Loni v listopadu byl ve městě Greenville v Jižní Karolíně velký důvod k oslavám. Tamní obyvatelky Wilma Cagle a její sestra Welthy Senn oslavily kulatiny, jaké se jen tak nevidí. I když je oběma 100 let, jejich věk by jim ale hádal málokdo. Na jejich oslavu se sešlo více než 140 blízkých.
Trable s demencí i společné spaní
Společně vychovaly osm dětí – Wilma má tři, Welthy pět, které svým maminkám vracejí péči. Většina dětí žije poblíž obou sester, dohlížejí na rozvrh péče a v návštěvách se pravidelně střídají. Kromě léků na kontrolu krevního tlaku neužívají sestry žádné další. Jediné, co je v jejich požehnaném věku trápí, je demence, která postihuje především dlouhodobou paměť. „Kromě přítomnosti si toho ani jedna už moc nepamatuje. Co ale ví bezpečně, je to, kde je právě ta druhá,“ prozradila na adresu sester pro magazín Today jedna z dcer Welthy, šestasedmdesátiletá Rebecca. Sourozenecký instinkt se často projevuje v noci. Welthy a Wilma sdílejí společnou ložnici a spí v oddělených postelích, které jsou od sebe vzdáleny několik metrů. Občas však přesto skončí ve stejné posteli, což je prý jejich známý rituál, který je provází už z dob jejich mládí.
Bez sestry neodejdu
Poté, co Welthy zemřel manžel a ona tak ovdověla v 56 letech, vzpomíná její dcera Rebecca, jak její matka často zůstávala právě u svého dvojčete. Nejednou se Wilmin manžel vrátil do ložnice a našel svou ženu a její sestru nerušeně spát. Ostatně oba manželé sester byli svého času spolubydlící na Clemsonské univerzitě v Jižní Karolíně a oba chápali, že jejich ženy jsou si pro sebe největším zdrojem útěchy. Ostatně tato vazba provází sestry i v současnosti. Zhruba před rokem plánovala jedna z Wilminých dcera vzít svou maminku na koncert, na který ale nemohla ze zdravotních důvodů dorazit Welthy. Co udělala Wilma? Solidárně zůstala doma se svou sestrou. „Nikdy bych nešla nikam bez své sestry,“ řekla Wilma odhodlaně překvapené dceři. Pokud jedna ze sester onemocní, druhá je viditelně rozrušená a neustále se na tu druhou ptá.
Pouto, které nezná hranic
Zatímco se některé věci v jejich životě postupem času změnily – Welthy, která bývala extrovertní, je nyní tou tišší sestrou – jiné zůstaly stejné: Obě jsou pořád hodně hrdé na to, že jsou jednovaječná dvojčata, která se nikdy nerozdělila. Welthyina dcera je přesvědčená, že jedna druhou drží při životě a že si neumí představit, že by měla žít jedna bez druhé. „Pouto, které mou matku a tetu drží, je opravdu nepopsatelné,“ říká Rebecca. A stejný názor má i vnučka Wilmy, Hanna. Ta v den 100. narozenin své babičky a jejího dvojčete sdílela dojemné přání na svém Instagramu. „Všechno nejlepší k 100. narozeninám mé drahé babičce a její sestře dvojčeti, mé pratetě Welthy! Vy dvě dámy jste úžasným požehnáním a inspirací pro naši rodinu! Máme vás moc rádi! Obě jste úžasné. Jste 1 ze 700 milionů jednovaječných dvojčat, která se dožila 100 let!“
