Soňa (24): Chci jít tajně na potrat, přítel o tom nic neví. Nemám důvěru v to, že by se o nás postaral

5. prosince 2024 | 06:00

Příběh čtenářky Soni se může týkat mnoha žen, které nečekaně otěhotní a pak nevědí, jak s touto situací naložit. Na miminko se sice těší, ale na druhou stranu je trápí strach z partnerovy reakce a obava, že by je mohl opustit nebo že by se o ně dostatečně nepostaral. Paradoxně mnoho žen si k sobě přitahuje nespolehlivé partnery, kteří vlastně, když dojde na věc a je potřeba prokázat zodpovědnost, takzvaně berou kramle. Soňa se tak moc bojí toho, že ji partner v tomto ohledu zklame, že uvažuje o tajném potratu, aby se její přítel nikdy nic nedozvěděl.

Napřed jsme spolu jen spali

Adama jsem poznala v práci. Jezdí s biologickým materiálem do krevního centra a je starší o sedm let. Paradoxně mi stále přijde jako puberťák. Sestřičky zásobuje svými vtípky a po práci rád chodí na pivo. Já teprve krátce pracuji jako fyzioterapeutka v jednom středisku, které je poblíž polikliniky, takže s ním nejsem přímo v kontaktu, ale často jsme se potkávali. Až mě jednou zcela drze pozval na oběd o pauze a celou dobu jsme se tak smáli, že jsem prskala bagetu kolem sebe. Sex s ním byl nezapomenutelný, a tak jsme si ho rádi zopakovali. Po měsíci jsme zjistili, že nás baví i povídání, chození na pivo či do kina. Já ho po půl roce představila svým rodičům a on mě své matce.

I když jsme spolu napřed jen spali, přišlo mi, že to nakonec bere vážně. Trávili jsme spolu čas minimálně třikrát týdně a často u mě i přespával. V práci nás už brali jako pár a ještě jsem mu se smíchem zakazovala flirtovat se sestřičkami. Byli jsme zvyklí se hodně bavit, jezdit na hory, v létě k moři s celou partou našich společných kamarádů, s nimiž jsme se začali scházet u hospodských kvízů. Doba bezstarostnosti ale pro mě skončila. Asi po roce vztahu jsem zjistila, že jsem těhotná, a teď nevím, co s tím mám dělat.

Příběh Sáry (45): Partnerova dcera mě nenáviděla. Neměla jsem šanci vyhrát

Naznačil, že o závazky nestojí

O dětech nebo společném životě jsme s Adamem nikdy nemluvili. Vím, že má rád svou práci a umí být zodpovědný. Je ale zvyklý žít sám ve své garsonce s perským kocourem, miluje pivo s kamarády a hory. Na děti ještě rozhodně není připravený. Když jsme se jednou o něčem podobném bavili, řekl mi, že svatba je přežitek a je rád, že má svůj klid. A když jsem jednou naznačila, že se mi zpozdila menstruace, žádnou radost z toho neměl. Rozpačitě se poškrábal ve vlasech a řekl, že doufá, že to brzy dostanu. A taky že ano, tři dny nato jsem to s úlevou dostala. I na něm byla znát velká úleva.

Vím, že má rád děti. Má malou neteř, kterou jsem jednou viděla, a Adam s ní prováděl neskutečné lumpárny. Na druhou stranu si myslím, že jsme přece jenom ještě na dítě mladí a že by to Adama nepotěšilo. Moc se bojím jeho reakce. Nemám důvěru v to, že by se mnou chtěl založit rodinu a že by mi se vším pomáhal a staral se. Vnímám u něj, že je na to příliš bezstarostný, nezávislý a asi ještě i nezralý. Nechci mu křivdit, ale zřejmě bych si pro své dítě představovala jiného otce. Kamarádka mi řekla, že tohle jsem měla řešit daleko dříve, než jsem si s Adamem něco vůbec začala.

Alena (39): Přítel nešel pro ránu daleko. Zachránilo mě až dítě

Mám za sebou už jednu špatnou zkušenost

Já bych miminko klidně už chtěla, ale ne za těchto okolností. Potratu se nebojím a bohužel se musím přiznat, že mám už jeden za sebou. Tehdy mi bylo osmnáct a měla jsem před maturitou. Můj tehdejší přítel na těhotenství zareagoval hodně špatně a ani rodiče mě moc nepodpořili. A tak jsem usoudila, že přece nebudu takhle mladá na dítě sama. I teď bych raději všechno sama v tichosti vyřešila a Adamovi nic neříkala. Vymluvím se na to, že mám třeba dlouhou a silnou menstruaci anebo chřipku. Hlavně nechci, aby se to vůbec někdy dozvěděl. Bude to tak lepší. Udělalo by to mezi námi, jak se říká, „zlou krev“, a já se s ním rozejít nechci. Vlastně bych chtěla, aby všechno bylo tak jako předtím.

Kamarádka mi sice říkala, abych se do něj zkusila vcítit, že ho přece nemůžu z toho všeho jen tak vynechat, ale můj strach, že zareaguje špatně nebo že se to někdo dozví, je větší. Mojí poslední šancí je návštěva psycholožky, která mi pomůže se správně rozhodnout. A taky nechci, aby to na mně Adam poznal. Mohl by si všimnout, že jsem smutná a chovám se jinak. Navíc když spolu tak často spíme, asi by mu bylo brzy divné, že stále nemám menstruaci.

Držte mi palce, abych se rozhodla správně. Přistihla jsem se, že přestávám věřit tomu, že s Adamem budeme moct po tom všem spolu dál být, jako by se nic nestalo. Narůstá mezi námi propast, aniž by on chápal proč. Kamarádce jsem se svěřila s tím, že mám vůči němu až pocity zloby za to, že si nedal pozor. Na druhou stranu se ke mně zase vkrádají pocity, že mu křivdím a že by třeba přece jen zareagoval skvěle. A že kdybych si dítě nechala vzít a on se to dozvěděl, třeba by mi to nikdy neodpustil…

Soňa (24), Kladno