18°C
Džíny jako předmět silné touhy
Ačkoliv se traduje, že jsou s námi džíny 150 let, a to od doby, kdy si Levi Strauss nechal patentovat onýtované kalhoty, materiál, ze kterého se kalhoty šily, však existoval už předtím. Mají tak za sebou úctyhodnou historii. V myšlenkách si je přiřazujeme k Divokému západu, spojené je však nemáme jen s kovboji, ale i s květinovými dětmi, někteří také s tvrdou dřinou v práci. Jak nám sdělil kurátor džínové výstavy v Retro muzeu Praha, byly totiž hlavním motivem pro práci na letních brigádách. „Někde jsem četl statistiku a nejčastější motiv pro práci na brigádě byly buď džíny, nebo magnetofon. Byl to výrazný předmět silné touhy, takhle bych to asi označil,“ nechal se slyšet Michal Petrov.
Od pracovních kalhot po módní hit
Jak sám Michal Petrov popisuje, kalhoty dokázaly opsat neuvěřitelný oblouk. Z pracovních odřených kalhot čpících potem se totiž staly módním kultem, který nosí absolutně každý z nás. Pro tuto transformaci má hned několik vysvětlení. Po upadajícím zájmu o džíny jakožto pracovní oděv se najednou objevily na stříbrném plátně, a to vyjímající se na kovbojích v modrých barvách. To se nepopiratelně líbilo jak pánskému, tak i dámskému publiku. Po válce se k džínovému objevu přidala značná emancipace žen, která je pojala jako kalhoty pro volný čas, v neposlední řadě se ony kalhoty začaly spojovat s hvězdami tehdejší popkultury. Masa lidí je chtěla v oblékání napodobovat, a tak vznikl fenomén.
Jen pro vybrané
Džíny v tehdejší době – v socialismu – představovaly nejen fenomén, ale i nedostupné, luxusní zboží, které neukořistil každý. Nejdříve nebyl domácí oděvní průmysl schopen džíny vyrábět, a to ani jejich důstojnou napodobeninu. To se sice na konci sedmdesátých let změnilo, avšak začal boj o nákup v Tuzexu.
„Československo, pravda, bylo za železnou oponou, ale nebylo ani Severní Korea, ani Albánie, nebylo hermeticky uzavřeno vůči okolnímu světu, takže jsme pochopitelně měli dobré informace o tom, co se venku nosí, už od šedesátých let. Navíc jsme se i hodně – v jistém smyslu – otevírali západnímu světu. V čem jsme se bohužel nemohli otevřít úplně, byla domácí produkce, protože československý oděvní průmysl nebyl schopný šít důstojné džíny, a dokonce nebyl schopný šít ani důstojnou napodobeninu. Ale to se všechno změnilo na konci sedmdesátých let, kdy se na Slovensku zakoupila licence na šití kalhot Lee Cooper, to pak byly vlastně první džíny západního střihu z československé produkce. Díky oné licenci byly sehnatelné celkem běžně i za koruny. Ale samozřejmě v té době šly koupit i západní alternativy ve speciální síti obchodů Tuzex, ale tam se zase dalo nakupovat jenom za západní valuty nebo za speciální československé tuzexové koruny,“ vypráví Michal Petrov.
Jak probíhal takový boj v Tuzexu o džíny? To a více se dozvíte v úvodním videu!
Ve fotogalerii pak naleznete retro poklady!
