Tehdejší pračky se s těmi dnešními nedají srovnávat
Za socialismu často lidé stáli frontu na pračku, anebo si ji museli předem objednat a počkat, než se uvolní místo v pořadníku. Později už to ale nebylo až tak dramatické. Nicméně automatické pračky měly nejrůznější podobu a z pochopitelných důvodů nebyly tak výkonné jako ty dnešní, kde si na displeji jen něco naťukáte a přijdete k hotovému, vypranému i dokonale vysušenému prádlu. První pračky obsahovaly jen točící se buben a bylo třeba s nimi spolupracovat. Proto chytré hospodyňky celému procesu pomáhaly dlouhou vařečkou, a dokonce se i zvlášť nahřívala horká voda. Modernější pračky s vrchním plněním už zvládaly prát daleko samostatněji, ale mnohé z nich prádlo nedokázaly vyždímat úplně do sucha.
Proto také existovaly samostatné ždímačky, které byly součástí celého procesu praní. Obvykle stály poblíž pračky a dávalo se do nich vždy jen tolik vypraného prádla, kolik dokázaly pojmout. Měly tvar kulatého válce s horním plněním a možná si leckdo dodnes pamatuje jejich vášnivý skotačivý tanec po celé koupelně za doprovodu silného zvuku a vibrací. Teprve pak bylo hotovo a prádlo se mohlo pověsit ven na šňůru. U starých praček to bylo tak, že se vyprané prádlo muselo nejprve ve vaně vymáchat a zbavit mydlin a teprve potom dát do ždímačky, která byla buď samostatně, anebo součástí pračky v podobě druhého bubnu. Takto vybavené byly například starší typy praček ROMO.
Video: Podívejte se na nejoblíbenější retro fenomény z gastronomie
Namo, žabka a mýdlo s jelenem
Tehdejší pračky také nezvládaly předpírku. Právě proto se silně špinavé prádlo vždy předem namočilo a přepralo v ruce, například pomocí Žabky, mýdlových vloček, přípravku zvaného Namo či mýdla s jelenem. Žabka odedávna sloužila k namáčení prádla a na předpírku. Je to ale také změkčovač vody a rozpouštěč špíny. Populární mýdlo s jelenem umělo v podstatě totéž, šlo o velkou kostku takzvaného mýdla na praní, které mělo na sobě vyrytý obrázek skotačivého jelena. Toto mýdlo, kterému se později říkalo také jádrové, má pradávnou historii a vyrábělo se už od 19. století. Nebylo parfémované jako běžná mýdla na ruce, proto jeho pach nemusel být pro každého příjemný.
Prádlo ve vaně se máchalo v rukách, mnohdy ještě i za použití valchy. Když toho bylo více, anebo šlo o větší kusy, například prostěradla nebo povlaky na peřiny a polštáře, vše se namočilo do vany, kde prádlo zůstávalo několik hodin, leckdy například přes noc. Ruční ždímání velkých kusů prádla bez ždímačky bylo náročné a obvykle se provádělo za pomocí druhé osoby, nejčastěji ochotného manžela. Vana zkrátka sloužila velmi dobře k praní, a to nejen pro ruční praní na předpírku, ale také máchání od mydlin a následnému ručnímu ždímání.
Velké prádlo v kalendáři
A jak to bylo s četností praní a následným sušením nebo žehlením prádla? Právě proto, že praní bylo tak složité a zdlouhavé, dny velkého prádla nebyly tak časté. Dokonce si je poctivé hospodyňky označovaly v kalendáři jako nutnou a zásadní událost. A pralo se pak opravdu až tehdy, když bylo prádlo špinavé, jinak se do poslední chvíle nosilo a poté shromažďovalo ve velkých plastových koších na prádlo. Leckdy už takové prádlo zapáchalo a mýdlo s jelenem jeho vůni nikterak nevylepšilo, dokonce po čase používání způsobovalo i jeho šednutí. Vše ale vylepšilo sluníčko a čerstvý vzduch při sušení prádla.
Žehlení některých kusů pak probíhalo i s kropením, protože napařovací žehličky v té době ještě neexistovaly. Prádlo se jednoduše nakropilo kropítkem, srolovalo a posléze žehlilo jednoduchou elektrickou žehličkou. Některé věci se také škrobily nebo dokonce modřily, což byl poměrně složitý proces, který se už dneska vůbec nedělá.
