Mahulena Bočanová: Z rozvodu se už nehroutím! | Pro ženy | Blesk.cz

Mahulena Bočanová: Z rozvodu se už nehroutím!

27. srpna 2010 | 14:26

Mahuleně Bočanové (43) se během posledních pár měsíců změnil svět. Ji a jejich společnou dcerku Márinku opustil manžel Viktor Mráz. Zamiloval se do zpěvačky Marty Jandové. Pro Mahulenu to byla těžká zkouška. Teď už je ale vyrovnaná a postavila se zpět na vlastní nohy.

Je to přibližně rok, co se váš život pořádně otřásl v základech a výsledkem byl rozchod s manželem. Jak se máte? Ještě žijete v troskách, nebo už jste přebolená, s pevnou půdou pod nohama?

Lehké to nebylo. Vše, co mě dříve trápilo, a nebylo toho málo, bylo oproti tomuto malina. Ale dá se říct, že nejhorší už mám za sebou. S Viktorem vycházíme dobře, není tam žádná závist ani nenávist. Zvláštní bylo, že i když jsme se na rozchodu dohodli, změna nás oba zaskočila.

Viktor to zvládá lépe, já jsem si ještě zcela nezvykla. Ale přesto, že hladina mého žití ještě zdaleka není klidná, už mohu říct, že všechno zlé je pro něco dobré a že jsem vděčná za to, že se mi to přihodilo.

Získala jste rozpadem manželství něco cenného?

Zocelilo mě to a změnilo. Vždycky jsem chtěla být lepší a lepší, na hodinu nebo dvě, a pak jsem zase začala jančit a radovat se, užívat si život. Ale když na to nemáte sílu, nezbývá vám jiná možnost, než odpovědět si na otázky, proč se to stalo a jaký jsem člověk. Zjistíte o sobě věci, které vám nejsou příjemné, ale má cenu je znát a to vás začne měnit.

Otevřel se přede mnou nový, obrovský prostor plný smyslu, naděje a věcí, které ještě chci. Říká se tomu dospívání a to se nedá dosáhnout bez bolesti a katastrof.

Navenek působíte jako žena, kterou nic nezlomí. Máte někoho, komu můžete ukázat i skutečnou Mahulenu?

Život mám rozdělený na „před rozpadem manželství“ a „po něm“. Samozřejmě, že mě v životě potkalo kdeco a že se tím neprochází snadno. Moje paní mi doktorka řekla, že kdyby ona prožila to, co já, tak je už tři měsíce hospitalizovaná. (Smích) Dříve jsem věci řešila s kamarády a nerozuměla jsem takovým těm moudrům, jako že nejbližší pomoc je vždy na konci pravé ruky.

Až když přijde pořádná katastrofa, zjistíte, že je to opravdu tak, že máte pouze sám sebe. Že lidé vás mohou vyslechnout, pohladit, ale abyste se zbavili starostí, tu obrovskou tíhu jim na bedra naložit nemůžete. Tu si musíte nést sama.

Říkala vám ženská intuice, že u vás doma není všechno v pořádku? Nebo to přišlo jako úder pod pás?

Určitě to nebyla rána zezadu do zad. Protože se Viktor odstěhoval, vypadá on jako ten špatný, ale není to tak. Na rozchodu jsme se dohodli. A jsem ráda, že se mi tyto hrozné věci staly teď a ne v šedesátce či sedmdesátce, protože pochybuji, že bych tehdy ještě našla sílu s tím bojovat. Asi bych to vzdala. Já mám ještě kus života před sebou a mám malou Marinu, chci se nadechnout, žít, smát se a být šťastná.

Patří do tohoto scénáře i chlap?

Jasně, s muži je utrpení, ale i sranda. Obvykle to tak bývá, že když je moc nechcete, najednou se jich kolem vás vyrojí kupa.

Stalo se?

