2°C
Byl jste u prvního umělého oplodnění u nás. Jak na to vzpomínáte?
„První těhotenství dalo hodně práce. Dnes je tu skutečně průmysl, který se věnuje výrobě nástrojů a všeho, co je potřeba. Tehdy byly jen myšlenky a rozvíjelo se to. Všechno fungovalo během operačních výkonů. Na začátku operace se odebrala vajíčka, druhý tým lékařů vajíčka oplodňoval spermiemi partnera a následně se oplodněná vajíčka vracela do vejcovodů. Neměli jsme vůbec tušení, jak to všechno bude probíhat. Ta pacientka pak ležela u nás na oddělení, takže jsem měl možnost ji celou dobu sledovat, a byli jsme i u porodu.“
Povedlo se vám to tedy hned napoprvé?
„Vůbec ne! Na začátku jsme rozvíjeli už jen metodu, jak vlastně odebrat ta vajíčka. Tehdy ještě nebyly léky, které se ženám podávají dnes, aby se jim uvolnilo více vajíček. Dnes už je to rutinní záležitost, ale tehdy to byla nedostupná záležitost, a to málo, co bylo, bylo vyrobeno ze zvířecích hormonů. I kvůli tomu, že se dnes těch vajíček uvolňuje několik, je větší počet vícečetných těhotenství. Nám tehdy trvalo dva roky, než první žena porodila.“
A první klasické umělé oplodnění, kterému se říká ze zkumavky?
„Takové první dítě, kdy se oplozené vajíčko vložilo přes pochvu přímo do dělohy, se narodilo ještě o dva roky později, v roce osmdesát čtyři.“
Zaznamenali jste tedy i neúspěchy, než se narodilo první dítě?
„Samozřejmě, bylo několik mimoděložních těhotenství a potratů.“
Víte, kolik jste vy osobně takto »vyrobil« dětí?
„První roky to byly jen desítky těhotenství a z toho poměrně velká část skončila mimoděložním těhotenstvím nebo potratem. Opravdový rozvoj začal o deset let později, když jsme měli možnost využívat kvalitní zařízení. Ale bylo jich hodně, k dnešnímu dni více než tisíc určitě. Ale ještě v roce 1990 bylo v Československu jen pět reprodukčních center.“
Dnes jich je 31…
„To je, shodou okolností jsem také předsedou Odborné společnosti pro asistovanou reprodukci (usmívá se). Vývoj za těch třicet let je ale, jak říkám, úplně jinde. Na začátku to byla metoda pro neplodné ženy, dnes umělé oplodnění využívají páry s poruchami plodnosti. Nerad používám slovo neplodný, protože většina faktorů, kvůli kterým daný pár nemůže mít dítě přirozenou cestou, není absolutních.“
Jaké jsou ty faktory?
„Pokud žena nemá vejcovody, pak je to jasné. Dnes jde hlavně o úplně jiné věci, mezi které se počítá i změna životního stylu, stres, záněty, hormonální, imunologické a další problémy. U mužů to je hlavně klesající počet a pohyblivost spermií. Navíc se to všechno v průběhu let mění.“
Dnes už jsou poznatky lékařů mnohem dál, možná až příliš daleko…
„Ano, je důležité, aby tento vývoj nepřekročil hranice toho, co je pro společnost v dané chvíli přijatelné.“
Třeba Vatikán se staví k umělému oplodnění zcela odmítavě. Vy v tom vidíte nějaký etický spor?
„Tento problém ve Vatikánu je kontinuální od prvního dítěte ve zkumavce. Co je důležité, že názor změnila společnost. Jak laická, tak odborná. Lidé už se k tomu dnes nestaví jako k něčemu špatnému. Já už několik let tvrdím, že v každé třídě nejen v České republice, ale i ve světě sedí nejméně jedno dítě ze zkumavky. Lidé už se za to tolik nestydí. Já jsem žádný takový spor nikdy neřešil, jinak bych to ani nemohl dělat.“
Některé odmítavé hlasy také tvrdí, že je umělé oplodnění jen velký byznys. Je to tedy byznys, nebo pomoc párům, které chtějí mít dítě?
