Domácí oslavy v rytmu estrád a chlebíčků
Většina československých rodin trávila silvestra v intimní atmosféře svých domovů, často v panelákových bytech, které se na jeden večer proměnily v centra nefalšované radosti a hojnosti, ačkoli iluzorní. Sešli se příbuzní, sousedé a přátelé, aby společně vyprovodili starý rok a přivítali ten nový. Atmosféra byla uvolněná, hlučná a plná smíchu. Všichni se tísnili kolem stolu s bohatým občerstvením a televize, která hrála prim.
Příprava na tento večer začínala již několik dní dopředu, neboť bylo třeba sehnat suroviny, které nebyly vždy snadno k mání. Lidé si půjčovali nedostatkové zboží, pekly se koláče a připravovaly se mísy plné pochoutek. Důležitým prvkem byla i výzdoba bytu, která sice nebyla tak okázalá jako dnešní, ale o to více hýřila barvami a třpytkami. Z reproduktoru se ozývaly první tóny televizního programu a těšení na půlnoc bylo všudypřítomné, ačkoli ohňostroje v té době byly nedostatkovým zbožím, stejně jako banány nebo kvalitní uzeniny.
VIDEO: Takhle se změnily české herečky! Které z nich to sluší nejvíce?
Televizní estrády: Jediná, ale milovaná volba
Televize na silvestra byla kapitolou sama pro sebe. V dobách, kdy existovala jediná, státní Československá televize, se silvestrovský program každoročně stal vrcholem jejího vysílání. Jednalo se o pečlivě komponované pásmo scének, zábavných výstupů, písní a tance, kde vystupovala smetánka tehdejšího uměleckého světa. Tyto estrády, často moderované oblíbenými tvářemi, jako byl například Vladimír Menšík, Jiřina Bohdalová či Vladimír Dvořák, byly pro mnoho lidí jediným „oknem do světa“ profesionální zábavy a staly se neodmyslitelným zvukovým doprovodem celého večera.
Na obrazovce se střídaly v té době slavné tváře a lidé si mohli vychutnat scénky Kaisera a Lábuse, Šimka a Soboty či hudební vystoupení Jiřího Korna, Heleny Vondráčkové, Waldemara Matušky a mnohých dalších. I přes určitou ideologickou podbarvenost, která byla pro tu dobu typická, si lidé dokázali najít to své a bavit se. Vtipy a scénky se staly legendárními a mnohé z nich se vyprávěly ještě dlouho po Novém roce. Přesně o půlnoci pak televizní obrazovka zprostředkovala slavnostní projev, po kterém následovala státní hymna a přání všeho nejlepšího do nového roku, než se program vrátil k bujaré zábavě.
Hostina, která neznala mezí
Silvestrovský stůl byl symbolem hojnosti, alespoň na jeden večer v roce. Hlavní hvězdou byly bezesporu obložené chlebíčky, které se připravovaly v obrovském množství a zdobily se vším, co bylo k dispozici, nejčastěji vajíčkem, salámem (často levnějším gothajem), sýrem a kyselou okurkou. Vedle chlebíčků se na stole vyjímaly nejrůznější druhy jednohubek s pomazánkami, aspiky a bramborovým salátem.
Co se týče pití, konzumoval se převážně levnější alkohol. Typickým nápojem bylo pivo a různé druhy tuzemského vína, ale ani „domácí“ pálenky nebyly výjimkou. Nechyběl typický tuzemák a pro ty bohatší také stará myslivecká. Kdo měl konexe, mohl si dopřát delikatesy a luxusnější alkohol z dovozu v obchodě zvaném Tuzex, kde se dalo platit pouze speciálními poukazy, kterým se říkalo bony. S přibývajícími hodinami a prázdnými láhvemi stoupala i nálada a ochota zpívat, tančit a zapomenout na starosti všedního dne.
Večírky a diskotéky s dohledem
Pro mladší generaci a ty, kteří nechtěli trávit silvestra doma u televize, existovaly i jiné možnosti. Pořádaly se různé firemní večírky, zábavy v místních kulturácích nebo diskotéky. Tyto akce měly své specifické kouzlo, ale podléhaly i určitým pravidlům. Hudba musela být schválena a zahraniční hity se často mísily s tuzemskou produkcí v podání místního diskžokeje.
Na podnikových zábavách pak hrály většinou kapely, a tak se dalo čekat převážně něco z dechovky, v lepším případě převzaté songy českých interpretů. I přesto to lidem nebránilo v tom, aby se bavili a tancovali až do rána. Atmosféra byla často plná očekávání a vzrušení z něčeho „zakázaného“, nebo alespoň nekontrolovaného. Mládež si užívala zdánlivou svobodu, kterou tento výjimečný večer nabízel, a snažila se co nejvíce vymanit z dohledu dospělých.
1. leden aneb den poté
První leden byl dnem klidu, rekonvalescence a dodržování starých tradic. Po bujaré noci, často zakončené mírnou opicí, se rodiny scházely k obědu. Na Nový rok se dodržovaly specifické zvyky, které měly zajistit štěstí a blahobyt v nadcházejícím roce. Hlavním jídlem dne byla čočka, která symbolizovala peníze a hojnost, a k ní se podávalo vepřové maso pro štěstí. Naopak se striktně dodržovalo pravidlo nekonzumovat drůbež (aby štěstí neuletělo) a zajíce nebo králíky (aby neuteklo). Den se trávil v poklidu, doma u televize, případně procházkami, pokud to počasí dovolilo. Veřejný život se na chvíli zastavil a lidé si užívali poslední den volna, než se vrátili zpět do pracovního procesu a socialistické šedi každodenního života.