Stalo. Když se provalilo, že už s manželem nejsme spolu, dostala jsem hodně nabídek. Potěšilo mě to. Ale nejvtipnější bylo, že se o mě ucházeli zejména podstatně mladší muži. To vlastně ani nevíte, co si máte myslet, když vás na vážné rande pozve sedmadvacetiletý chlapec! Trochu absurdní.

Neumím si představit, co bych s takovým mláďátkem dělala, o čem se bavila. Mám chuť koupit mu kolečkové brusle, poslat ho do kina nebo mu dát peníze, aby jel na dovolenou se svou mladou holkou.

Ale vždyť máte přítele, který má těsně nad třicet.

Ano, ale to není žádný zajíček. Je velmi dospělý a životem otřískaný. Vůbec nepociťuji, že je mladší. Je zralejší, než jsou někteří čtyřicátníci. Ale jak to bude dál, netuším.

Jste temperamentní osoba, která se vždy do všeho vrhne na sto procent. Platí to i ve vztazích? Zalíbí se vám, zavoní a jste v tom až po uši, připravena hory přenášet?

Kdepak, teď jsem extrémně opatrná a myslím si, že mi to už zůstane do konce života. Je to jako se spalničkami, můžete je dostat pouze jednou, pak už jste imunní. I kdybych nechtěla, budu už jen velmi opatrná a chlapi se mnou budou mít problémy a trápení. Také mě frustruje to seznamování se, poznáván a testování, zda spolu můžeme fungovat. Je to děsivé.
Ženy potřebují jistoty. Jistotou ve vašem životě je například to, že každé léto trávíte na Kypru.

Váš manžel je bohatý muž. Asi se teď budete muset finančně uskromnit. Je pro vás velká změna, že musíte šetřit?

Aby nedošlo k nedorozumění, nešetřím proto, že jsme se rozešli s manželem. I když jsme byli spolu, používala jsem na sebe a Marinku pouze své peníze. Mám to tak ráda, vydělávat a fungovat na vlastní triko. Samozřejmě, kdybych peníze neměla, tak bych si je vyžádala a Viktor by mi je beze všeho dal, protože je velmi velkorysý.

Když jsme se rozešli, vyděsila jsem se situace, že já budu pracovat a Marinka bude trávit většinu času s chůvou. Chtěla jsem jí dát co největší jistotu, být jí maximálně k dispozici, aby nepocítila, že se v rodině něco děje. A klepu na dřevo, zatím nepocítila. Oba jsme se vypnuli k maximálnímu rodičovskému výkonu, aby ji nezasáhla situace, která byla naším bohužel okamžitým rozhodnutím a v níž je ona nevinně.

Takže jste pocit z dobře vykonané práce a toho, že se můžete realizovat a být úspěšná, obětovala spokojenosti dítěte.

Nepokládám to za oběť, protože jsem to tak dělat nemusela, nebyla jsem donucena, sama jsem se tak rozhodla. Práci jsem úplně nestopla, ale minimalizovala. Stále hraji v Činoherním klubu a v divadelním souboru Háta, příští sezónu snad vezmu o pár představení více než tu minulou. Natáčím seriál Vyprávěj pro ČT a moderuji Top Star magazín na Primě.

Když usoudím, že chci více práce, respektive že ji víc potřebuji, aby byly penízky, tak budu dělat. A z pragmatických důvodů budu dávat přednost moderování, které je nejlépe placené, a zároveň jsem z domu pryč tehdy, když Marinka spí, takže o mě nepřijde.

Při výpočtu toho, co děláte, jste nezmínila tanec. Ale vy na různých akcích nejen moderujete, ale i tančíte. A s jakým nadšením!

Tanec je moje láska, taková veliká. Dokonce až droga, jíž se už nikdy nevzdám. Jen mě mrzí, že jsem ji objevila až těsně před čtyřicítkou, když jsem tancovala ve Star Dance. Tam jsem se poznala s Jardou Kunešem, perfektním tanečníkem, který ze mě umí vytřískat maximum. A možná i proto, že jsme si sedli i lidsky, jsme jako jediný taneční pár spolu zůstali i po soutěži.

