3°C
Všechno začalo 5. ledna v roce 2009. Tehdy si Anna s matkou Christine řekly, že shodí pár kil, které nabraly během mlsání o vánočních svátcích. Jenže hubnutí se školačce vymklo z rukou.
Přitom v době, kdy s dietou začala, vážila šestašedesát kilogramů při výšce sto sedmdesát centimetrů, což je podle výpočtu BMI normální, zdravá váha. To si ale Anna asi nemyslela. Za to bohužel zaplatila životem.
A rodině, matce Christine Gibson (51), která se živí jako účetní, otci Paul Wood (62), který pracuje jako stavební inženýr, a bratrovi Matthewovi (20), nezbývá, než se ptát: "Proč Anna? Proč my?"
Šílený deník
Anna, které tehdy bylo na začátku držení diety patnáct let, si o svém tehdejším stravování dokonce psala deník. V něm na začátku stojí: "Začínám dnes, protože v pátek a neděli se mi to moc nepovedlo – jedla jsem moc." Dále je tam například napsáno: "Méně je více."
Deník také poukazuje na chudý jídelníček, který si dívka naordinovala. Snídala jen kávu a vodu, k obědu jedla zdravé věci typu mrkev, jablko a celer. Večer ale jedla s rodinou, co její maminka uvařila. Možná i proto její rodiče neměli zpočátku tušení, že s Annou není všechno v pořádku.
Ke konci nemoci ale psala přímo zoufale: "Nenávidím sebe a svůj život tak moc – proč v tomhle pokračovat a prodlužovat mou bolest. Nejsem šťastná a nesnáším ten pocit samoty, který mám. Jsem nudná nicka. Jsem odporná a osamocená. Chci zemřít."
Rodičům volali ze školy
Jenže oběd později probíhal jen v duchu pití velkého množství vody. Na vznikajíci potíže upozornil rodiče až Annin trenér plavání. Dívka totiž v této disciplíně závodila za školu a hrála i vodní pólo. A je pravda, že v plavkách se neskryje nic.
Matka dívky si nejprve myslela, že trenér zbytečně panikaří. Pro jistotu se Anny zeptala, jak to tedy s jejím jídlem je. Dcera jí řekla, že jí normálně. A Chris neměla jediný důvod jí nevěřit. S dcerou měly vždy dobrý vztah a mohly si říct všechno. Anna jí nikdy nelhala. Jenže posedlost pocitem, že je tlustá, asi Annu donutila matce neříct pravdu.
V květnu se dívčin zdravotní stav zhoršil natolik, že ovlivňoval i její psychiku. Byla náladová a ve škole měla problém s koncentrací. I její otec Paul říká: "Ze zdravé, sebevědomé dívky se stala bytost bez jiskry. Taková nikdy předtím nebyla."
Situace došla až tak daleko, že si stavu vyhublé Anny všimli i učitelé. Ředitel školy, kterou Anna navštěvovala, zavolal Chris a doporučil jí dovést dceru k dětskému psychologovi.
Christine to tedy udělala. Tam bylo lékaři hned jasné, o co se jedná. Anna byla hospitalizována na jednotku pro lidi, kteří mají poruchu příjmu potravy. To bylo pouhých deset měsíců poté, co dívka začala s drastickou dietou a stala se jí přímo posedlá. V srpnu roku 2009 vážila pouhých jednačtyřicet kilogramů!
Začarovaný kruh
V ústavu, kde byla čtyřiadvacet hodin pod dozorem a musela pravidelně jíst, byla Anna velmi nešťastná. Domů psala dopisy, ve kterých si stěžovala a prosila rodiče, aby ji vzali zpět domů: "Proč mi nepomůžete, když vidíte, jak moc to tu nenávidím? Lidé tady jsou poloviční co já. Nakonec tu tak ztloustnu a budu mít takové deprese, že se zabiju. Nechci, abyste ty nebo táta trpěli."
Z nemocnice byla propuštěna v prosinci, kdy vážila jednapadesát kilogramů. Doktoři dali rodičům jídelníček, který by měla Anna dodržovat. Jenže k výpisu doporučených jídel jim nedali, jak do posedlé dcery jídlo dostat.
"Jednou jsme měli rizoto. Dvě hodiny jsem se ji snažil přesvědčit, aby to snědla. Bez úspěchu. Jen seděla a posouvala jídlo na talíři," vzpomíná na krušné chvíle s dcerou Paul.
Anna totiž po návratu z nemocnice začala znovu hubnout. Podle zápisků z deníku si připadala odporná a tlustá. Začala vypomáhat v mateřské školce. Její rodiče si naivně mysleli, že už konečně vše bude jako dřív, že už bude Anna v pořádku.
Operace ji úplně oslabila
To se ale bohužel šeredně spletli. Anna předstírala, že se vše vrátilo do starých kolejí, že normálně jí. Přitom ale neobědvala a do práce nejezdila autobusem, ale cestu dlouhou devětt a půl kilometru chodila pěšky. Její snaha shodit kila vyústila v únorové zhroucení na ulici.
Byla tedy opět převezena do nemocnice. Tam doktoři zjistili, že má vřed. Ten jí vyoperovali a čekali, jak se s tím Anna popere. Dívka už ale stěží dokázala sama dýchat, až tak byla vyčerpaná a zesláblá.
Šest týdnů po operaci, 26. března, Anna dostala infarkt a zemřela. Mezi posledními slovy, které stihla zdrcené rodině říct, bylo: "Mám vás ráda." Lékaři tvrdili, že ještě neměli pacienta, u kterého by se anorexie vyvinula tak rychle.
