4°C
Zpočátku spartakiáda pořádána za komunismu každých pět let všechny bavila. Od roku 1955 až do roku 1985 probíhala v pražské metropoli pravidelně. Zacpaná mhd, výluky, náhradní trasy i plná Praha tradičně patřily k pořádání spartakiádního cvičení. Původně se přitom komunistický režim od organizace oslav socialistické společnosti snažil více méně distancovat. Jakékoliv propojení a organizaci spartakiády, které přišla tehdejší Československo na velké peníze, s předchozími všesokolskými slety se zprvu snažil výrazně maskovat.
Jak vzniklo slovo spartakiáda
Říkáte si, odkud se vzalo slovo spartakiáda? Poprvé s ním přišel sociální demokrat a činovník Federace dělnických tělocvičných jednot Jiří František Chaloupecký. Jak už samotné slůvko napovídá, název byl odvozen od starověké Sparty, respektive od římského vzbouřence, otroka a gladiátora Spartakuse. Jako první byl tento výraz použitý pro 1. dělnickou Spartakiádu z roku 1921, která se konala v Praze.
Strahov představoval prestižní postup
Možnost zúčastnit se veřejného společného cvičení organizovaných skupin na vybranou skladbu před plným strahovským stadionem, byla zprvu splněným snem mnoha lidí, především těch sportovně zaměřených. Navíc dostat se až na Strahov v dané době znamenalo hodně. Spartakiád se pravidelně účastnili ženy i muži. Cvičili v nich na hudbu lidé všech věkových kategorií, zastupující nejen odlišné věkové skupiny, ale také povolání. Režim spartakiády považoval za prezentaci svých úspěchů a využíval je k poslušnosti občanů i oslavám totality. Mezi cvičícími byli žáci, učni a studenti, ale také vojáci. Účast byla povinná až do roku 1965. Do té doby bylo takřka nemožné přijít s výmluvou a odmítnutím.
Vystoupení na Strahově v Praze, ovšem předcházely tvrdé a přísné soutěže okresů a krajů. V jednotlivých okresech i krajích se jednotlivé skupiny ucházely o postup do dalšího kola, porota pak pro vystoupení na pražském sportovním stadionu vybrala jen ty nejhbitější týmy, s co nejlepšími choreografiemi. Každý z nich se snažil předvést co nejoriginálnější a nejpropracovanější cvičební sestavu s prvky gymnastiky i aerobicu. Upnuté cvičební úbory cvičenek pak už byly pro diváky pouhou třešničkou na dortu. Nutno zmínit, že kromě složitých choreografií, které se zaměřovaly na tvorbu různých obrazců, se nejen oblečení, ale také skladby skládaly většinou přímo spartakiádě na míru. Pro většinu sportovců šlo navzdory obeznámení s komunistickým cílem o zábavnou a oblíbenou sportovní událost.
Legendární píseň Michala Davida
Spartakiáda se časem stala nedílnou součástí světa kultury a filmů v tehdejším Československu. Jak by také ne, když od komunistů měly spartakiády zelenou. Není divu, že začala brzy pronikat do námětů řady snímků, jako je například Valčík pro milion (1960) z dílny režiséra Josefa Macha, nebo později také oblíbený seriál Chlapci a chlapi (1988), natočený pod taktovkou režiséra Evžena Sokolovského. Dodnes se o spartakiádě, na kterou má většina pamětníků hořkosladké vzpomínky, píšou také knihy.
Vůbec nejoblíbenějším a nejznámějším symbolem spartakiády se ovšem stala píseň Poupata od Michala Davida, kterou zná i dnes snad téměř každý. Zajímavostí je, že přitom zazněla až na té vůbec oficiálně poslední spartakiádě v roce 1985. Michal David ji tehdy složil pro skupinu starších žákyň. Skladba si získala nevídaný úspěch, který si drží dodnes.
Cvičení obcházel strach
Stadion na Strahově obcházel během poslední spartakiády strach. Radost cvičenců i diváků z velkolepé akce zmařil sériový vrah Jiří Straka, kterému se později kvůli jeho dopadení těsně před poslední spartakiádou v roce 1985 začalo přezdívat spartakiádní vrah. V Praze si Straka vybíral za své oběti mladé dívky a ženy, které vraždil a znásilňoval. Dopaden byl až těsně před spartakiádou, takže se většina cvičenek dlouho bála účastnit hromadného cvičení v Praze, aby se nestala další obětí pražského vraha.
Zavzpomínejte na spartakiády prostřednictvím GALERIE v úvodu článku.