Vystupujeme na různých akcích, ale i kdybych za to nebyla placená, určitě bych trénovala dále, protože mě to neskutečně baví, udržuje v kondici a zažívám při tom hodně zábavy. Nyní jsme se dali dohromady s velkou latinskoamerickou formací Tradicion a vymysleli spolu perfektní choreografii. Už bez toho nemůžu žít.

Mluvíte o tom s takový zápalem, že každý, kdo by vás slyšel, by se šel okamžitě přihlásit do tanečních. Možná by si vás nějaké měly najmout.

Jasně, každá žena, která chce mít dobrou postavu, ať zapomene na nudné zvedání činek v posilovně a tancuje! Zažije zábavu, moře emocí, zformuje si tělo a ještě se něco naučí. Co může být lepší?!

A vy si nechcete střihnout i nějakou soutěž? Změřit si síly s profíky, když se tím už tak trochu živíte?

Velmi toužím zažít tu atmosféru. Můj trenér standardního tance Petr Zábystřan, vicemistr republiky, mě i přemlouvá, abych šla, údajně bych na nějakou technicky slabší soutěž i měla, ale já bych to už fyzicky nezvládla. Jedno kolo ze šesti tanců možná, ale nedej bože, abychom postoupili, to bych tam zemřela. A s vynikajícím Petrem by mi to hrozilo.

Náhodou, epitaf "Umřela šťastná, v náruči perfektního tanečníka ..." nezní špatně.

Perfektní! (Smích) A k tomu opotřebené taneční boty - dva páry ze Star Dance, které jsou dokonce od krve, mám schovány. Takže kdyby něco ...

Bude mít ve vašem žití ještě místo rodinný život, manželství a tak dále?

Rodinu mám, a tím nemyslím jen Marinu, ale například i Viktorovy rodiče nebo jeho sestru, kteří se ke mně pěkně chovají i přesto, že se naše cesty rozešly. Viktor možná bude mít další rodinu, já si nějakou novou další představit nedokážu. Možná proto, že je to příliš brzy, ale fakt nedokážu. Neumím si to představit.

Ale říká se "nikdy neříkej nikdy.."

Jasně, bude to jako v americkém filmu. (Už se zase usmívá.) Nyní vyjdu z restaurace, zastaví u mě limuzína, okénko se spouští a již je v něm vidět tvář Richarda Gera, který říká: Mahuleno, celý život po vás toužím. Už to víc nevydržím, netrapte mě, vy jste sama, já jsem sám, zkusíme to spolu?

Když se toto stane, poruším všechny své zásady a sama vám zavolám do redakce, abych to roztroubila do světa. Nikdy neříkej nikdy je fajn, ale já jsem teď konečně nohama na zemi a chci, aby to tak zůstalo.

Česká Salma Hayek

Hereckou kariéru odstartovala dávno předtím, než skončila konzervatoř, protože už jako čtyřletá natáčela pohádky a reklamy. Vždy se lišila, vždy byla jiná, nezapadala do davu a nikdy tím nebyla nadšená.

Ne že by chtěla vyčuhovat, ale když máte otce architekta, který projektuje zahraniční ambasády, a mámu modelku s tváří Sophie Loren, která vám za nic na světě nedá na tělesnou výchovu modré trenýrky a bílé tričko, aby nepodporovala komunistické zásahy do života lidí, a místo toho oblékala dcery do značkových džínů, zapadnete těžko.

Naštěstí, Mahulena si umí pořádně střílet i sama ze sebe, proto vše zvládla bez újmy na duševním zdraví. Hrála v tuctu pohádek a desítkách filmů, po čtyřicítce se dala na tancování a vrátila se i na molo jako modelka. Jako třiačtyřicetiletá nafotila jemně erotický kalendář, aby světu potvrdila, že čtyřicátnice ani omylem nepatří do starého železa, a aby měla památku, až jednou bude stará. V poslední době však práci omezila na minimum, aby se mohla věnovat své osmileté dceři Marině, kterou má s Viktorem Mrázem.

Autor: cas.sk, mivr, kamp