2°C
Přizpůsobila jsem se
Byla jsem šťastná, že jsme konečně pořád spolu, a tak mi nevadilo, že chtěl, abych měla ve skříni všechno srovnané do komínků, naleštěná umyvadla i vanu, ihned po probuzení zastlanou postel, byť jsem na takový pořádek nebyla z domova zvyklá. Teplá večeře musela být přesně v šest na stole. Zkrátka jsem se přizpůsobila a všechno perfektně fungovalo.
Jen moje chyba
Jednou jsem ale cestou z obchodu potkala spolužačku ze střední, zapovídala se s ní a zapomněla na čas. Domů jsem doběhla ve tři čtvrtě na šest a na stůl stihla přichystat jen obložené chleby. Nečekala jsem, jak ho to rozzuří! Začal na mě řvát, že takhle teda ne, a dokonce mi vrazil facku. Zůstala jsem stát jako opařená. Po chvíli jsem si ale uvědomila, že to byla moje chyba, měli jsme nějakou dohodu a já si měla hlídat čas.
VIDEO: Unesená dívka Jaycee Dugardová. Osmnáct let týrání a věznění
Kontroloval známé
Začal mě od té doby víc kontrolovat, zakazoval mi scházet se s rodiči, protože měl pocit, že mě proti němu očkují, ani některé kamarádky jsem neměla dovoleno vídat. A když jsem něco neudělala podle jeho představ nebo nedodržela, jak jsme byli dohodnutí, seřval mě a dal mi pár facek. Mrzelo mě to, hlavně rodiče jsem chtěla vídat, ale nemohla jsem s tím nic dělat, když Viktor nesouhlasil. A pomalu jsem se tak vzdalovala všem kamarádům a známým.
A co dítě?
Po dvou letech přišel Viktor s tím, že by bylo hezké, kdybychom si pořídili miminko, a ať vysadím antikoncepci. Nejprve jsem z toho byla nadšená, že se mnou do budoucna počítá a že budu maminkou. Jak jsem o tom ale uvažovala víc, napadlo mě, jestli i náš potomek, když něco udělá špatně, dostane facku jako já. Začala jsem přemýšlet, jestli do tohoto vztahu, kde se řve a létají rány, vůbec chci přivést dítě, a došla jsem k tomu, že nikdy, že by bylo chudák.
Útěk pryč
Najednou jsem jasně viděla, že s Viktorem nemám budoucnost a že musím pryč. Bála jsem se mu to ale říct, aby mě nezmlátil. Předstírala jsem proto, že mi není dobře, nešla do práce, a jak se za ním zavřely dveře, sbalila si jednu tašku a utekla k babičce, která žije na druhé straně republiky, aby mě nenašel.
Nový život
Nakonec jsem u babičky ve Zlíně zůstala natrvalo, našla si práci i manžela a teď už spolu máme dvě malé děti. A já jsem šťastná, protože vím, že mně ani dětem žádné násilí nehrozí.
Alena (39), Zlín
