovou je váš nový film Něžné vlny, kde hrajete akvabelu. Jaký máte vztah k vodě a ke sportu obecně?

Ke sportu mám vztah obecně kladný, i když nejsem žádný velký sportovec. Plavat sice umím, ale i tak to pro mě bylo docela těžké. Například šipku jsem se nikdy nenaučila a jsem ráda, že jsem ji před kamerou ani nemusela zkoušet. Nejtěžší to ale bylo v tom, že jsem byla zvyklá, když už jsem pod vodou, mít zacpaný nos, ať už rukou nebo jako akvabela speciálním kolíčkem, a tady jsem najednou v některých scénách nebo při focení plakátu, musela být jen tak.  Naštěstí jsem se u toho ale netopila a snad diváci ani tu nervozitu nepoznají.

Prošla jste kvůli téhle roli nějakým speciálním tréninkem?

Musela jsem. Měla jsem trenérku akvabel, která mě učila a snad to nakonec vypadá dobře a věrohodně.

Jak si udržujete postavu?

Musím se přiznat, že spíš než cvičením, udržuju se zdravou stravou. Moc mě nebaví chodit do fitka, tam zajdu jen, když je to potřeba například před natáčením, jinak mě tam moc nepotkáte.  Ale snažím se jíst zdravě, miluju ryby, sushi a zeleninu, ale taky občas zhřeším, to je jasné.