Jaká je Carla Bruni Sarkozy? Jsem náročná, přiznává první dáma Francie | Pro ženy | Blesk.cz

Jaká je Carla Bruni Sarkozy? Jsem náročná, přiznává první dáma Francie

1. srpna 2010 | 07:11

Manželka prezidenta Nicolase Sarkozyho tvrdí, že může jít kam chce, protože si ji na ulici nikdo nevšimne. Těžko uvěřit, protože tuhle dvaačtyřicetiletou ženu musí registrovat každý muž. Nyní dostala i amerického režiséra Woodyho Allena, který s ní natáčí romantickou komedii Půlnoc v Paříži.

Znalec ženské krásy, šarmantní podivín Allen už loni složil první dámě, bývalé modelce a stále aktivní zpěvačce poklonu s tím, že by se mu před kamerou líbila. "Jsem si jistý, že by byla báječná. Má charisma a je zvyklá vystupovat na veřejnosti. Mohl bych jí dát jakoukoli roli," prohlásil uznávaný režisér v médiích. Mimochodem slavných mužů, kterým tato vzdělaná aristokratka učarovala, byla řada.

Carla svého času např. nedala spát rockeru Jaggerovi, neméně slavnému Ericu Claptonovi. Její důvěrný životní přítel, režisér Clint Eastwood za ní jezdil relaxovat do Evropy a říká se, že neodolal ani magnát Donald Trump. To všechno se odehrálo před Nicolasem Sarkozym, který se s Carlou před dvěma a půl lety v Elysejském paláci oženil.

Allen prezidenta Sarkozyho respektuje

Režisér začal snímek Půlnoc v Paříži (Midnight in Paris) natáčet na začátku prázdnin. A to ve vší tichosti v jedné z malých uliček lidovější čtvrti města nad Seinou. Žádná zvláštní opatření kvůli první dámě země učiněna nebyla.

Hlavní roli v Allenově komedii vyprávějící o americké rodince v Paříži, dostala francouzská herečka Marion Cotillard. Držitelka Oscara za ztvárnění Edith Paif, jež momentálně s DiCapriem září v trháku Počátek. Carla Bruni Sarkozy v Midnight in Paris hraje kultivovanou ředitelku muzea. Mimochodem, pokud se týká kultivovanosti, tak k té Carlu bohatá šlechtická famílie vedla od plenek.

Woody Allen si je dobře vědom, koho v případě Carly Bruni režíruje. „Beru v potaz, že se jedná o prezidentovu choť,“ řekl médiím. „Carla Bruni není žena, která si na živobytí vydělává hraním. Je to první dáma. Kdykoliv může být odvolána kvůli jiným povinnostem. Musím proto vzít v úvahu rizika, která spolupráce s ní obnáší," prohlásil také pro Daily Telegraph.

Carla Bruni se zase nechala slyšet, že těžko mohla nabídce amerického režiséra odolat, i když je to pro ni krok do neznáma, k němuž by jinak postrádala odvahu. „Nejsem žádná herečka. Možná budu úplně špatná, ale nechci ve svém životě promarnit takovou příležitost. Až budu babičkou, můžu vzpomínat, že jsem dělala film s Woodym Allenem."

Otevřená zpověď Carly

Atraktivní čtyřicátnice Bruni je neuchopitelná a zároveň přímá žena. Dokonce tak, že se někdy její otevřenost Elysejskému paláci nelíbí. Každopádně je dámou, která díky původu, švýcarským internátním školám a praxi v showbyznysu umí zůstat nad věcí. A její ego kvůli tomu, že si vzala francouzského prezidenta, nad katedrálou Notre Dame nelétá.
Svědčí o tom i rozhovor, jenž Carla před časem ženskému magazínu Marie Claire poskytla a z nějž několik otázek a odpovědí ve zkrácené formě otiskujeme.

Musela jste někdy něco opustit a pak toho litovala?
Nikdy. Celý život se přece musíme něčeho vzdávat. Pokud člověk zvládne uzavřít jednu životní etapu a otočit list, nemusí být smutný. Litovat může jen, když to nedokáže, přesto že by kvůli okolnostem měl.

Na čem jste v životě závislá?
Na lásce. Na čtení, filmech, hudbě a taky na cvičení.

Máte dojem, že si lze v lásce vybírat?
Láska je jedna z věcí, které nelze v životě kontrolovat. Pokud nás někdo opravdu silně přitahuje, nemůžeme si pomoci.

Jak se žije po boku prezidenta?
Ocenila bych, kdybychom mohli žít jako normální lidi. Bylo by mnohem jednoduší, kdyby Nicolas složil funkci a my nemuseli mít pořád za zády ochranku. Jenže on ji potřebuje. Zatímco já můžu jít kam chci a nikdo si mne nevšimne.

To přeháníte...
Vážně ne. Pokud mě lidé zaznamenají, sotva pozdraví. Názor na mne si tvoří jen prostřednictvím médií. Jenže to, co si přečtou, může mít k pravdě docela daleko. Musela jsem tedy trochu přibrzdit, protože cokoli řeknu nebo udělám, novináři hned rozmáznou.

Jak tedy snášíte bulvár?
Myslím, že je žurnalistika těžká práce. Soudím podle přátel, kteří ji dělají. Nemám s médii problém. Nezajímá mě, co o mně píšou. Beru je jako zdroj informací.

Spousta lidí se ale nechá informacemi ovlivnit...
Jistě. Když jsem pracovala v modelingu, hudebním průmyslu, byla jsem na médiích závislá. Díky nim jsem prodávala svou práci a vzhled. Proto se na novináře nezlobím.

Považujete se za náročnou?
Samozřejmě. Život je příliš krátký. Snažím se tedy vzít si z něj co nejvíc. Neustále mám pocit, že mi něco utíká a já to musím rychle dohnat. Naplnit bytí do poslední minuty.