3°C
"Děti jsou čím dál tím častěji konfrontovány se svým vzhledem. Viděl jsem u nás už šestileté holčičky a chlapce, kteří projevovaly příznaky poruch příjmu potravy (PPP). Měli náběh na anorexii," řekl nám Jiří Knotek, primář Dětské psychiatrické kliniky FN Motol.
Hrozivá čísla varují
Čísla z nedaleké Británii jsou šokující. Za poslední tři roky zde bylo kvůli PPP hospitalizováno více než 2100 dětí. Z toho jich osmadevadesát bylo ve věku od pěti do sedmi let. Dalších devětadevadesát ve věku od osmi do deseti let. Čtyřista dětí pak ve věku od deseti do dvanácti let. Počet těch nejmenších odmítly nemocnice sdělit.
V Česku bohužel přesná čísla nejsou známa. "Problém je, že tahle nemoc se často tají. Děti jsou hospitalizovány na interních klinikách a rodiče pomoc psychologa či psychiatra následně nevyhledají. Mají pocit, že to zvládnou sami," prozradila nám doktorka Hana Papežová, vedoucí Centra pro poruchy příjmu potravy.
"Rodiče si navíc většinou nepřipouští, že by jejich "malá" holčička mohla mít
Poruchami příjmu potravy u nás podle odhadů trpí 2-7 % dospívajících dětí. Alarmující je rozsáhlá studie Psychiatrické kliniky pražské 1. lékařské fakulty provedená mezi českými školáky. Celkem 57 % dívek a 34 % chlapců v ní uvedlo, že není spokojeno se svým tělem. Většina dětí se přiznala, že svou touhu po štíhlejší postavě řeší od dětství redukčními dietami, vynecháváním hlavních jídel, nadměrným cvičením nebo násilným zvracením.
Na vině jsou rodiče i ideály
Kult krásy a štíhlého těla na nás útočí ze všech stran. Už malá (tří až čtyř letá) děvčátka touží podobat se extrémně štíhlým dívkám, které vidí v maminčiných časopisech, na bilboardech či internetu. Sklízet obdiv, být oblíbené. Úspěch automaticky podmiňují rovnicí krásná = hubená. Vnímavé jedince může takový tlak negativně ovlivnit.
Dalším spouštěcím faktorem bývají nevyrovnané vztahy v rodině. Příliš dominantní matka nebo terorizující otec, přemrštěná ochranitelská péče, preference některého ze sourozenců apod. Problémem je i pracovní vytížení rodičů, kteří si mnohdy neuvědomují, jak málo času věnují svým dětem a jak málo s nimi probírají jejich „obyčejné“ denní starosti a pak se může stát, že se děti izolují a uzavírají do svého vlastního světa.
V neposlední řadě je na vinně internet. Dívky mezi sebou na sociálních sítích sdílejí informace o různých drastických dietách, píší blogy o anorexii, rady, jak utajit svůj problém. V ostatních tak lehce mohou vzbudit dojem, že nejíst je normální. Rodiče by se proto měli zajímat o to, co jejich děti na internetu dělají. V mnoha případech to může ulehčit nejen komunikaci s dítětem, ale také objevit problém včas.
