Dovolená snů
Před pár lety jsme si s kamarádkou ke 35. narozeninám nadělily společnou dovolenou. Chtěly jsme na pár dní utéct od všeho. Obě je slavíme v únoru, proto byl Egypt jasná volba. Je tam teplo, let není dlouhý a celý zájezd vyjde na rozumné peníze. Od chvíle, co jsme odešly z cestovní kanceláře s přesným termínem, jsme se nemohly dočkat.
Nemoc si nevybírá
Co čert nechtěl, kamarádka dva dny před odletem onemocněla. Dostala zápal plic, takže varianta rychlého uzdravení nebyla. Byla z toho hrozně smutná a pokoušela se za sebe sehnat náhradu. To se bohužel také nepodařilo a já stála před rozhodnutím, jestli zrušit dovolenou, nebo jet sama. Storno už jsme stejně prošvihly, tak jsem si řekla, že se rozhodnu večer před odletem. V hlavě mi letěly myšlenky neuvěřitelnou rychlostí a já pořád nevěděla, jestli jet, nebo ne. V posteli jsem se jen převalovala a nakonec jsem si řekla, že se nebudu na nikoho ohlížet a poletím sama. Přece je to zájezd do 4hvězdičkového hotelu, co by se mi mohlo stát?
V klidu a pohodě
Vstala jsem z postele a šla si sbalit. Let byl naplánovaný na poledne následujícího dne, takže jsem si vše v klidu připravila a šla si ještě na chvíli lehnout. Ráno mě šimralo v břiše vzrušení, nikdy jsem necestovala sama. S kufrem a kabelkou jsem vyrazila s předstihem na autobus do Prahy, a pak městskou dopravou až na letiště. Zbyla mi hodina k dobru, takže byl čas i na kávu.
Jako v pohádce
Let probíhal hladce, po přistání jsem našla stánek cestovní agentury a nastoupila do autobusu, který mířil do hotelu. Pokoj byl krásný, s výhledem na moře. Z kufru jsem vylovila plavky a ručník a vyrazila rovnou na pláž. Vše bylo tak dokonalé, že jsem nevěřila, že je to skutečné. V opojné náladě jsem vyrazila na večeři, kde mě mile překvapil velký výběr všeho. Ještě doma jsem se bála, že tohle bude divné, jíst sama, ale nakonec mi to vůbec nevadilo.
Náhoda
Ráno jsem zaběhla na snídani, kde jsem si po chvíli všimla, že mě pozoruje jeden z hostů. Moc jsem tomu nevěnovala pozornost, zašla na pokoj pro plavky a knihu a zase hurá na pláž. U večeře jsem si neznámého muže všimla opět, to už byl odvážnější a přisedl si ke mně. Ptal se, odkud jsem, proč jsem tam sama a jestli by mi nemohl dělat společnost u jídla. Byl sympatický, tak jsem souhlasila. Další den ráno už čekal u mého stolu. Přiznávám, že na večeři jsem se těšila celé odpoledne.
První rande
Třetí den mě Dominik vytáhl na výlet kousek od našeho hotelu, a vlastně jsme spolu strávili zbytek dovolené. Zajímalo mě, proč cestuje sám, nechtěla jsem, aby to byl nějaký sexuální turista. Ale vysvětlení bylo prosté, on miloval potápění a tuhle dovolenou dostal od kamarádů jako dárek, ostatní se nepotápějí, tak letěl sám. Pomalu, ale jistě jsem se do něj zamilovávala a strašně jsem se bála, že vše skončí po návratu do Čech. Neskončilo. Ještě na letišti jsme si domluvili rande. Od té doby uplynulo už 5 let a já kamarádčině nemoci vděčím za to, že jsem potkala muže svého života.
Petra (40), Úvaly
