9°C
Okouzlila mě jeho zralost a inteligence
Lumíra jsem poznala před dvaceti lety během svého vysokoškolského studia. Byl to přítel mého profesora a pracoval v muzeu, kam jsme jednou s kolegy vyrazili na exkurzi. Zpočátku mě ani nenapadlo, že bychom se mohli dát dohromady, navíc byl v té době ženatý. Osud tomu chtěl ale jinak a začali jsme se náhodně potkávat. Když jsem dělala státnici, pomáhal mi s diplomkou, a to už jsme spolu často do pozdních hodin vysedávali po čajovnách a kavárnách. Věděla jsem, že s manželkou už nežije a má jednoho syna. Byl starší o třiadvacet let, takže skoro jednou tolik jako bylo tehdy mně.
VIDEO: Čínský horoskop 2024: Láska a vztahy
Lumír byl šarmantní a prudce inteligentní, nosil plnovous a brýle – v té době měl pro mě velké kouzlo. Nemusel se moc snažit a já se velice rychle zamilovala. Věk jsem neřešila. Rodiče sice nebyli nadšení, že se stýkám s o více než dvacet let starším mužem, navíc rozvedeným, ale jakmile Lumíra poznali, hned si ho oblíbili. Usoudili, že budu v dobrých rukou a zkušený muž se o mě po všech stránkách postará. Jeho manželství neskončilo jeho vinou. Lumírova manželka se s ním zkrátka nudila a on kromě práce v muzeu často pečoval o syna, zatímco ona vymetala bary. Říkala jsem si, jak skvělý bude Lumír táta, až spolu budeme mít děti. A tak se i stalo.
Založili jsme spolu rodinu
Když jsem zjistila, že jsem těhotná, hned jsme se vzali. Po Marušce se ještě narodil Toník, oba jsme pojmenovali po svých prarodičích, protože si myslíme, že tradice se mají ctít. Toník je po Lumírově dědečkovi, Maruška zase po mé babičce. Žili jsme dost spokojeným životem a často u sebe měli i jeho syna z prvního manželství. Když bylo našim dětem šest a tři roky, přestěhovali jsme se do velkého domu po Lumírových rodičích. Vlastně mi vůbec nic nechybělo a nikdy jsem si nevšimla, že by můj manžel na něco kvůli svému věku nestačil. Stárl s velkou elegancí, oba jsme byli hodně zaměstnaní a pohybovali se v intelektuálních kruzích, podnikali jsme různé akce a výlety s dětmi. Zkrátka energie mu nikdy nechyběla.
A i v posteli nám to docela klapalo. Neměla jsem si na co stěžovat, Lumír se snažil a byl ohleduplný a něžný milenec. Jenomže za poslední roky už o sex nejeví vůbec zájem a já jsem jakoby chytla druhou mízu. Děti už jsou velké, pořád si myslím, že vypadám skvěle, a konečně mám více času sama na sebe a své potřeby.
Začaly mě pronásledovat erotické sny
Vše začalo, když jsem snad každou druhou noc měla erotické sny s různou tematikou. Říkala jsem si, co se asi děje, a snažila se spát s Lumírem aspoň jednou týdně. Ale on mě často odmítal a naše poslední frekvence byla tak dvakrát do měsíce. Zjistila jsem, že se mi asi zbláznily hormony. Kamarádka říkala, jestli to není tím novým kolegou v práci, který vypadá jako Brad Pitt. Ale nevěru, byť jen v myšlenkách, tu já odmítám! Proto jsem začala o to častěji svádět manžela, kterému v té době bylo už přes šedesát. Občas mi vyhověl, ale nerada to přiznávám – to stáří je na něm už opravdu znát. Nejhorší je, že začal mít problémy s erekcí a prostatou. Sám se kvůli tomu necítil dobře a já si zase všechno brala osobně – přece jenom už moje břicho a zadek nejsou to, co bývaly.
Potřebovala bych se cítit znovu jako žádoucí žena a mít muže, který by se na mě vrhl a na nic se neptal. Místo toho se manžel s očividnými rozpaky snaží ze všech sil zachraňovat situaci, ale opravdu to není ono. Oba jsme to jasně vycítili. Od té doby se sexu vyhýbá a odmítá mě. Moc mě to mrzí, ale v dnešní době je mu pětašedesát a nespali jsme spolu přes půl roku. Já vím, že spousta lidí v manželství to tak má, nespí spolu třeba už celé roky a stejně se mají rádi a fungují jako rodina. Ale mě to trápí.
Mám si najít milence?
Sex mi velice chybí, chybí mi romantická láska, vášeň, děti už studují a brzy odejdou z domu, co mi zbude? Na krku stárnoucí manžel, o kterého se budu muset starat, a co si užiju? Možná si myslíte, že jsem sobecká, ale já jsem opravdu uvažovala o tom, že si najdu nějakou malou tajnou radost – mladého muže jen do postele na občasné schůzky. Když budu uspokojená a psychicky v pohodě, o to více se budu moct věnovat manželovi. Jenomže moje svědomí a to, jak jsem byla vychovaná, mi tuhle variantu zatím neumožňují a docela se bojím i toho, vše otevřeně manželovi říct – nevím, jak by to přijal.
A tak prozatím vyčkávám a své touhy si uspokojuji sama…
Markéta (42), Třeboň
