Barevně až od roku 1973
První pravidelné televizní vysílání začalo ve světě už od 30. let 20. století. V bývalém Československu pak první pokusy probíhaly od 1. května 1953. V té době vznikala televizní studia ve všech velkých městech, tedy v Praze, Brně, Ostravě a Bratislavě. V témže roce Tesla Strašnice vyrobila první televizi Tesla 4001A, a tuto nádheru mělo doma zpočátku pouze několik stovek lidí. Přístroj stál přibližně 4000 Kčs a vypadal podobně jako rádio. Na tehdejší dobu to bylo ovšem hodně peněz.
Vysílání začalo být pravidelné a v roce 1961 i přes nákladnost pořízení televize už mělo doma v obýváku televizi více než milion lidí našeho státu, na konci šedesátých let pak tři miliony. Program byl tehdy samozřejmě pouze jeden, druhý program začal vysílat až v roce 1970 a od roku 1973 se začalo vysílat barevně – televizi, ve které byly vidět barvy, si však prozatím nemohl dovolit každý.
Televize stála několik měsíčních platů
Televize byla ukazatelem životního standardu, protože byla dost drahá, v podstatě její cena odpovídala hned několika měsíčním platům. Kromě Tesly Strašnice televizi vyráběla také Tesla Orava a barevná televize byla podstatně dražší než ta černobílá, první prototyp stál neuvěřitelných 12 400 Kčs, což byly tehdy obrovské peníze. Proto si spousta lidí pořizovala barevnou televizi až spíše na konci 80. let anebo v 90. letech. Do té doby bylo standardem mít televizi černobílou, která byla u nás mnohem dostupnější a podstatně levnější.
Od 90. let už byly barevné televize samozřejmostí a jejich cena se vcelku rychle snižovala, takže je měl už v podstatě každý. Od roku 1997 se pak přešlo na digitální vysílání a postupně se začaly přidávat i komerční kanály.
Oči přilepené na malých obrazovkách
Zatímco dnes u sledování televize často ještě děláme něco jiného, dříve to byla velká událost, na každý pořad se lidé těšili a oči měli vyloženě přilepené na obrazovkách. Dřívější televizní vysílače byly malé, s vypouklou obrazovkou, sníženou možností zvuku, a navíc v černobílém provedení, takže si jistě dovedete představit, že oči a uši musely být vyloženě na šťopkách. Přepínalo se pak ručně a k televizi se muselo vstávat z křesla, moderní dálkové ovladače samozřejmě přišly až později.
Televize měla své stálé místo v obývacím pokoji. Měla krabicový vzhled, a aby se využilo místo, obvykle se na ni ještě pokládaly nějaké dekorace, pod něž se opravdu často dávaly krajkové dečky, jež někdy překrývaly samotnou obrazovku. Dnes toto s úsměvem považujeme za vrchol nevkusu.
Hlasatelé, estrády a sovětské filmy
A jak to bylo s programy, pořady či filmy? Televize začala sloužit jako prostředek k zábavě a uvolnění, odvedení od soustředění se na politickou situaci. Program ale musel striktně odpovídat požadavkům socialistického státu. Každý pořad nebo film uváděla televizní hlasatelka, která se nikdy nepřeřekla a byla dokonale distingovaná. Humor pak diváci mohli čekat spíše v oblíbených estrádách a nejen silvestrovských pořadech typu Televarieté či Možná přijde i kouzelník. Hodně se hrály sovětské filmy, pohádky a seriály, večer bývaly kriminálky nebo filmy s hvězdičkou, což znamenalo, že jsou dětem a mládeži nepřístupné. Patřila mezi ně například Angelika.
Dospělé také nejvíce těšily komedie s Vladimírem Menšíkem, Ivou Janžurovou, Jiřinou Bohdalovou, Jiřím Sovákem, obrovský úspěch měly všechny Vorlíčkovy filmy, seriály a pohádky a diváci milovali také krásné hlasatelky, například Saskii Burešovou, Marii Retkovou, Marii Tomsovou, Annu Wetlinskou nebo Marcelu Augustovou, která zpočátku moderovala spíše dětské pořady.
Podívejte se, jak se změnily tváře České televize:
Na své si přišli i nejmenší diváci
Děti milovaly Malý televizní kabaret, Večerníček, spoustu pohádek nebo také dětské pořady jako nedělní Studio Kamarád, Vega, Magion a další. To vše však bylo až v 80. letech, do té doby děti ještě často bavil Strýček Jedlička nebo Štěpánka Haničincová. Z dalších zahraničních kanálů se dalo naladit bratry Slováky anebo Poláky. Například děti s oblibou sledovaly oblíbený polský večerníček Příhody kocourka Filemona, Kouzelná pastelka, o kouzelné tužce, která cokoli nakreslila, tak ožilo, anebo Medvídek ušáček, o medvídkovi v pyžamu, který před ulehnutím do postele vyprávěl, co se mu každý den přihodilo. Slovenský večerníček pak uváděl animovaný dědeček s lucerničkou a se psíkem u chaloupky, tato znělka se vysílala od roku 1975.
Z dětských moderátorů patřili mezi špičky Jiří Chalupa ve Studiu Kamarád společně s postavičkami Jů a Hele i Mufem supermufem nebo Jan Rosák a Petr Jančařík v pořadech Vega a Magion, které pak hltaly starší děti.