„Já bych tyhle dvě věci oddělil. Tyto hlasy byly, jsou a budou. Když jsme si dělali ankety mezi lidmi, tak jsme zjistili, že zcela jiný přístup mají lidé, kterých se to nějak týká. I když jsou to třeba silně věřící lidé a dříve by proti tomu brojili. Pak se to ale začne týkat jich nebo někoho z rodiny, tak často úplně změní názor. A je to jenom dobře. My jsme si museli vybudovat svoje místo na slunci i jako pracoviště nebo samostatný medicínský obor.“
Ale byznys to určitě je, ne?
„Kdysi to tu opravdu dělali nadšenci na koleni. Dnes už je to profesionální a rutinní záležitost. Vstoupily do toho firmy, které vyvíjejí léky, přístroje a další věci, jsou tu programy dárcovství vajíček a spermií. Je jasné, že to už funguje trochu tržně. Kdyby to všechno bylo tak jako před třiceti lety, kdy byla úspěšnost umělého oplodnění mnohem, mnohem menší, tak by bylo možná to jediné pracoviště dodnes.“
Mluví se také o věkovém omezení matek, kterým se mohou oplodněná vajíčka implantovat...
„Já se snažím už dlouho říct, že názor odborníků je důležitý, ale neměl by být jediný. Když si uvědomíme, že průměrný věk života býval jiný, ženy byly schopné otěhotnění úplně jinak dlouhou dobu a umíraly mnohem dřív, tak je tu otázka morálky jinde. Těžko potom odmítat i oproti tradici starší páry, když se dožívají více let a mají možnost se o ty děti postarat.“
Pojišťovny nějak věkově omezují své pacientky?
„Pojišťovny dříve hradily implantaci vajíček do pětatřiceti let, dnes je to do čtyřiceti, je ale jedno, kolik je muži. Otázka, do kolika let je to ale morálně správné, je velmi individuální. Mnohdy je čtyřicetiletá žena výrazně zdravější než jiná pětatřicetiletá. A to by mělo být rozhodující. Osmačtyřicet let, dokdy se ženám ta vajíčka implantují, je standardní v mnoha zemích a já se k tomu přikláním.“
Vy sám máte děti?
„Mám dva syny. Jeden je chirurg, druhý ještě studuje a ten se nepotatil, jde ekonomickým směrem.“
Nemohu se nezeptat… Ve vašem případě to bylo bez pomoci odborníků na umělé oplodnění?
„Bylo. Pokud nepočítám sebe...“ (s úsměvem)
Co mají mladá děvčata dělat pro to, aby vaši pomoc nikdy nepotřebovala?
„To je těžká otázka. Optimální hranice plodnosti je kolem dvaadvaceti roků, pak už plodnost ženy jen klesá a to je prostě fakt. Pokud má žena často záněty a na to navazující operační výkony, s tím také plodnost klesá. A někdy ať děláte, co děláte, nejde s tím nijak hnout. Problémy s plodností jsou ale opravdu dané hodně tím, že se rodičovství odkládá, dokud rodiče nejsou zajištění. Pak mají dům, zasazený strom a najednou zjistí, že tam není to dítě. A někdy je bohužel pozdě.“
Jak se »vyrábí« dítě ve zkumavce?
Umělé oplodnění se zkracuje jako IVF – in vitro fertilisation, tedy oplodnění mimo tělo. Ženě jsou od začátku menstruačního cyklu podávány hormony, díky kterým uzraje více vajíček naráz. Vajíčka se odebírají vpichem jehly skrz poševní stěnu.
Partner týž den odevzdá sperma, které se i s vajíčky vloží do tzv. výživného média, kde dojde k oplodnění. Poté, co se vajíčko začne dělit, se vloží ženě do dělohy. Obvykle se vkládají dvě až tři embrya, aby se zvýšila pravděpodobnost otěhotnění, a právě proto jsou častá vícečetná těhotenství.
