Mám jediného syna a už jsem se bála, že se ani nedočkám jeho potomků. Místo toho, aby si hledal partnerku, hrál celé dny na počítači, nebo chodil ven s kamarády. Až ve třiceti letech se odstěhoval z domova a já si řekla, že teď to přijde. A měla jsem pravdu. Za půl roku nám představil Kláru. Na první pohled se mi líbila. Drobná blondýna s milým úsměvem, vždycky ochotná a pohodová. Do roka byla svatba. Nemohla jsem být šťastnější. Bylo jasné, že je jen otázka času, než se stanu babičkou.
VIDEO: Tipy jak být ještě lepší maminkou
Dobrá zpráva
Pak nás jednou s mužem pozvali k sobě na večeři do svého bytu. Jídlo bylo skvělé, jen se mi zdálo, že se tak zvláštně usmívají. U dezertu jsem zjistila proč. „Mami, tati, máme pro vás skvělou zprávu. Já budu táta, vy babička a děda,“ oznámil nám slavnostně syn. Brečela jsem dojetím jako želva. Konečně! Cestou domů jsem vyrazila na nákup hraček a dupaček. Ten pocit byl k nezaplacení. Snad nikdy jsem se na nic tak netěšila, jako na vnouče.
Malý zázrak
Když se malý Samuel narodil, bylo to nejkrásnější miminko na světě. Vlasaté, buclaté a podobné mému synovi. Jezdila jsem na návštěvu, co mi pracovní povinnosti dovolily, ale začala jsem narážet na překážky. Každou chvíli mi řekli, že nemám jezdit, protože… malý má prdíky a brečí, mají moc práce a jsou unavení, nebo že tam je máma snachy a nehodilo by se to. Nevídala jsem vnuka tak často, jak bych chtěla, ale co se dalo dělat.
Jedna překážka za druhou
Ve třech letech jsem ho mohla občas přes den pohlídat a užívala jsem si Samíka naplno. Jenže pak se všechno zkomplikovalo a snacha se synem se rozvedli. Byla to rána, ale já doufala, že se to vyřeší v klidu a mého vztahu s vnukem se to nedotkne. Víc jsem se splést nemohla. Byla jsem ráda, když mi s ním dovolila jít jednou za měsíc na hodinu na hřiště. Že by u nás přespal, to nepřipadalo v úvahu, a to i přesto, že druhá babička si brala Sama běžně i na celý víkend. Nakonec mi bývalá snacha řekla, že si nepřeje, abych se s vnukem vídala. Radila jsem se dokonce s právníkem, ale ten mi řekl, že by všechno bylo tak komplikované, abych se o vnuka raději nesoudila a smířila se se situací. Snažím se o to už několik let, ale nejde mi to. Vídám vnuka občas, když si ho syn vezme na víkend, ale ten už má novou partnerku, tak se to stane maximálně jednou za půl roku. Pořád doufám, že se to jednou zlomí, ale ten čas, který jsem se Samem mohla strávit a nestrávila, mi nikdo nevrátí.
Jitka (65), jižní Čechy