Pátek 4. října 2024
Svátek slaví František, zítra Eliška
Oblačno, déšť 12°C

Chtěl být model, hubnul k smrti: Anorexie mužů

11. března 2011 | 05:30

Chtěl se stát modelem. Pózovat fotografům. Místo toho skončil v nemocnici s váhou 28 kilo. V touze po dokonalosti Ollie (18) propadl mentální anorexii. Přežil jen zázrakem.

Začátek roku je pro britského teenagera vždycky těžký. Z novin i časopisů útočí všemožné diety, příběhy těch, kteří úspěšně zhubli. Stránky se hemží inzeráty na zaručené zhubnutí. Z bilboardů a reklamních přístřešků na zastávkách se smějí štíhlé dívky z reklamy na cereálie. Součást "vyvážené" stravy, která vám pomůže zhubnout. Mediální tlak je zkrátka obrovský.

Zabijácká porucha příjmu potravy

Vyvážená strava je však něco, co bylo Olliemu poslední tři roky cizí. Jedl jen krajíc chleba denně. Jestli teď mladý muž něco potřebuje, je to spíš méně pohybu, než víc. Ještě nedávno byl totiž na pokraji celkového kolapsu.

Tělo už nemělo z čeho brát. Ztratil se tuk, atrofovalo svalstvo. Srdce se scvrklo. Podvyživený chlapec byl podle slov lékařů jen krůček od smrti. Jeho život ovládla anorexie.

Šikana všechno spustila

Problémy začaly před třemi lety na střední škole. Ollie, který nikdy nebyl silný (při výšce 1,80 metru nevážil víc než 60 kilo), se stal obětí šikany. To naprosto poznamenalo jeho sebeúctu. "Nevím, co se stalo. Najednou jsem necítil hlad, začal jsem odmítat jídlo. V průběhu času to bylo horší a horší," vzpomíná. "Bál jsem se, že když cokoliv sním, přiberu na váze."

"Nejdřív to byla posedlost, nakonec přerostla v závislost. Pak jsem přestal jíst úplně," vypráví chlapec. Přes volné oblečení si toho ale maminka nevšimla. Olli navíc pomáhal v kuchyni, miluje totiž vaření. Jen zkrátka nejedl. Všímat si toho začali až kamarádi. Kupovali si koblihy, hamburgery, jen on nejedl nic. Rodina procitla až po roce. Při osmihodinové společné cestě totiž Ollie nesnědl ani sousto. To už vyzáblý chlapec nekontrolovaně omdléval.


Osvobozující diagnóza

Maminka syna poslala k lékaři. Ten mu předepsal nutriční nápoje a poslal ho do poradenského centra pro mládež. Olliemu to však nepomohlo. Závratě a mdloby se stupňovaly.Vše komplikoval téměř nulový krevní oběh. V říjnu 2009 mu byla diagnostikována anorexie, v listopadu byl převezen do nemocnice.

"Ulevilo se mi. Věděl jsem, že okolí zjistilo, že mám problém. Ale až v nemocnici jsem si uvědomil, že jsem mohl umřít. A to jsem vážně nechtěl. Poznal jsem vážnost situace, potřeboval jsem ale odbornou pomoc.

Bolestný pohled do zrcadla

Každý den Ollie bojuje s odporem k některým potravinám. Nesnáší mléčné výrobky, stále počítá kalorie. Maso a ryby odmítá jíst častěji než jednou denně. Důležité však je, že sní tři až pět jídel denně. Dost k výživě těla i mysli. Dost ke studiu na vysoké škole. Studuje módní návrhářství. Obor, který tolik miluje.

Pohled do zrcadla je pro něj však stále těžký. "Nesnáším toho tlustého kluka, který tam stojí. Vím ale, že vidím zkreslenou skutečnost. Anorexii není možné vyléčit, musím se s ní vypořádat sám," říká Ollie. Daní za nulovou výživu je špatná pleť, řídké a mastné vlasy, zničené nehty. Sympatický mladý muž však svůj život pomalu vrací do normálního stavu. Čeká ho ale ještě dlouhá cesta.

Autor: Lenka Chvostová, INT